1193

Protivec, vce, m., ves u Vodňan. PL. —
P., Widersacher, m.

Protivek, vku, m., das Gegenstück. Šm.

Protiven, vně, protivizeň, zně, f., der
Kontrast, Widerstreit. Na Slov. Šf. Rozpr.
107. — P., die Widerwärtigkeit. Ib.. Šm.

Protivení, n., das Widerstehen, der Wider-
stand. Činil to s p-ním. Dch.

Protivenství, n., protivenstvíčko, a,
n., odpor, zpor, protivnost, der Widerstreit,
das Gegentlieil. Tkad. Pozorujíc, že se to
všecko z p. proti tobě děje. Zák. sv. Ben. —
P., protivné, odporné, nelibé věci, neštěstí,
bída, odpornosti, die Widerwärtigkeit, das
Unglück, Ungemach. V. P. domácí. D. Pouhé
p. mozek mu hatí. Sych. P. někomu činiti.
Zříz. Ferd. P-stvím navštěvuje Bůh poutníka.
Sš. I. 59. P. pro Bóh trpěl. M. — P., ne-
bezpečenství, nepřátelství, die Verfolgung,
Feindschaft, Feindseligkeit. V., Tkadl. Jaké
p. proti církvi Páně se pozdvihlo. Sš. Sk.
35. (Hý.).

Protivěta, y, f., die Antithese. Sš. L. 72.

Protivín, a, m., městys v Písecku. PL.
Vz S. N.

Protiviti se, il, ení; protivovati se, pro-
tivívati se, sich widersetzen, widerstehen,
entgegen sein, widerstreben. Jg. — se komu,
se čemu. To se mi protiví. Us. To se pro-
tiví dobrým mravům. Jel. Pyšným se pán
Bůh protiví, pokorným dává svou milosť.
Kom. P-vil se jim Elymas čaroděj ; Výklad
ten se mluvě obyčejné biblické protiví. Sš.
Sk. 149., 30. Pravidlům těmto p-vují, se jména
mláďat. Bž. 71. P. se božie vóli.'Št. N. 92.
P-ví se slovu. ZN. P. se moci. Chč. 445.
Kdožby se koli právu p-vil, že má na něj
nejvyšší purkrabí pražský svú mocí táhnouti.
Zř. F. I. B. 11. — s inft. Protiví se člo-
věku jeho poslouchati. Sych. Protivil se
nám přes pole průjezdu popřáti. Sych. —
se komu v čem. Jestliže by sě jim v tom
kto p-vil. Arch. I. 140. V skutcích Kristu
se p-vil. Hus. I. 404. — se proti čemu:
proti řádu. Hus. I. 394. — se jak. Podlé
příkazu Petrova mučeníci pevně se příka-
zům pohanů p-vili. Sš. Sk. 62. P. se bludům
až do krve. Žal. 69. Těm se až do smrti
p-ví. Hus. I. 423. Z nevědomosti v nevěře
jménu Páně se p-vil. Sš. L 2. Jemuž (Titovu
obřezání) Pavel do poslední síly se p-vil.
Sš. Sk. 178. (Hý.). — se komu čím: slo-
vem, pýchou, řečí. Chč. 445., 305., 620. —
se komu také = hleděti jej zkaziti. Ros. —
P., protivovati = protivou býti, protiviti se,
entgegen sein. — čemu. Což (že slovo ďábel
v řečtině se klade bez členu jako nějaké
jméno vlastní) sličně protivuje jménu, jež ...
Sš. Sk. 154. (Hý.).

Protivítr, větru, m., protivný vítr, der
Gegenwind.

Protivka, y, f., protiva, das Gegentheil,
Entgegengesetzte. Rostl. Nedělám té (ti) nic
na p-ku = protivného. V Krkonš. Kb.

Protivládní, oppositionell, regierungs-
feindlich. Rk.

Protivna, y, f., ligapta, šat, zastr. Rozk.
P-vny k sedlům přibiti. Ms. jur. 217.

Protivnice, e, protivnička, y, f., die
Gegnerin, Feindin, Widerstreiterin. D., Ctib.

