1165

Propravnuk, a, m., der Ururenkel. Plác.

Propravný, ku propravě se odnášející,
einleitend, Vor-,Hilfs-, propädeutisch. P. po-
znamenání, Šf. Rozpr. 36., škola, křest. Sš.
J. 57. Věta dřívější toliko p-nou povahu ku
pokoji obnášeti může. Sš. Sk. 128. P. vě-
domosti. Jg.

Proprázdniti, il, ěn, ění; proprazdňo-
vati, aussleeren. — co komu. Chřípí mu
proprázdnil a nos bez facalétu utřel = ošidil
ho. Reš.

Propražiti, il, en, ení, durchrösten, -bren-
nen. Us. Jg.

Proprdnouti, dnul a dl, ut, utí; propr-
děti, ěl, ěn, ění, durchfarzen. — co. Pro-
prděls kalhoty (říká se dětem). Ros.

Proprchnouti, chnul a chl, ut, utí, pro-
prseti, el, en, ení, proprchati, proprchávati,
proprchovati, durchregnen, durehfliesen. —
abs. Hezky proprchuje. Us. Jg.

Propria manu, lát., vlastní rukou.

Propřísti, durchspinnen. — co: celou
noc — si co: prsty, sich wundspinnen. Šm.

Propříti, vz Příti, den Process verlieren.

— abs. Tehdá jest propřel. Kn. rož. 152. —
co. Ib. čl. 275.

Proprodati, durch den Kauf verlieren. Us.
Proprtati, proprtovati, durch-, verflicken.
Propruditi, wund schrammen. — co: kůži.

— se. Šm.

Propsanec, nce, m., der Geächtete, Pro-
skribirte. Ms. pr. pr. 92.
Propsati koho, proskribiren, ächten. Us.

— co = mezi něco psáti, dazwischen schrei-
ben. — co čím. Dch. Propisovati český text
latinskými slovy, červeným inkoustem. Us.
Č.

Propsíti, il, en, ení = prohýřiti, durch-
bringen, verlumpen. = co. Ros.

Propšení, n. = propíchnutí. P. divoké
svině oštěpem, der Saufang.

Propšiti = propíchnouti. — co čím kde.
Propšil jsem to vyhřezenie u prostřed jehlú
tenkú. Sal.

Propšukati, pšukáním ztratiti. Mnoho
prachu p-li (viel Pulver verplatzen). D.

Proptati se, durchfragen. — koho. Všech
se proptal. Šm. — kudy : skrze neznámé
krajiny se p. Šm.

Propučiti, il, en, ení = otevříti, prodíti,
öffnen. — co: vřed. Sal.

Propud, u, m., der Durchtrieb. Vz Pro-
pudy. Šm.

Propuditi, il, zen, ení, durchjagen. Ros.
— koho čím kudy. P.,koně ostruhou skrze
vodu. Šm.

Propudy. Dali mu propudy. Vz Odbytí.
Č. M. 639.

Propuchřeti, propráchnivěti, durchmo-
dern. Šm.

Propůjčení, n., die Verleihung, Erthei-
lung. P. úřadu, pomoci, milosti (udělení). D.
Dle p. práv městských. Zlob. P. výsady,
Privilegienverleihung. J. tr. K našemu vlast-
nímu užitku a propůjčování si zůstavujeme.
Nar. o h. a k. P. služby, Dienstverleihung.
Csk. P. fary. J. tr.

Propůjčený; -en, a, o, verliehen. P. věc,
spis, das Kommunikat. J. tr. Věř toliko a
ujmeš spásu v Kristu p-nou. Sš. I. 109.

Propůjčitel, e, m., zastr. propojičitel,
der Verleiher. CJB. 323., Ms. pr. hor. 33.

Propůjčitelnosť, i, f., die Verleihbarkeit.
Ms. pr. hor. VII.

Propůj čitelný, verleihbar. Ms. pr. hor. 28.

