1104

Protizákonnosť, i, f., die Gesetzwidrig-
keit. J. tr.

Protizákonný, gesetzwidrig. P. skutek
Koll.

Protizánětní, antiphlogistisch. Šm.
Protizbouření, n., die Gegenrevolution.
Šm.

Protizemní strana města, die Landseite.

Protizkouška, y, f., die Gegenprobe. P.
při hlasování.

Protiznak, u, m., Kontrasignal, n. Šm.

Protizněnství, protiznění, n., der Kon-
trapunkt (v mus.). Šm.

Protizpčv, u, m., antiphona. Rozk. Vz
Přípěv.

Protížiti se, il, en, ení; protěžovati se,
schwer werden. — se komu kde. Protížilo
se mu to břemeno po cestě. Us.

Protkaný; -án, a, o, durchgezogen, ge-
stickt, gespickt. — čím: diamantem. Sš. P.
273. Sluníčkem je protkán bělořasný kroj.
Hdk. C. 21. Zajíc slaninou p. Us. Roucho
jeho stříbrem p. Sš. Sk. 147. (Hý.).

Protkati, proťkávati, protýceti, el, en,
ení. Vz Protýcený. Durch-, hineinweben. —
co kam. Tkadlec do osnovy outek protká-
vaje plátno dělá. Kom. — co čím: zlatem,
Ros., aksamit stříbrohlavem. V. Nebe p-lo
tvůj život štěstím a radostí. Šm.

Protklý = probodený, durchstochen. P.
ruka. Sš. Hc. 89. — čím. Hlavu maje p-klou
hřebem. Sš. Bs. 206. (Hý.).

Protknouti, ul, ut, utí; proteku, tkl, tekl
(zastr. protčen, ení); protýkati, protykovati
= probodnouti, durchstossen ; prokládati,
prohazovati, durchwirken, sticken. Jg. —
co jak. Ot ramene šúrem kyčlu protče (pro-
tekl). Rkk. 55. — co komu. Štít, pláty,
brnie jemu protče. St. skl., Alx. 1119. —
co čím: boky něčí mečem. Ben. V. Tělo
své mečem p. Kram. Hrtán jemu protkni
hrál! strohou. Sš. Bs. 201. (Hý.). Zajíce sla-
ninou p. (= protahovati, v obecné mluvě
dle něm.: špikovati). Us. Jiní je naskrze
rožny protýkali. Trip. P. koho mečem. Chč.
606. — kde. To pak slyševše protknuti byli
v srdci. Sš. Sk. 28. (Hý.).

Protlačení, n., das Durchdrücken. Us.

Protlačený; -en, a, o, durchgedrückt.
P. hrách, čočka, Erbsen-, Linsenpuré. Dch.

Protlačiti, il, en, ení; protlačovati, pro-
tlačívati = na skrze tlačiti, durchdrücken,
durchpressen, tlačením díru udělati, ein-
drücken, durchdrücken; se = protiskuouti
se, sich durchdrücken, durchdringen, sich
durchdrängen. Jg. — co : vejce (promačk-
nouti). D. — co, se kudy. Něco skrze ce-
dítko, skrze malou díru p. V. P. se skrze zá-
stup. Ros. — co čím. Hlavou zdi nepro-
tlaéíš. Ros. — se kde, v čem, vz Bohatý.

Protlačovací síto, das Passirsieb. Šm.

Protlachati, protlachávati, verschwatzen,
verplaudern. — co : celý den. — P., tla-
chavě propověděti, protlampati, herauschwa-
tzen. Ros. — co : tajemství. Us.

Protlampati, protlampávati = žvavě pro-
pověděti, herausschwatzen, -plaudern. — co.
Všecko protlampá (vytlampá, vyzvoní). Reš.

Protlaskati, protlaskávati = tlaskáním
pozbyti, verschnellen. Ros. — co.