Protivnický, Widersacher-, Gegner-. Us.

Protivnictví, n., die Gegnerschaft, Feind-
schaft. Us.

Protivničí, feindlich. 1424. Mus.

Protivník, a, m., odpůrce, nepřítel, der
Gegner. Feind, Widersacher, Widerpart, An-
tagonist. V. Nepřítel a p. církve. V. Když
p. odpírá n. zapírá. CJB. 401. Kde není
p-ka, tu není půtka. V. Ctnosť bez p-ka
vadne. Prov.

Protivno = odporno, widerwärtig. Tkad.,
St. skl. — P., vz Protivný.

Protivnosť, i, f., odpornosť, neshoda, das
Gegentlieil, Widerspiel, der Gegensatz, Kon-
trast. P. domnění, Us., představ a ponětí.
Marek. — P., nepříjemnost, odpornosť, die
Widerwärtigkeit, Widrigkeit. Jsme Bohem
samým vydáni rozličné lidi rozličnými p-stmi
potkati. Tkad. Všecky p-sti přemoci. Smil
v. 272. — P., nepřátelství, odpornosť, zpur-
nosť, die Feindseligkeit, Verfolgung, Wider-
setzlichkeit. Jsme (neštěstí) všeho stvorenie
p. a protivenstvie. Tkad. P. způsobiti.

Protivný; protiven, vna, o. P., strsl.
protivъnъ, oppositus, příp. -ьnъ. Mkl. B. 146.
P., naproti postavený, Gegen-, entgegenge-
setzt. Představy, z nichž jedna něco tvrdí,
což druhá upírá, slují protivné ku př.: pěkný,
nepěkný. Marek. P. úsudkové, Marek, veli-
činy (v počtech), Sedl., úhlové magnetu.
Rostl. — čemu. Protivný sobě jsou smích
a pláč, šept a křik. Kom. — jak: z konců
p., diametralentgegengesetzt Hš. — P., ne-
příjemný, odporný, widrig, widerwärtig, ge-
hässig, unangenehm. P. zvyklosť. J. tr. P.
vůně, slovo, Jel., věci. V. Pošetilec jest p.
človek. Us. — komu. Ano v popředí staví
myšlénku židům p-nou o utrpění spasitele.
Sš. Sk. 41. (Hý.). Jest mi to protivné. D.
Nad to nic mi není protivnějšího. Sych.
Kluku bezbožná, lidem protivná. Us. Všk.
Hřích Bohu protivný. Chč. 634. Žáku to
bylo p-vno. Žk. 385. — komu proč: Bohu
leností. Št. 223. — s infinit. Múdrá slova
jsú bláznóm slyšeti p-ná. Výb. I. 898. — P.,
nepřátelský, zpurný, feindlich, widrig, wider-
wärtig, widersetzlich. V. P. vítr; p. štěstí.
D. P. strana, nepřítel. V. — komu. Buď
protiven protivnému. Alx. 1098. Zákonu
protivný. J. tr. — Troj., Tkad. — v čem.
V něčem protiven sv. řeholi. Zák. sv. Ben.
— k čemu komu. Vítr nám k našemu pla-
vení p. Pref. — P., nestydatý, ostudný, un-
verschämt, hässlich. Na mor. Zlínsku. Vz
Dožera, Necuda, Nehaňba, Nestyda, Ohava,
Omasta, Ostuda, Oštera, Ošusta, Otrapa, Pa-
luda, Pluha, Smotlaeha, Spata. Brt.

Protivo (zastr.) = proti, gegen. Vz toto.
P. mně. Br.

Protivořečící sobě dílo, ein sich wider-
sprechendes Werk. Pal. Radh. III. 223.

Protivosť, i, f., protivnosť, odpornosť, der
Gegensatz, Kontrast. P. idealu. Mus. I. a. 88.

Protivostaviti, entgegensetzen. Mus. I.
a. 88.

Protivovati se, vz Protiviti se.

Proti zákonník, a, m., der Antinomist.
P-ci = gnostikové smyslní, kteří, zavrhše
zákon mravný křesťanský, všem neřestem
se oddávali. Ds.