Předchozí (1165)  Strana:1166  Další (1167) |
|
|||
1166
|
|||
|
|||
aby . . . Br. Římanům se v platných služ-
bách propůjčoval. Plác. P. se v službě. V. Rád se v tom Bohu propůjčuje. D. Král propůjčoval se pánům českým nadobyčejnou štědrostí. Pal. Ш. 1. 352. Propůjčuje se nám divy svými; Kdyby se vší silou svojí hlá- sání tomu nepropůjčoval; Kteří jí (církvi) silami svými se propůjčují; Že se duch svatý milostmi svými všechněm lidem k vedení bohumilého života propůjčí; P. se někomu ochranou a záštitou. Sš. L. 62., I. 9., Sk. 1., 18., 26. (Hý.). Ač Pavel k nenávisti jejich se jim láskou, modlitbami . . . propůjčoval; Všelijak vlídností a zdvořilostí svou světo- známou Pavlovi se propůjčujíce; Ostrované se nemalou vlídností a ochotou propůjčili rozbitkům; Pavel za svého na Maltě po- bytu se obyvatelům zázračnou pomocí, oni pak jemu všelijakou ochotou propůjčují. Sš. Sk. 236., 205.. '289., 288. — se komu kde. Petr tuto v Antiochii nějak příliš se židům a mravům jejich propůjčoval. Sš. Sk. 186. (Hý.). — že. Propůjčme (připusťme, dejme tomu), že tak jest. V. Propůjčka (zastr. propojička, propojčka),
y, f.= propůjčení, podání, úřední dovolení k pavování dolů (v hornictví, die Schurf- lizenz). Am., Pam. kut. Die Verleihung. P. výprosná (výprosa), Bittleihen, n.; příjemce p-ky, der Entlehner; p-kou něco vzíti; p. horní, Berglehen. J. tr. Potvrzení p-ky. Am. Propojičkú tak se právo dobývá: Když kdožkoli z dělníků nejprve pramen nalezl by, ten od urburéřů pramenů přijíti má; Třetí díl, který z propůjček na nás sluší. CJB. 319., 315. Však aby ovšem první pří- jemce, který by při pánu první p-ky hledal, při ní zůstaven byl. Nar. o h. a k. Propůjční, Leih-. P. knihovna. Leih-
bibliothek. J. tr. Propůjčník, a, m., der Entlehner. Rk.
Propůjčovatel, propůjčce, e, m., der Verleiher. J. tr.
Propuklina, y, f., propuklá země, der
Riss, die Kluft. Us. Tč. — Valk. Alx. Propuklý, durchgebrochen. Dch.
Propuknouti, knul a kl, utí; propukati,
propuliovati = vypuknouti, otevříti se, auf- brechen, sich öffnen; náhle na jevo přijíti, los- brechen, sich unverhofft ereignen, ausbrechen. Jg. — abs. Nežit, vřed propukl (propukl se). Ros. Když se nežit propukne. Kom. Zlá nemoc tu propukla. Kram. Tajemství, bouření pro- puklo. Jg. Propukly se rady a zrady někte- rých o bezhrdlí Soběslava. V. Záští p-klo. Dch. — odkud. Propuklo to z něho. Ros. — jak. Takový oblak s hřmotem propuká. Tabl. lid. Zda květ stromu propukává lihou ? Sš. Bs. 186. — kde. Na korábu morová rána propukla. Kram. — v co. Vášeň jeho v tento nářek propukla. Ráj. P. v smích. Us. Hý. — se na koho. Propuklo se to na něho. Ros. — se kde. Když se něco nového ve světě propukne. Plk. Propuknutí, n., der Ausbruch. P. bouře,
války. Dch. P. neštovic (provalení), das Durchbrechen. Šm. Propulsator, a. m., lat., pudič, pudidlo.