Propůjčiti, il, en, ení (zastr. propojičiti,
propojčiti), propůjčeti (zastr. propojčeti), el,
en, ení; propůjčívati, propůjčovati = k uží-
vání půjčiti, dáti, verleihen, dargeben, ge-
währen, gestatten, ertheilen; připustiti, ein-
räumen: p. se = po vůli býti, Jemanden zum
Willen sein, sich einem mittheilen, überlassen,
vergünstigen. Jg. — Propůjčeno míti = do-
voleno; není mi propůjčeno — nesmím. V.
- co (komu): svobodu, V., milosť (uči-
niti), D, statek (poddati, verleihen), D., pro-
pojičky (v hornictví, belehnen). Jg. P. ně-
komu svou službu. Dch. P. někomu moc,.
úřad; p. sobě obapolně spisy v rozepři
J. tr. — čeho (komu): pomoci, milosti,
pokoje, daru, úřadu, Jg., laskavého ucha,
D., moci. V. Já vám toho propůjčuji (při-
pouštím). Br. Jestli nám Bůh takové lásky
propůjčil. Sš. I. 61. Dobrého slova jí v po-
radě propůjčí (dobře o ní promluví). V. Že
Bůh potomstvu jeho (Abrahamovu) země
svaté propůjčí. Sš. Sk. 76. — čeho, co, se
k čemu. P. svých hlasů k přerozkošné mu-
sice. Kom. P. děti k žebrání. J. tr. Doly
k pavování někomu p. Nar. o h. a k. P. se
někomu k službám. Sych. Jazyk český pro-
půjčoval se k opravdovým studiím filoso-
fickým. Pal. Rdh. III. 259. Jak se mohl
k tomu šmejdu p.? Us. Dch. —komu odkud.
Chudým ze svých statků propůjčoval. Sš.
Sk. 53. — komu v co. Bojovati musíme
s pletí a jí ničeho v rozkoš nepropůjčovati.
Sš. Sk. 15. — co, čeho kde: noclech v domě.
v hospodě, v nájmu p. V. — co komu
k čemu (zač). Hory (doly) k vzděláváni
kovů za, některý díl zisku někomu p. Vys.
Hojnosť času k napravení-se jim propůjčoval.
Br. Janovi bratru svému Moravu k drženi
p-čil. V. — se čemu, komu: času (hověti
mu). V. Tobě se propůjčuji (jsem po vůli).
V. — se komu za koho: za dobrého přítele.
Th. — co komu kdy. Otec totiž dal a pro-
půjčil soud synu teprv při jeho vtělení;
Kdež sv. apoštolu při kázání se p-val. Sš.
J. 89., L. 2. P. někomu spisy v rozepři.
J. tr. Příteli v jeho potřebě se p. Rvač. —
se komu proč, k čemu jak. Z peněz se
nám k službám propůjčil, Jel., s chutí. Sych.
David všechněm úminkům těm se milerád
p-čil; Ač se byl na nějakou chvíli jemu
p-čil; Slušně se tedy do Pána nadála, žese nějakou měrou svatům propůjčí: Spra-
vedlnost byla jemu kromě zásluh vlastních
propůjčena; S milostí a láskou se nám p-čil:
Pán se jim také v tom přeochotně p-čil;
Abychom k nepřízni jejich láskou, k nená-
visti jejich dobročiněním, k jejich hanám
modlitbami se jim propůjčovali. Sš. Sk. 158..
152., J. 39., I.' 51., L. 30., 66., 73. Nebo za-
pálivše hraň propůjčovali se nám všechněm
pro déšť nastalý a pro zimu. Sš. Sk. 288. (Hý.).
Jestližeby hormistr propůjčil komu která
propojičku bez vědomí těžařův. CJB. 357.
— se čím, se komu v čem. P. se službou.
V. Jenž se v tom svým pánům propůjčují.