1170

Prorozuměti, ěl, ění, verstehen. BO.

Prorub, u, m., der Durchhau. Okolo p-bu
hejno bílých holubů(zuby v ústech). Er. P. 21.

Proruba, y, f., ves a) u Vamberka, b)
u Rychnova. PL.

Prorubiti, il, en, ení, prorubati, prorou-
bati, prorubnouti = proklestiti, durchhauen.
— co: les, Šm., stezku. Pass. — co čím
kudy kam: cesty do Němec. Pč. 49. P.
cestu sekerami k jeskyni skrze trní. Leg.,

Jg.

Prorudnouti, röthlich werden. Rk.

Prorůsti, rostu, stl, stení, prorostati, pro-
rostávati, durch-, bewachsen. — kudy čím.
Prorostá skrze obilí tráva n. obilí travou
prorostá. Us. Svoboda tam pýchou proro-
stala. Br. Tukem prorůsti. Kom. — v čem:
v tuku. Cf. Prorostlý.

Prorůzniti, il, ěn, ění = protříbiti, lich-
ten, schütter machen. Ros. — co čím.

Prorva, y, f., rokle, die Schlucht. Balb.
zem.

Prorvalý = násilně protržený, zbodaný,
poraněný, gewaltsam durchbrochen, ver-
wundet usw. — čím. Hlava trním p-lá. Sš.
Hc. 85.

Prorvanina, y, f. = prorva.

Prorvaný; -án, a, o, vz Prorvati. P.
břehy = rozsedlé, zerklüftet.

Prorvati, prorvávati, gewaltsam durch-
brechen, durchstossen, verwunden. — co.
P. něčí srdce. Dch.

Prorvati, brüllend durchlaufen, zubrin-
gen, durchbrüllen. — co. Lev prořvává les.
Šm. Lev prořval celou noc.

Prorybařiti, il, en, ení, durchs Fischen
zu Schaden kommen. Ros. — co : své jmění.

Prorýpati, prorýpnouti, durchstechen,
durchwühlen, durchlöchern. Šm. — co. Us.

Prorytěřovati, als Ritter durch Ritter-
fahrten zu Schaden kommen. — co: svůj
statek. Ros.

Proryti, ryji, ryj, ryje (íc), yl, yt, ytí 59;
prorývati, durchgraben, durchwühlen. — co.
Krtkové prorývají luka. Us. Řeky a potoky
prorývají krajinu. Us. Šm. — se kudy.
Prorývají se skrze vnitřnosti země. Kom.

Prorytý; -yt, a, o, durchwühlt. — čím
jak. Rovina dle všelikého směru dolinami
p-tá. Krok. 3. 67.

Proryvač, e, m., der Durchgräber. Us.

Jg-

Proryvačka, y, f., die Durchgräberin.

Proržati, proržu, ržáním přečkati, durch-
wiehem. Us. Jg.

Prosa, y, f., z lat., prostomluva, řeč prostá
či nevázaná (neveršovaná), die gerade, un-
gebundene Rede, Prosa. Slovo prosa u Ří-
manů vzniklo. Užívaliť tito na označenou
řeči nevázané nejprve výrazu oratio soluta,
pak oratio prosa t. j. prorsa = proversa =
řeč volná, prostě jdoucí. KB. 1. P., ačkoli
se jí mnohdy přiodívají také díla básnická,
přece po přednosti výrazem jest činnosti
rozumové. Od nepaměti již odštěpivši se od
poesie a zprostivši se pout metrických roz-
vinula se samostatně v řeč nevázanou čili
prostomluvu. Jsouc organem všedního obco-
vání daleko jest rozšířenější než poesie.
Beze prosy nižádný myslící člověk obejíti

se nemůže: poesie darem je řídkých kte-
rých duchů vynikajících. Má však i prosa
zvláštní své formy umělé a vzhledem k ob-
sahu i zvláštní svůj obor. P. všedního obco-
vání však není zároveň i prosou spisovnou,
literarní. Onano po stránce syntaktické často
bývá nedbalá, jalová, ano i tvaro- a zvuko-
slovně porušena. Tato vymáhá netoliko správ-
nosť zvukoslovnou, přesnotu tvarů, bezúhon-
nosť syntaktickou, nýbrž i jistou krásu rhyth-
mickou, jakož i přiměřenou hojnosť obsahu
myšlénkového. Čím více p. všedního života
se sbližuje prose spisovné, tím společnost jí
mluvící jest vzdělanější. Mluvou nesprávnou
člověk vždy na jevo dává nedostatek vkusu
a tím vychování ledabylé. Spisovná p. zne-
náhla se vyvíjí a sice mluvy básnické vždy
později a povolněji. Z této p. váží sílu a
vzlet; dává-li však básnickým obrazům a
obratům místo měrou hojnější, stává se
prosou básnickou. KB. 231. P., jak kdy za
tím neb za oním účelem se béře a tu neb
onu látku pojednává, rozmanitého nabývá
rázu. Rozeznáváme šestero tvarů základných
slohu prosaického, které jindy o sobě se
vyskýtají, jindy, zvláště pak ve spisech roz-
sáhlejších rozmanitě se prostupují a proplé-
tají. Jsouť tyto: 1. výprava (vypravování),
2. popis a líceň (líčení), 3. rozprava (po-
jednání; zvláštní způsob rozpravy jest chrie).
4. rozjímání (reflexe), 5. rozhovor (dialog),
6. list. Vz tato slova. KB. 242. Mimo zá-
kladní tvary rozeznáváme dva hlavní směry
prosy. Pořizujíc potřeby tu vyššího tu niž-
šího života praktického slove prosou jednací;
jsouc ústrojím ku pronášení poznatků lidských
slove prosou vědeckou n. umělou. V litera-
tuře pouze tato důležita jest; ona jen po
části skrovné nabyti může důležitosti lite-
rarní. Při obou těchto směrech základné
tvary p-sy, o nichžto shora řeč byla, roz-
manitým způsobem docházejí upotřebení.
Odstíny prosy jednací tak rozmanity jsou
jako vespolné obcování lidí a potřeby jejich
ve státě a společnosti. Odtud prosloveni dle
obsahu a účelu spisu jednacího býti může
přerozlično. Rozeznáváme sloh občanský,
kupecký, vojenský, soudní čili kurialní,
diplomatický. Za dob novějších u nás i sloh
novinářský čili publicistický nabyl důleži-
tosti. Každý druh p-sy jednací na jistých
utkvěl zvláštnostech, úslovích a způsobech
mluvných, do kterých těm, kdož na to neb
ono zaměstnání se dávají, vpravovati se jest.
Mluva obyčejné p-sy jest jednoduchá, sucho-
párna, prázdna všech ozdob. Jen sloh diplo-
matický a publicistický druhdy se popiná
na výši slohu umělého a může tudíž i plat-
nosti literarní docházeti. KB. 268. Prosa
umělá rozvětvuje se v p-su vědeckou a řeč-
nickou. Onou projádření docházejí rozličné
vědy odborné, tato dojímavou mluvou vzru-
šuje mysli a přesvědčuje rozum a předpo-
kládá vždy někoho, ke komu řeč se obrací.
O předmětech vědeckých buď v jednotlivých
rozpravách (pojednáních, monografiích, ex-
kursích) se pojednává, buď v obsáhlých
dílech vědeckých neb i v učebných knihách.
P. vědecká jinou a jinou povahu na se béře
podlé rozličnosti pojednávaných předmětů.