1202

nad poddanými provozuje. V. P. nad někým
vraždu, svou moc, vůli. Er., J. tr. Kdoby
nad kým svou vůli provedl. Er. — co kde.
Slovo boží v srdcích! moc velkou provodí.
Br. Slavné činy v Asii provozoval. Ml. Pří-
sahu v kapli p. Vš. P-dl před úředníky

4 listy s pečeťmi a k tomu 2 sedláky. Půh.
II. 491. Vypravováni to Janovo v celém
postupu svém mistrovsky provedeno jest;
Obdoba a parallelismus, jejž tu apoštol mezi
Kristem a Adamem provodí; V těle hřích
svou králku provodí; Ve hlavitých pohanské
vědy sídlech boj ten provedli. Sš. J. 158.,

I. 63., 81., Sk. 190. Jenž provoduje na ho-
rách seno. Ž. k. 146. 8. P. při před soudem
(= dokázati). Jg. Kejkly na provaze pro-
vozovati. Ml. Aby svú nemoc na posudku
provedl; Svědky na posudku něco p. Půh.

II. 486., 517. Člověk musí mravnou pro-
měnu na sobě p.; Zloduch moc svou za
dopuštěním božím na nich ku potrestání
všetečnosti p-dil. Sš. I. 67., Sk. 224. (Hý.).
— co, koho z čeho. Z těch akt to pro-
vedeme. Trip. P. něco z svědectví písem.
Cyr. -- koho odkud, z čeho : se světa
někoho provoditi (usmrtiti). Kom., Troj.
Kteréžto král přikázal provésti ven z Čech.
Let. 111. P. koho z domu. Er. P. 474. Pa-
kliby díla nemohli míti, aby z města poctivě
byli provozeni. Sedl. Rychn. 3. Nemám peněz,
enom trojník, ešče mi ho milá dala, dy mne
z domu prováděla. Sš. P. 135. — co s čím.

S tím vojskem málo provedeme. Jg. — co
proč: umění pro svou zábavu provozovati.
Ml. — sobě (v čem, nač) = počínati si.
Pyšně, ukrutně sobě provozovati, nádherně
v jídle a v šatech sobě p. V. Nevím, nač
si provodí. Sych. Ten si provádí (vede si
pyšně). Us Kšá. Všelikou kratochvíli si p.
Us. — se. Ta věc se už provádí. Dch. Po-
kud se co prokáže a provede. J. tr. Tyto
dvě domněnky provésti se nedají. Sš. L. 3.
Provoditi se = pyšniti se. Us. u Brušperka.
Mtl. — co kdy. Žalobu svú v sněmu pan-
ském provedl. Půh. II. 150. Pohané nepra-
vosť tu (smilství) také k službě bohům a
bohyněm při luperkaliích a dionysianinách
provozovali; Ještě za Mojžíše Israelité pro-
vodili modlářství. Sš. Sk. 182., 85. (Hý.).
Z jara děvy provodí hru na Helenu. Sš. P.
724. — že. Provedl jsem to, že. . . Br. Chci
to provésti, že k němu lepší právo mám. Půh.
II. 591. Což J ... provede, že je právem ob-
držal, toho má požiti. Půh. II. 553. To pro-
vésti chce, že jí zlatý dal; Jestli provede,
že ten dluh zaplatí. NB. Tč. — adv. P. něco
špatně, dobře, Us., zmužile, hrdinsky, Flav.,
poctivě, V., při výmluvně, Jel., vz P. sobě.
Vz Prosaditi.

Provětiti se čím, etwas kümmerlich
durchfristen. — se kudy. Už se nějak ži-
votem provětím. Us. u Litom. a v Policku.
Zkr.

Provětovati, wettend verlieren, verspie-
len. Ros.

Provětrací, Ventilations-. P. přístroj.Dch.

Provětradlo, a, m., der Ventilationsap-
parat. Dch.

Provětrání, n., das Durchlüften, die Ven-
tilation.

Provětrati; provětřiti, il, en, ení; pro-
větrovati, lüften. — co: obilí (proviti),
otázku (probrati), Ros., důl. Vys. — P.,
auslüften ; proschnouti, trocknen. Jg. — abs.
Seno, prádlo provětralo, košile provětrala
(proschla). Us. — co čím: školu otvíráním
oken. Us.

Provětření, n. = provětrání. Vz Prově-
trati.

Provětrný, provějný, durchwehbar. P.
mříž. Č.

Provětrování, n., das Durchlüften. P.
dolů, vz KP. III. 84.

Provětvení, n., die Verzweigung. Šm.

Provětviti, il, en, ení, verzweigen. Sm.
— co.

Prověv, u, m., freier Luftzug. L.

Prověvač, e, m., der Durchweher, -worfler.
L.

Prověvný, luftig. L.

Provézti, vezu, vezl, vezen, ení; provo-
ziti, il, žen, ení; provážeti, 3. os. pl. -ejí,
el, en, ení, durchfahren. — co jak: po ku-
sích. V. — co kudy: zboží branou (nepla-
titi cla). Us. — se (proč), ausfahren. To
jsme se dnes provezli. Us. P. se pro ukrá-
cení tesklivé chvíle. V.

Proviant, u, m., z it., potrava, spíše,zá-
soba, píce, též střelivo vojenské. Kom. Šp.:
profiant, profant. (V.). P-tem se opatřiti. Štelc.

Proviantní, Proviant-.

Proviantník, a, m., der Lieferant, po-
travník, špižírník. Cyr.

Proviantovati, proviantiren. V.

Proviliti, il, en, ení, vilením, smilstvím
ztratiti, durch Geilheit verlieren, vergeuden.
Ms. — co.

Provina, y, f. = provinění. Podlé stupně
p-ny také stupeň pokuty a trestu se určuje;
Úpadek či hřích znamená celou p-nu Ada-
movu a povstalé odtud škody duchovní Sš.
Mt. 77., I. 66. Hý. Smí kleti p-ně. Hlk. I. 81.
Vz Provinění.

Provincial, provinciál, a, m., z lat., do-
zorce nad kláštery některého řádu v jisté
krajině, podřízený generalovi řádu. Rk. Vz
S. N. Der Provincial.

Provincialism-us, u, m., krajinské slovo
n. mluvení, krajinomluv. Vz S. N.

Provincialní, provinciální, krajinský. Rk.
P. město. Kos. 01. I. 276. Provincial-.

Provincie, e, f., krajina ve Francii, Pro-
vence. V. — P., lat., u Římanů země od
nich podmaněná a místodržitelem (praeto-
rem, později prokonsulem n. propraetorem)
na základě ústavy provincialní spravovaná.
Vz S. N. — P. nyní = země k nějaké říši
připojená, která není její původní částí. Vz
S. N.

Provinčník, a, m., obyvatel římské pro-
vincie. Stf. Der Provinzbewohner.

Provinění, n., zavinění, přečinění, vina,
hřích, die Verschuldung, Vergehung, das
Verbrechen, Vergehen. P. se dopustiti, se
dočiniti. D. Lítosť nad svým p-ním míti;
k poznání svého p. přijíti. Sych. P. zemské,
proti zemi. Oběť za p. D. Seznam p., das
Deliktenregister. J. tr. Jest to vrchol všeho
p. Sš. I. 28. Tehdy má ten zločinec před
týmž právem postaven a tu vedlé svého p.