1158

Pronásled, u, pronásledek, dku, m. =
pronásledování, Verfolgung, f. Dch.

Pronásledba, y, f. =pronásledování, die
Verfolgung. Snášení p-deb, ulevení od p-deb,
trpělivost v p-bách. Sš. II. 272., 273., 274.

(Hý.)

Pronásledek, dku, m., die Verfolgung.
Potřebuju já ňáký p-dky (nějakých p-dků).
Us. v Kunv. Msk.

Pronásledivosť, i, f.. die Verfolgungs-
sucht. Šm. Vz Pronásledovnosť.

Pronásledivý, verfolgungsstichtig.

Pronásledovací, Verfolgungs-.

Pronásledovač, e, m. = pronásledovník.

Pronásledování, n., die Verfolgung. P.
skrze Nerona zavedené; Pravá doba p. zjev-
ného byla za prvních časů křesťanství; P.
křesťanů se strany židů místa nemělo; Cír-
kev vítězí, když p. trpí; Nastalo pak onoho
dne p. velké proti církvi. Sš. I. 13., J. 250.,
Sk. 34., 45., 92. (Hý.).

Pronásledovaný; -án, a, o, verfolgt. P.
zvěř.

Pronasledovatel, e, m., der Verfolger.
A obyvatelé pohané byli vražedlní p-telé
křesťanů. Sš. Sk. 102.

Pronásledovati, pronásledovávati, ver-
folgen. ■— koho. Šavle, Šavle, proč mne
p-ješ? Sš. Sk. 106. Dravec holuba proná-
sleduje (sticht). — kam. P. (stíhati) postře-
lenou zvěř přes n. za hranice loviště. Šp.

— koho kde. Pohroziv mu, že po suchu
n po moři jej bude p. Sš. J. 226. — koho
pro co: pro víru. D. — čím: holí, po-
mluvou. — s kým: se psem. — Poznam.
Strážník pronásledoval zloděje n. myslivec
p-val zvěř, lépe: stíhal. Šb.

Pronásledovce, e, m. = pronásledovník.

Pronásledovnice, e, pronásledova-
telka, y, pronásledovatelkyně, ě, f., die
Verfolgerin. D.

Pronásledovnictví, n. = pronásledování,
die Verfolgung. Na Slov. Bern.

Pronásledovník, a, m., der Verfolger.
D. Veškeři p-ci a Škůdci církve. Sš. Sk. 51.

Pronásledovnosť, i, f., die Verfolgungs-
sucht. Rk. Vz Pronásledivosť.

Pronásledovný, kdo pronásleduje, ver-
folgend.

Pronášeti, vz Pronésti.

Pronavrtati, durchbohren. Zlob. — co
čím.

Prondati = prostrčiti, durchstochen. —
co kudy: skrze díru. Us. — čím: lopatou.

— P., promrhati, durchbringen. — co: peníze.

Prondávka, y, f., der Schliessring. Šm.

Proně = sklonně; proně časem, týmž ča-
sem. V tom rčený syn boží tiše zače jedno
proně časem milým hlasem. Kat. 1063. Dle
Gb. četl Er., vydávaje Kat., toto slovo
špatně a jest tedy vymyšleno.

Pronedbati, versäumen, verwahrlosen. —
co: příležitosť, mši. Us. Dch.

Pro něho, obyč.: pro něj, proň.

Pronésti, nesu, nes, nesa (ouc), sl, sen a
sen, ení; pronositi, il, šen, ení; pronášeti,
el, en, ení; pronášívati, pronošovati = skrze
něco nésti, durchtragen, durchbringen; vy-
jeviti, oznámiti, offenbaren, verrathen, kund
machen, äussern, an den Tag legen; zraditi

