1173

síku se uchýliti. Th. Když viděl, že je zle,
dal se do P-ka (n. do Prošáka — počal pro-
siti). Mor. Brt., Hý., Bkř.

Prosina, y, f., sláma z prosa, Hirsenstroh,
n. Hanka.

Prosinalý, durch u. durch nebelblau. Šm.

Prosincovka, y, f., die Dezemberver-
fassung in Oesterreich. Rk.

Prosincový, Dezember-. P. počasí, zima.

Prosinec, nce, m., lépe než prasinec. Do-
brovský odvozuje toto slovo od prositi, že
prý v tom měsíci advent jest a ranní prosba
o narození Páně. Tento výklad poráží se
již tím, že jiní Slované tímto slovem měsíc
leden znamenají, do kterého tato prosba ne-
padá. Rakověcký od pro-sinec, od sinosti či
modrosti mhel, protože prý v lednu mhly
přestávají a nebe se vyjasňuje. Erben myslí,
že má Jg. pravdu, který toto slovo odvo-
zuje od slovin. prosinieti — osvětliti, že toho
měsíce děje se přechod od nejkratšího dne
ku přibývajícímu dni a světlosti. P. tedy
(dříve leden, ale v nejstarších dobách také
listopad, ku př. v jedné listině z r. 1128.,
vz Gl. 278.) = měsíc, ve kterém začínají
se jasnější a delší dni. (Mk.). Z též příčiny
nazývají se v Čechách vánoční svátky svět-
lými svátky. Důležité jest korut. simic (leden)
m. sinic, sinec, protože předložku pro- od-
vrhujíc ve své jednoduché způsobě původ
svůj od sinieti zjevně odhaluje. P., měsíc
prosínající = světla nabývající. Mus. 1863.
158., 1849. 157. Mkl. odvozuje slovo toto
z koř. si (lucere), tedy p. = počátek světla
t. j. čas, v kterém dni delšími býti počínají.
Vz více v Gl. 278. a v S. N. Obecnější
nežli prosinec bylo někdy v Čechách, na
Moravě a i ve Slovensku prasinec. Toto se
odvozuje od slova prase, poněvadž se v něm
nejvíce prasat rodí a bije. Ale slovo Pro-
sinec jest zajisté starší a i lepší, což i z toho
vysvítá, že slovo Prasinec nikdež u jiných
Slovanův ani ve starých pramenech se ne-
nalézá. Er. Měsíc prosinec. Když v p-ci
mrzne a sněží, úrodný rok na to jistě běží.
Hš., Tč. Není-li p. studený, bývá příští
rok hubený. Kda.

Prosit, lat., ať slouží ke zdraví. Rk.

Prositba, y, f., die Einladung zur Hoch-
zeit. Šm.

Prositebný, prosebný. Bitt-. P. slova,
Kom., psaní. Sl. Uh. 1. 15.

Prositel, e, m., strsl. prositelъ, přípona
-telъ. Mkl. B. 175. Der Bitter, Bittsteller.
V.

Prositelka, y, f. = prositelnice. Krok.
3. 330.

Prositelnice, e, m., die Bitterin, Für-
bitterin. Leg.

Prositelný, prositebný, bittlich. P. žádosť.
Akt. m. Ferd., Mus.

Prositi, sím (zastr. proši a prošit), pros
(šp.: proš), se (íc), il, sen a šen, ení; pro-
sívati = žádati, prosebný spis podati, bitten,
er-, ansuchen, ansprechen, begehren, suppli-
ciren; žebrati, betteln. Jg. Vz strany vazeb:
poprositi. P., koř. praš; sr. lit. prašiti, piršti,
peršu, got. fraihnan, lat. preces, procus, ind.
praśna (Frage). Mkl. aL. 69. — abs. Dávať
a prosiť jest mnoho. Pročež: Beř rád, když

