Předchozí (1201)  Strana:1202  Další (1203) |
|
|||
1202
|
|||
|
|||
nad poddanými provozuje. V. P. nad někým
vraždu, svou moc, vůli. Er., J. tr. Kdoby nad kým svou vůli provedl. Er. — co kde. Slovo boží v srdcích! moc velkou provodí. Br. Slavné činy v Asii provozoval. Ml. Pří- sahu v kapli p. Vš. P-dl před úředníky 4 listy s pečeťmi a k tomu 2 sedláky. Půh.
II. 491. Vypravováni to Janovo v celém postupu svém mistrovsky provedeno jest; Obdoba a parallelismus, jejž tu apoštol mezi Kristem a Adamem provodí; V těle hřích svou králku provodí; Ve hlavitých pohanské vědy sídlech boj ten provedli. Sš. J. 158., I. 63., 81., Sk. 190. Jenž provoduje na ho-
rách seno. Ž. k. 146. 8. P. při před soudem (= dokázati). Jg. Kejkly na provaze pro- vozovati. Ml. Aby svú nemoc na posudku provedl; Svědky na posudku něco p. Půh. II. 486., 517. Člověk musí mravnou pro-
měnu na sobě p.; Zloduch moc svou za dopuštěním božím na nich ku potrestání všetečnosti p-dil. Sš. I. 67., Sk. 224. (Hý.). — co, koho z čeho. Z těch akt to pro- vedeme. Trip. P. něco z svědectví písem. Cyr. -- koho odkud, z čeho : se světa někoho provoditi (usmrtiti). Kom., Troj. Kteréžto král přikázal provésti ven z Čech. Let. 111. P. koho z domu. Er. P. 474. Pa- kliby díla nemohli míti, aby z města poctivě byli provozeni. Sedl. Rychn. 3. Nemám peněz, enom trojník, ešče mi ho milá dala, dy mne z domu prováděla. Sš. P. 135. — co s čím. S tím vojskem málo provedeme. Jg. — co
proč: umění pro svou zábavu provozovati. Ml. — sobě (v čem, nač) = počínati si. Pyšně, ukrutně sobě provozovati, nádherně v jídle a v šatech sobě p. V. Nevím, nač si provodí. Sych. Ten si provádí (vede si pyšně). Us Kšá. Všelikou kratochvíli si p. Us. — se. Ta věc se už provádí. Dch. Po- kud se co prokáže a provede. J. tr. Tyto dvě domněnky provésti se nedají. Sš. L. 3. Provoditi se = pyšniti se. Us. u Brušperka. Mtl. — co kdy. Žalobu svú v sněmu pan- ském provedl. Půh. II. 150. Pohané nepra- vosť tu (smilství) také k službě bohům a bohyněm při luperkaliích a dionysianinách provozovali; Ještě za Mojžíše Israelité pro- vodili modlářství. Sš. Sk. 182., 85. (Hý.). Z jara děvy provodí hru na Helenu. Sš. P. 724. — že. Provedl jsem to, že. . . Br. Chci to provésti, že k němu lepší právo mám. Půh. II. 591. Což J ... provede, že je právem ob- držal, toho má požiti. Půh. II. 553. To pro- vésti chce, že jí zlatý dal; Jestli provede, že ten dluh zaplatí. NB. Tč. — adv. P. něco špatně, dobře, Us., zmužile, hrdinsky, Flav., poctivě, V., při výmluvně, Jel., vz P. sobě. Vz Prosaditi. Provětiti se čím, etwas kümmerlich
durchfristen. — se kudy. Už se nějak ži- votem provětím. Us. u Litom. a v Policku. Zkr. Provětovati, wettend verlieren, verspie-
len. Ros. Provětrací, Ventilations-. P. přístroj.Dch.
Provětradlo, a, m., der Ventilationsap-
parat. Dch. Provětrání, n., das Durchlüften, die Ven-
tilation. |
Provětrati; provětřiti, il, en, ení; pro-
větrovati, lüften. — co: obilí (proviti), otázku (probrati), Ros., důl. Vys. — P., auslüften ; proschnouti, trocknen. Jg. — abs. Seno, prádlo provětralo, košile provětrala (proschla). Us. — co čím: školu otvíráním oken. Us. Provětření, n. = provětrání. Vz Prově-
trati. Provětrný, provějný, durchwehbar. P.
mříž. Č. Provětrování, n., das Durchlüften. P.
dolů, vz KP. III. 84. Provětvení, n., die Verzweigung. Šm.
Provětviti, il, en, ení, verzweigen. Sm.
— co. Prověv, u, m., freier Luftzug. L.
Prověvač, e, m., der Durchweher, -worfler.
L. Prověvný, luftig. L.
Provézti, vezu, vezl, vezen, ení; provo-
ziti, il, žen, ení; provážeti, 3. os. pl. -ejí, el, en, ení, durchfahren. — co jak: po ku- sích. V. — co kudy: zboží branou (nepla- titi cla). Us. — se (proč), ausfahren. To jsme se dnes provezli. Us. P. se pro ukrá- cení tesklivé chvíle. V. Proviant, u, m., z it., potrava, spíše,zá-
soba, píce, též střelivo vojenské. Kom. Šp.: profiant, profant. (V.). P-tem se opatřiti. Štelc. Proviantní, Proviant-.
Proviantník, a, m., der Lieferant, po-
travník, špižírník. Cyr. Proviantovati, proviantiren. V.
Proviliti, il, en, ení, vilením, smilstvím
ztratiti, durch Geilheit verlieren, vergeuden. Ms. — co. Provina, y, f. = provinění. Podlé stupně
p-ny také stupeň pokuty a trestu se určuje; Úpadek či hřích znamená celou p-nu Ada- movu a povstalé odtud škody duchovní Sš. Mt. 77., I. 66. Hý. Smí kleti p-ně. Hlk. I. 81. Vz Provinění. Provincial, provinciál, a, m., z lat., do-
zorce nad kláštery některého řádu v jisté krajině, podřízený generalovi řádu. Rk. Vz S. N. Der Provincial. Provincialism-us, u, m., krajinské slovo
n. mluvení, krajinomluv. Vz S. N. Provincialní, provinciální, krajinský. Rk.
P. město. Kos. 01. I. 276. Provincial-. Provincie, e, f., krajina ve Francii, Pro-
vence. V. — P., lat., u Římanů země od nich podmaněná a místodržitelem (praeto- rem, později prokonsulem n. propraetorem) na základě ústavy provincialní spravovaná. Vz S. N. — P. nyní = země k nějaké říši připojená, která není její původní částí. Vz S. N. Provinčník, a, m., obyvatel římské pro-
vincie. Stf. Der Provinzbewohner. Provinění, n., zavinění, přečinění, vina,
hřích, die Verschuldung, Vergehung, das Verbrechen, Vergehen. P. se dopustiti, se dočiniti. D. Lítosť nad svým p-ním míti; k poznání svého p. přijíti. Sych. P. zemské, proti zemi. Oběť za p. D. Seznam p., das Deliktenregister. J. tr. Jest to vrchol všeho p. Sš. I. 28. Tehdy má ten zločinec před týmž právem postaven a tu vedlé svého p. |
||
|
|||
Předchozí (1201)  Strana:1202  Další (1203) |