Předchozí (1169)  Strana:1170  Další (1171) |
|
|||
1170
|
|||
|
|||
Prorozuměti, ěl, ění, verstehen. BO.
Prorub, u, m., der Durchhau. Okolo p-bu
hejno bílých holubů(zuby v ústech). Er. P. 21. Proruba, y, f., ves a) u Vamberka, b)
u Rychnova. PL. Prorubiti, il, en, ení, prorubati, prorou-
bati, prorubnouti = proklestiti, durchhauen. — co: les, Šm., stezku. Pass. — co čím kudy kam: cesty do Němec. Pč. 49. P. cestu sekerami k jeskyni skrze trní. Leg., Jg.
Prorudnouti, röthlich werden. Rk.
Prorůsti, rostu, stl, stení, prorostati, pro-
rostávati, durch-, bewachsen. — kudy čím. Prorostá skrze obilí tráva n. obilí travou prorostá. Us. Svoboda tam pýchou proro- stala. Br. Tukem prorůsti. Kom. — v čem: v tuku. Cf. Prorostlý. Prorůzniti, il, ěn, ění = protříbiti, lich-
ten, schütter machen. Ros. — co čím. Prorva, y, f., rokle, die Schlucht. Balb.
zem. Prorvalý = násilně protržený, zbodaný,
poraněný, gewaltsam durchbrochen, ver- wundet usw. — čím. Hlava trním p-lá. Sš. Hc. 85. Prorvanina, y, f. = prorva.
Prorvaný; -án, a, o, vz Prorvati. P.
břehy = rozsedlé, zerklüftet. Prorvati, prorvávati, gewaltsam durch-
brechen, durchstossen, verwunden. — co. P. něčí srdce. Dch. Prorvati, brüllend durchlaufen, zubrin-
gen, durchbrüllen. — co. Lev prořvává les. Šm. Lev prořval celou noc. Prorybařiti, il, en, ení, durchs Fischen
zu Schaden kommen. Ros. — co : své jmění. Prorýpati, prorýpnouti, durchstechen,
durchwühlen, durchlöchern. Šm. — co. Us. Prorytěřovati, als Ritter durch Ritter-
fahrten zu Schaden kommen. — co: svůj statek. Ros. Proryti, ryji, ryj, ryje (íc), yl, yt, ytí 59;
prorývati, durchgraben, durchwühlen. — co. Krtkové prorývají luka. Us. Řeky a potoky prorývají krajinu. Us. Šm. — se kudy. Prorývají se skrze vnitřnosti země. Kom. Prorytý; -yt, a, o, durchwühlt. — čím
jak. Rovina dle všelikého směru dolinami p-tá. Krok. 3. 67. Proryvač, e, m., der Durchgräber. Us.
Jg-
Proryvačka, y, f., die Durchgräberin.
Proržati, proržu, ržáním přečkati, durch-
wiehem. Us. Jg. Prosa, y, f., z lat., prostomluva, řeč prostá
či nevázaná (neveršovaná), die gerade, un- gebundene Rede, Prosa. Slovo prosa u Ří- manů vzniklo. Užívaliť tito na označenou řeči nevázané nejprve výrazu oratio soluta, pak oratio prosa t. j. prorsa = proversa = řeč volná, prostě jdoucí. KB. 1. P., ačkoli se jí mnohdy přiodívají také díla básnická, přece po přednosti výrazem jest činnosti rozumové. Od nepaměti již odštěpivši se od poesie a zprostivši se pout metrických roz- vinula se samostatně v řeč nevázanou čili prostomluvu. Jsouc organem všedního obco- vání daleko jest rozšířenější než poesie. Beze prosy nižádný myslící člověk obejíti |
se nemůže: poesie darem je řídkých kte-
rých duchů vynikajících. Má však i prosa zvláštní své formy umělé a vzhledem k ob- sahu i zvláštní svůj obor. P. všedního obco- vání však není zároveň i prosou spisovnou, literarní. Onano po stránce syntaktické často bývá nedbalá, jalová, ano i tvaro- a zvuko- slovně porušena. Tato vymáhá netoliko správ- nosť zvukoslovnou, přesnotu tvarů, bezúhon- nosť syntaktickou, nýbrž i jistou krásu rhyth- mickou, jakož i přiměřenou hojnosť obsahu myšlénkového. Čím více p. všedního života se sbližuje prose spisovné, tím společnost jí mluvící jest vzdělanější. Mluvou nesprávnou člověk vždy na jevo dává nedostatek vkusu a tím vychování ledabylé. Spisovná p. zne- náhla se vyvíjí a sice mluvy básnické vždy později a povolněji. Z této p. váží sílu a vzlet; dává-li však básnickým obrazům a obratům místo měrou hojnější, stává se prosou básnickou. KB. 231. P., jak kdy za tím neb za oním účelem se béře a tu neb onu látku pojednává, rozmanitého nabývá rázu. Rozeznáváme šestero tvarů základných slohu prosaického, které jindy o sobě se vyskýtají, jindy, zvláště pak ve spisech roz- sáhlejších rozmanitě se prostupují a proplé- tají. Jsouť tyto: 1. výprava (vypravování), 2. popis a líceň (líčení), 3. rozprava (po- jednání; zvláštní způsob rozpravy jest chrie). 4. rozjímání (reflexe), 5. rozhovor (dialog), 6. list. Vz tato slova. KB. 242. Mimo zá- kladní tvary rozeznáváme dva hlavní směry prosy. Pořizujíc potřeby tu vyššího tu niž- šího života praktického slove prosou jednací; jsouc ústrojím ku pronášení poznatků lidských slove prosou vědeckou n. umělou. V litera- tuře pouze tato důležita jest; ona jen po části skrovné nabyti může důležitosti lite- rarní. Při obou těchto směrech základné tvary p-sy, o nichžto shora řeč byla, roz- manitým způsobem docházejí upotřebení. Odstíny prosy jednací tak rozmanity jsou jako vespolné obcování lidí a potřeby jejich ve státě a společnosti. Odtud prosloveni dle obsahu a účelu spisu jednacího býti může přerozlično. Rozeznáváme sloh občanský, kupecký, vojenský, soudní čili kurialní, diplomatický. Za dob novějších u nás i sloh novinářský čili publicistický nabyl důleži- tosti. Každý druh p-sy jednací na jistých utkvěl zvláštnostech, úslovích a způsobech mluvných, do kterých těm, kdož na to neb ono zaměstnání se dávají, vpravovati se jest. Mluva obyčejné p-sy jest jednoduchá, sucho- párna, prázdna všech ozdob. Jen sloh diplo- matický a publicistický druhdy se popiná na výši slohu umělého a může tudíž i plat- nosti literarní docházeti. KB. 268. Prosa umělá rozvětvuje se v p-su vědeckou a řeč- nickou. Onou projádření docházejí rozličné vědy odborné, tato dojímavou mluvou vzru- šuje mysli a přesvědčuje rozum a předpo- kládá vždy někoho, ke komu řeč se obrací. O předmětech vědeckých buď v jednotlivých rozpravách (pojednáních, monografiích, ex- kursích) se pojednává, buď v obsáhlých dílech vědeckých neb i v učebných knihách. P. vědecká jinou a jinou povahu na se béře podlé rozličnosti pojednávaných předmětů. |
||
|
|||
Předchozí (1169)  Strana:1170  Další (1171) |