1166

aby . . . Br. Římanům se v platných služ-
bách propůjčoval. Plác. P. se v službě. V.
Rád se v tom Bohu propůjčuje. D. Král
propůjčoval se pánům českým nadobyčejnou
štědrostí. Pal. Ш. 1. 352. Propůjčuje se nám
divy svými; Kdyby se vší silou svojí hlá-
sání tomu nepropůjčoval; Kteří jí (církvi)
silami svými se propůjčují; Že se duch svatý
milostmi svými všechněm lidem k vedení
bohumilého života propůjčí; P. se někomu
ochranou a záštitou. Sš. L. 62., I. 9., Sk. 1.,
18., 26. (Hý.). Ač Pavel k nenávisti jejich
se jim láskou, modlitbami . . . propůjčoval;
Všelijak vlídností a zdvořilostí svou světo-
známou Pavlovi se propůjčujíce; Ostrované
se nemalou vlídností a ochotou propůjčili
rozbitkům; Pavel za svého na Maltě po-
bytu se obyvatelům zázračnou pomocí, oni
pak jemu všelijakou ochotou propůjčují. Sš.
Sk. 236., 205.. '289., 288. — se komu kde.
Petr tuto v Antiochii nějak příliš se židům
a mravům jejich propůjčoval. Sš. Sk. 186.
(Hý.). — že. Propůjčme (připusťme, dejme
tomu), že tak jest. V.

Propůjčka (zastr. propojička, propojčka),
y, f.= propůjčení, podání, úřední dovolení
k pavování dolů (v hornictví, die Schurf-
lizenz). Am., Pam. kut. Die Verleihung. P.
výprosná (výprosa), Bittleihen, n.; příjemce
p-ky, der Entlehner; p-kou něco vzíti; p.
horní, Berglehen. J. tr. Potvrzení p-ky. Am.
Propojičkú tak se právo dobývá: Když
kdožkoli z dělníků nejprve pramen nalezl
by, ten od urburéřů pramenů přijíti má;
Třetí díl, který z propůjček na nás sluší.
CJB. 319., 315. Však aby ovšem první pří-
jemce, který by při pánu první p-ky hledal,
při ní zůstaven byl. Nar. o h. a k.

Propůjční, Leih-. P. knihovna. Leih-
bibliothek. J. tr.

Propůjčník, a, m., der Entlehner. Rk.
Propůjčovatel, propůjčce, e, m., der

Verleiher. J. tr.

Propuklina, y, f., propuklá země, der
Riss, die Kluft. Us. Tč. — Valk. Alx.

Propuklý, durchgebrochen. Dch.

Propuknouti, knul a kl, utí; propukati,
propuliovati = vypuknouti, otevříti se, auf-
brechen, sich öffnen; náhle na jevo přijíti, los-
brechen, sich unverhofft ereignen, ausbrechen.
Jg. — abs. Nežit, vřed propukl (propukl se).
Ros. Když se nežit propukne. Kom. Zlá nemoc
tu propukla. Kram. Tajemství, bouření pro-
puklo. Jg. Propukly se rady a zrady někte-
rých o bezhrdlí Soběslava. V. Záští p-klo.
Dch. — odkud. Propuklo to z něho. Ros.
— jak. Takový oblak s hřmotem propuká.
Tabl. lid. Zda květ stromu propukává lihou ?
Sš. Bs. 186. — kde. Na korábu morová
rána propukla. Kram. — v co. Vášeň jeho
v tento nářek propukla. Ráj. P. v smích. Us.
Hý. — se na koho. Propuklo se to na něho.
Ros. — se kde. Když se něco nového ve
světě propukne. Plk.

Propuknutí, n., der Ausbruch. P. bouře,
války. Dch. P. neštovic (provalení), das
Durchbrechen. Šm.

Propulsator, a. m., lat., pudič, pudidlo.
S. N.