dávají. Č. M. 48. Prosím, prosím (přípojek,
jímžto vyjadřujeme zdvořilou úslužnosť)!
Bitte sehr! Dch. Jak nejvýše býti může,
prosím. Břez. 45. Pros ty nebo bij, vše jedno.
Č. Již pros nebo peklem hroz, ničeho u nich
nepořídíš (přece při nich nic nespravíš, ale
jak zapřáhli, tak potáhnou. Br.). Prov. Vz
Marný. Dokud prosí, zlatá slova nosí a před
placi záda obrací. Pk. Lépe proso než ber
(lépe prositi než bráti). Vz Cizí. Lb. Strany
přísloví vz Huba, Řeč, Slovo, Tlouci. Chodi
prosit (žebrat). Us. — co, koho (akkus.).
Ve všem uslyšána, co si p-la. Výb. II. 21.
Než bych já paňmámu prosil. Er. P. 110.
Proste chlapci moju mamu. Sš. P. 100. Dcera
matku prosila. Ss. 100. (Bdl. Obr. 77.). Ne-
víte, co prosíte. Hus. I. 309. Již něco pro-
síme ; Abychom chléb vezdejší prosili. Ib.
319., 330. Prosila (má milá) rosičku; Já ji
prosil o kousíček; Když ji (fijaličku) na-
sázela, prosila vlažičku. Er. P. 191., 429.,
164. Cos prosil, na toms uslyšán. Výb. I. 305.
Nevědí, co prosí a koho prosí. Chč. 379.
Což král prosi. Smil v. 53. A co bude p.
otce mého. Bibl. bočk. 279. Prosi u Sera-
piona milostyniu. Mkl. Slov. stsl. Рrіšdъ
že Iisusъ), vъprašaaše učeníky svoje; Vърrоšą
že vy i аzъ jedino slovo. Bibl. strsl. Matth.
16., 13., 21., 24. Cf. Genitiv E. 5. Pozn. 3.
(I. 388. b.). Když poskytne jemu Bůh toho,
co jest prosil. Št. Co pán prosí, to sluha
musí. Prov. na Slov. Což matka boží na
svém synu prosí, to vše obdrží. Pass. Pro-
sícím jej. Zlomek ev. sv. Jana. — čeho,
koho (gt.): sousedů, Us., obyvatelův, Vrat.,
pomoci, V., Boha, Št., odplaty nebeské. Št.
Před jeho dům šed almužny prosil. Pass.
Čím víc chlapce prosíš, tím ho víc popouzíš.
Prov. Barbora prosila mužův. Dvě kron.
Vyznal svú vinu a prosil milosti. Št. N. 335.
Žaluje na . . . že mu zabil otce a prosí
práva. O. z D. Když prosíta poslóv před
opovědí. Kn. rož. 239. A prosí jich, aby . . .
Chč. 379. Protož prosím vašie rady. Smil v.
48. Král sv. křtu prosil; Chudi almužny
prosiechu. Pass. 129., 175. Kristus nás na-
pomenul, abychom prosili svých potřeb. Št.
46. Potom pros božie pomoci. St. 267. Prosí
jich. Kat. 1452. Prosila svého děťátka. Kat.
958. A těch má p. Tov. 87. Prošu práva.
Arch. I. 482. Jiřík odtahu prosil. Dsky I.165.
Mnich poče prositi roka (lhůty); Když chleba
prosiechu. Dal. 42., 137. Prosím, dievko, já
hřiešný velmi tvé přiezni (= tvé milosti).
Dr. v. 128. Pravil, že jich Smil z Husi prosil.
Pč. 28. Prosím póhona na Bartoše; Prosím
panského nálezu; Aby stál a roku prosil;
Prosil útoku; Delšího roku p. opět za dvě
neděle; Tu jsem jich prosil, aby mi odhádali
jistinu; Páni chtí královy milosti prositi;
Roku nemocného prosil; Ješkovi z Tupce
prošeno jest roku nemocného. Půh. I. 157.,
228., 266., 380., II. 138., 290., 447., 460., 572.
Vašie milosti prosím. NB. Tč. Tu rodičů
prosil. Er. P. 489. Panna Maria, co včera
noclehu prosila. Er. P. 501. Tu jich ďábel
prosil. Kuldovy Poh. P. božího deště. Er.
Prosím jich, vono to tam (na půdě) není
s pokojem (neobstojí to tam). Us. u Do-
brušky. Vk. Hovora je sě jich prositi. Dal.