Protleti, tleji, tlel, ení, protlívati, ver-
modern, durchglimmen. Us. Jg.

Protlouci, tluku, češ atd., tluc, tluka
(ouc), tloukl, tlučen, ení; protloukati, pro-
tlukovati = proraziti, durchschlagen; stlouci,
zusammenstossen. Jg. — co. Co to pro-
tloukáš (díru do toho děláš)? P. rudu (na
drobno roztlouci). Vys. — co s čím: ze-
linu s pepřem p. (stlouci).V. — co čím:
kladivem, durchhämmern. Šm. — se kudy:
skrze vojsko, skrze nepřátely (probiti se).
Ros. P-ká se živobytím. Us. Kšá. My se
životem už nějak protlučeme. Us. — se
kudy jak: bídně. Němc. P-kati se světem
žebrotou. Sabina.

Protmívati se, dunkel hervorstechen. Us.
Dch.

Protnouti (cf. Jmouti, Pnouti), tnu, tni,
tna (ouc), ul, ut, utí; protíti, tnu, ťal, ťat,
tětí; protínati = proseknouti, durchhauen.
Jg. — co: žílu, ubrus, plátno, dřevo. Ros. —
co čím: mečem, sekerou, nožem. — co
komu: králevi kožiu. Alx. 1134. — se.
Přímky se protínají. Pom.

Proto, protoť, protož. Klade se: 1.
Když vyslovujeme, že věta předchodná pří-
činu toho v sobě drží, co se ve větě druhé
vynáší, deswegen, darum, deshalb, daher.
A tak jsem porozuměl, že na těch stolicích
seděti nebezpečno jest, protož jsem raději
odešel. A my proto, aby se v tom dobře
opatřil, rok jemu jsme dali do dvú nedělí.
NB. TČ. Dostal co proto, er bekam seinen
Thoil (Verweis, Schläge). Dch. — 2. Když
předchodná věta důvod toho v sobě obsahuje,
o čem v druhé řeč jest. Člověk k práci
stvořen jest. Protož rozličné práce uměti
potřeba. Kom. Protož z těch peněz pohoní;
Nezná se mu Hovorka, protož mu má práv
býti. Půh. II. 126., 64. Dobrý а přímý jest
Hospodin, protož vyučuje hříšníky cestě své.
Br. — 3. Když k důvodům, kterými větu
předchodnou stvrzujeme, to, co z nich a je-
jich povahy vyplývá, připojujeme, v kteréžto
příčině spojka protož za spojkou nebo jde.
Dobře pak a vlastně aby se každé dílo dělati
(učeník) učil, k tomu také potřebí příkladu
aneb vzoru co nejdokonalejšího. Nebo kdo
se z zlého učí, jak se dobře učiti má? Prtá-
kem bude ne písařem neb malířem dobrým,
kdo se z leda písma, z leda malování škrtati
učí. Protož dokonalosť hned z místa namě-
řovati se musí, ačkoli jí hned z místa vy-
hledávati nelze. Kom. — Pozn. 1. Místo
proto klade se pročež, když výsledek s dů-
vodem úžeji spojiti jest. Trápení každé noci
vrtá kosti mé ve mně, pročež ani nervové
moji neodpočívají. Br. — Pozn. 2. Místo
proto klademe i: za tou příčinou, pro tu
příčinu, z té příčiny, za kterouž příčinou.
Z té příčiny hornaté byliny mocnější bývají.
Byl. — Vz Zk. Skl. 573., Věta výsledná,
příčinná.

Protočiti, il, en, ení; protáčeti, 3. os. pl.
ejí, el, en a ín, ení; protočovati = toče díru
udělati, durchlöchern, durchdrehen; skrze
něco točiti, durchwinden, durchdrehen; toče
ztratiti, durchs Drehen verlieren. — abs.
Protočil (šenkýř nepozorně pivo vytáčeje).
Us, — co: pivo = co při točení ukrápne, co