(Kat. 571.), verrathen, angeben; říci, vy-
nésti, vysloviti, heraussagen, austragen, vor-
tragen, vorbringen, aussprechen; p. se —-
pracně nésti, nesením se unaviti, sich müde
tragen; na jevo dáti, ohlásiti, zdání své
dáti, sich erklären, äussern, zu erkennen
geben; pronešenu býti, kund, ruchbar wer-
den, herauskommen. — abs. Pronesu (po-
váni, odkud tu moc má, Pass. 836. Mlčte,
tociž nepronášejte. Bj. — koho, co: zboží
kradí p., Plk., p. psaní, Kat. Žer., klevety.
Kom. P. přípitek, nějakou připomínku, ně-
jaká slova, svůj úmysl. Dch. Má se sama
postaviti a svú nemoc p. (anzeigen). Půh.
II. 552. Vniternou pak zlosť svou pronesli,
ani skřipěli zuby na něho; Slovo abba zvu-
kem svojím už jakousi přivinulosť a pěstě-
nosť pronáší. Sš. Sk. 90., I. 87. P. koho =
prozraditi. Pč. 43., Pass. 585. Řeč pronáší
myšlení člověka, V. On to pronesl (prozra-
dil). Ros. P. tajemství. Kat. 571. P. svou
vůli, tajné věci, V., úsudek, Sych., milosť,
ztracení hrdla. Šm. Nemáť, ktož sě zpoviedá,
pronésti jiného. St. N. 337. Tvá řeč tať té
pronáší, vidíme, že jsi z galilejské vlasti.
Pass. 287. Kdyby který konšel radu pro-
nesl, ten jmá hrdlo ztratiti. Sob. 21. P. něčí
radu, BO., Jel., tajnosť. BO., GR. Ne inhed
to pronesla. Št. Pronositi šat, durch Tragen
abnützen. Hý. — co komu: radu nepřá-
telům p. Jg. Někomu svou žádosť p. Br.
Když mužie kam jeti chtiechu, dievky diev-
kám pronesiechu. Dal. 11. 23. Napětí ne-
přátelské bylo hraběti proneseno (prozra-
zeno). Skl. IV. 184. P-sl se hejtmanům. Skl.
V. 61. (Příroda) jaké svému králi pronášela
chvály. Sš. Bs. 2. P. někomu néčí tajemství.
J. tr. — co jak. Aby svůj k Bohu poměr
mlčečky pronesl; Slova s důrazem p.; Ježto
byl vzácný všemu lidu, tudy mohl bez bázně
mínění svoje o křesťanství p.; A shodně
s ním totéž pronáší Jeronym; Slova ta s něhou
pronesena. Sš. J. 70., Sk. 51., 64., I.13., L. 46.
(Hý.). Soudce dle spravedlnosti nález svůj
pronese. Sych. Svou uctivosť k někomu
slovy a skutky p. Kom. P. něco plačtivými
slovy; žalost' řváním p. Br. — co, se kudy.
Stůl skrze dvéře p. Us. Něco dveřmi p.
Us. Jeho odpověď brzy po městě se pro-
nesla. Ml. — co, se na kom, kde, Obraz
Krista na sobě pronášeli. V. Na jich obličeji
spanilosť krásy se pronášela. Eus. Život
Páně na sobě mysticky pronášeti máme. Sš.
I. 234. (Hý.). Mnozí na sobě to, že s rebelly
srozumění mají, zřejmě pronášejí. Skl. V. 228.
Kdež (na jezeře tiberiadském) Pán proroctví
o smrti Petrově pronesl; Ježto křesťan (na
sobě)' povahu demantovou pronášeti má;
Josef či Joses, prozvaný od apoštolů Bar-
nabášem, vůbec a vesměs povahu všech
křesťanů na sobě pronášel; Apoštolé ve
sboru valném všech křesťanů návrhy pro-
nášejí. Sš. Sk. 35., 37., 53., 69. (Hý.). — Br.,
Rvač. — co na koho. Pronesli to na něho
(prozradili). V. Proneslo se to mm. Us. Když
se to naň p-slo, s těžkem skrze to o hrdlo
nepřišel. Cr. — se jak kde. V ten způsob
i sv. Chrysostom se pronáší na počátku
výkladu svého na tu epištolu. Sš. I. 15.
Svou zlosť na sudě p-sl BO. - se s čím .