Propust, u, propustek, stku, m. = pro-
puštění, osvobození, die Freilassung, Los-
lassung. Poslal mne hlásat zajatým propust;
Po onom apoštolů z vězení p-stu. Sš. L.
59., 67. — P., místo ku propouštění, prů-
chod i průjezd ku př. pod železnou drahou,
der Durchlass. Dch. — Propustek, list pro-
pustný, rozvodný, libellus repudii, der Scheide
brief. Za času Páně u židu již zavládlo, že
ženy o p. či propustný list žádali. Sš. Mr. 44.
Propustitelný, durch-, entlassbar. D.
Propustiti, il, štěn, ění; propouštěti, 3. os,
pl. ěji, ěl, štěn, ění, propouštívati = skrze
něco pustiti, durchlassen; od sebe, z povinnosti
pustiti, entlassen, gehen lassen; na svobodu
pustiti, frei-, loslassen; dáti, propůjčiti, ein-
räumen, zulassen; zrušiti, přetrhnouti, od-
pustiti, nach-, erlassen, auflösen; prodíti,
öffnen, aufbrechen. Jg. — Propuštěno míti
— moci; není mi propuštěno (nesmím). V.
Nežit se propustil (pukl). Sal. — co, koho:
pojatou manželku, někoho svobodného, ji
svobodnou, Kom., ženu, Br., dům (prodati),
V., zápověď (zrušiti), Háj., čas, lhůtu (pro-
spati, promlčeti), Vš., vojsko, D., vězně, za-
jatého, Sych., sněm, Šm., hlízu (prodíti).
Jád. P-la Petříka pohonu prázdna; On ty
rukojmě k sobě přijal a mě prázdna p-stil.
Půh. I. 261., II. 415. Všecky ty nápady pro-
púští. Vl. zř. 317. Nechtěl-liby potom statku
postúpiti a zápisu propustiti. Vl. zř. 43.
Když pohonie komorníci, právo jim sehnati,
kdež žena jeho sedí, nepropouštějíce neděl,
verstreichen lassen; Ten to p-stil, že nestál
na tom, o něž sě příta, durch Unachtsamkeit
verlieren. Kn. rož. 23., 288. Pakli potom
nebude tobě k mysli, propustíš ji svobodnou.
BO. Rojovníková voda propouští (otvírá)
krtice. Jád. — koho nač: na svobodu,
Vrat., na jisté výminky. V. P. někoho na
rukojmě. Bart. 1. 38. — koho čeho: vyše-
tření. Šf. Rozpr. 35. Quitprifem ukázal, že
jej toho propúští; Václav kněze biskupa
propúští toho póhona o tu věc, o niž jej
pohnal. Půh. II. 317., 572. — koho, co
z čeho: ze slibu manželského, mincmistra
z povinosti i počtu, někoho z poddanosti,
V., z úřadu, z klatby, z kázně, Jg., z vojny,
Čsk., Sych., ze služby, ze závazku, J. tr.,
z půhonu, Žer. Záp. II. 78., D., z pokuty,
z daní p. Jg. Dědictví své, zápisy z desk
p. (vymazati). Vš. Někoho ze své moci p.
V. P. někoho z přísahy, Bl., z jisté summy
peněz (kvitovati, prázdna a svobodna uči-
niti); p. statek z manství, ein Gut allodi-
siren; p. někoho ze zatčení, z vazby; věc
nemovitou z knihy pozemností, J. tr., ně-
koho ze žaloby, před časem z učení. Sp.
Propusť mě ze slibu mého, Er. P. 152. A toho
dne byli všichni páni čeští ze slibuov a
z přísah propuštěni, i kníže Viktorin z vě-
zení, i kníže míseňské z léna. Let, 217.
Z toho jej prázdna p-la; Z desk je p-li; Ona
z toho věna p-la i jeho i jeho dětí. Půh. II.
65., 278., 444. Z té stávky ona ho p. nechce:
Zaplatila, já tebe z toho propouštim. NB.
Tč. Tehdy páni takového z úřadu toho p.
mají bez odpornosti a jiným (instr. sg.) ten
úřad a to místo opatřiti mají. Zř. F. I. B.
28. Svědek prve nežli svědomí vydá, uči-