S. N. |
Propust, u, propustek, stku, m. = pro-
puštění, osvobození, die Freilassung, Los- lassung. Poslal mne hlásat zajatým propust; Po onom apoštolů z vězení p-stu. Sš. L. 59., 67. — P., místo ku propouštění, prů- chod i průjezd ku př. pod železnou drahou, der Durchlass. Dch. — Propustek, list pro- pustný, rozvodný, libellus repudii, der Scheide brief. Za času Páně u židu již zavládlo, že ženy o p. či propustný list žádali. Sš. Mr. 44. Propustitelný, durch-, entlassbar. D. Propustiti, il, štěn, ění; propouštěti, 3. os, pl. ěji, ěl, štěn, ění, propouštívati = skrze něco pustiti, durchlassen; od sebe, z povinnosti pustiti, entlassen, gehen lassen; na svobodu pustiti, frei-, loslassen; dáti, propůjčiti, ein- räumen, zulassen; zrušiti, přetrhnouti, od- pustiti, nach-, erlassen, auflösen; prodíti, öffnen, aufbrechen. Jg. — Propuštěno míti — moci; není mi propuštěno (nesmím). V. Nežit se propustil (pukl). Sal. — co, koho: pojatou manželku, někoho svobodného, ji svobodnou, Kom., ženu, Br., dům (prodati), V., zápověď (zrušiti), Háj., čas, lhůtu (pro- spati, promlčeti), Vš., vojsko, D., vězně, za- jatého, Sych., sněm, Šm., hlízu (prodíti). Jád. P-la Petříka pohonu prázdna; On ty rukojmě k sobě přijal a mě prázdna p-stil. Půh. I. 261., II. 415. Všecky ty nápady pro- púští. Vl. zř. 317. Nechtěl-liby potom statku postúpiti a zápisu propustiti. Vl. zř. 43. Když pohonie komorníci, právo jim sehnati, kdež žena jeho sedí, nepropouštějíce neděl, verstreichen lassen; Ten to p-stil, že nestál na tom, o něž sě příta, durch Unachtsamkeit verlieren. Kn. rož. 23., 288. Pakli potom nebude tobě k mysli, propustíš ji svobodnou. BO. Rojovníková voda propouští (otvírá) krtice. Jád. — koho nač: na svobodu, Vrat., na jisté výminky. V. P. někoho na rukojmě. Bart. 1. 38. — koho čeho: vyše- tření. Šf. Rozpr. 35. Quitprifem ukázal, že jej toho propúští; Václav kněze biskupa propúští toho póhona o tu věc, o niž jej pohnal. Půh. II. 317., 572. — koho, co z čeho: ze slibu manželského, mincmistra z povinosti i počtu, někoho z poddanosti, V., z úřadu, z klatby, z kázně, Jg., z vojny, Čsk., Sych., ze služby, ze závazku, J. tr., z půhonu, Žer. Záp. II. 78., D., z pokuty, z daní p. Jg. Dědictví své, zápisy z desk p. (vymazati). Vš. Někoho ze své moci p. V. P. někoho z přísahy, Bl., z jisté summy peněz (kvitovati, prázdna a svobodna uči- niti); p. statek z manství, ein Gut allodi- siren; p. někoho ze zatčení, z vazby; věc nemovitou z knihy pozemností, J. tr., ně- koho ze žaloby, před časem z učení. Sp. Propusť mě ze slibu mého, Er. P. 152. A toho dne byli všichni páni čeští ze slibuov a z přísah propuštěni, i kníže Viktorin z vě- zení, i kníže míseňské z léna. Let, 217. Z toho jej prázdna p-la; Z desk je p-li; Ona z toho věna p-la i jeho i jeho dětí. Půh. II. 65., 278., 444. Z té stávky ona ho p. nechce: Zaplatila, já tebe z toho propouštim. NB. Tč. Tehdy páni takového z úřadu toho p. mají bez odpornosti a jiným (instr. sg.) ten úřad a to místo opatřiti mají. Zř. F. I. B. 28. Svědek prve nežli svědomí vydá, uči- |
||
|
|||
Předchozí (1165)  Strana:1166  Další (1167) |