1207

dni jeho. Ž. k. 36. 13. Slunce dnes ještě ne-
prozřelo (pro oblaky). Us., Br. — co: zeď,
Tkad., věci i neprohleditelné. V. — odkud.
Bůh s nebe prozřel. Ps. ms. Prozírá jako
lesklý oblásek ze dna studánky. Kos. 01.
I. 272. — kudy. Skrze okénce p. BO. —
nač (hleděti). D. — kudy kam. Mezi
těmito dvěma archy můžeš do údolí pro-
zírati. Šm. — k čemu. Prozírati k věcem,
které po smrti přijdou. Že mimo onen smysl
hlavitě prozírá písmo k vyššímu smyslu
o potomstvu duchovním. Sš. I. 55. Prozírá
apoštol jenom ku povinnostem lidí se týka-
jícím. Sš. I. 130. — co čím. Pán je (ovce
svoje) dokonale vševědoucností svou prozírá.
Sš. J. 174. (Hý.).

Prozřivý, durchsichtig. Jako stklo p. ZN.

Prozuj, e, prozuv, u, m., ta čásť obuvi,
kudy se noha prozouvá. Ty boty jsou úzké
v p-vích. Us. Kunv. Msk.

Prozujný, anziehbar (o botách). Ty boty
jsou těžce p-né. Us. u Rychn. Msk.

Prozunkati = propiti. — co: své jmění,
vertrinken. Ros.

Prozvání, n., pojmenování, die Benen-
nung. Že p. to pošlo od vrchnosti římské
usedlé v Antiochii. Sš. Sk. 137. Hned p.
dítěte jménem jemu se ukládá. Sš. Mt. 30.

Prozvaný; -án, a, o, benannt. Přináleží
ku plemeni severskému, obvykle prozva-
nému mongolským. Šf. Rozpr. 11.

Prozvati,prozývati, benennen. — (koho)
čím. Nad to Bůh Mojžíše přítelem prozval.
Sš. I. 102. Oddíl těchto Krivičů prozván byl
místním jménem Poločané. Šf. II. 58. — od
čeho. Krajina ta od města Abily prozvaná.
Sš. L. 49. —jak proč. A takto (Sebastou)
město Samaria v česť Augusta či Sebasta
od Heroda prozváno byvši. Sš. Sk. 95. (Hý.).

Prozvěděti, erfahren. Židk. — co na
kom. Tábory jsi byl k sobě zavolal, a na
nich p-děl (pře-, vyzvěděl). Arch. 1426.

Prozvěstovati = prohlásiti, verkünden.
Ms. ps. 118.

Prozviště, ě, n., stsl. = přezvisko, co-
gnomen. Mkl. B. 274.

Prozvolnosť, i, f., die Willkühr. Od p-sti
něčí záviseti. Krok. II. 490.

Prozvolný, willkührlich. D. P. daň. Krok.

Prozvoniti, il, ěn, ění, prozváněti, ěl,
ěn, ění, eine Zeit lang läuten. L.

Prozvuk, u, m., vydávání zvuku, hlasu,
zpěv, zpívání, das Ertönen, der Gesang. Hý.,
Dch. Moje p-ky nejdou z nauky. Sš. Bs. 16.
Touha jí z ústou vychodí milostným p-kem.
Sš. Bs. 33.

Prozvukovati, durchtönen, ertönen las-
sen. Mus. 5. 356., Dch.

Prožabrovati se, na mor. Drahansku
prožebrovati se (Hý.) = probrati se skrze
skálu, prokopati se skalou, v horn., durch
den Felsen dringen. Plk., Am.

Prožáče, ete, n., zastr., literatus. Rozk.

Prožádati = požádati, ansuchen. — zač:
za městské právo. Pr.

Prožalostniti, il, ěn, ění, prohořekovati,
durchgrämeln, -grämen. — co : celý den. Šm.

Prožalování, n., die Verklagung. P. ža-
loby. Vs. 568.

Prožalovaný; -án, a, o, vеr-, angeklagt,

Prožalovati, klagbar werden, verklagen,
einklagen. Jg. — abs. To má býti proká-
záno, co jest prožalováno. Ros. Pakliby při-
jíti nechtěli, mají u úředníků jemu položiti
tu summu, kteráž jest prožalována. Tov. 69.
Povedeš-li jináč při aneb jiné budeš-li mlu-
viti, nežli jsi p-val, budeť půhon zdvižen.
Nál. 159. Pře, která jest prožalována. Sob.
26. — co. A když jsou zase stáli, aby to
všecko, což jsou z obojí strany prožalovali,
ukázali, přišlo jest připsání od krále . . .
Jdn. 188. Poněvadž kněz Michal toho na
kněze Bartoše nepokázal, což jest p-val.
Jdn. 90. P. žalobu. Št., Vš. Původ, což pro-
žaloval, to také povinen jest prokázati. Pr.
měst., Kol. 12. — koho z čeho: z krádeže,
z vraždy. D. — co kde: u soudu. Sych.
Aby v Caesarei, co proti němu mají, p-vali.
Sš. Sk. 271. — co jak. Nébrž dle obyčeje
se ústně žaloba p-vala. Sš. Sk. 265. (Hý.).
— co na koho kde: před soudem. Ms.
pr. pr. Co na koho. Jg., Er. 1661.

Prozářiti, il, en, ení = prohříti, durch-
wärmen. Pol.

Prožati, vz Prožnouti.

Prožbleptati, prožbleptnouti = prořek-
nouti, ausplaudern. Us. Ktk.

Proždmouti, ždmu, ul, ut, utí a žďal,
žďat, atí, ětí, proždíti, proždímati =promač-
kati, durchquetschen, durchdrücken; drobet
vyždímati, ein wenig auswinden. Jg. — co:
šaty, košile, prádlo (trochu vyždímati). Us. —
čím: rukama, strojem. — co kudy: lekořici
skrze roucho. Ras. — Jg.

Prožebrati, žebrotou projíti, přežebrati,
durchbetteln. — co: celou krajinu. Šm. —
se : žebrotou se pře- n. vyživiti, sich durch-
betteln, durchs Betteln forthelfen. — kudy.
P-bral se přes celý svět, Šm., světem. Us.

Prožehati; prožíci, žhu, žehl, žžen, žžení,
prožehávati,prožehovati =propalovati, durch-
brennen. — abs. Slunce, žhoucí železo pro-
žíhá. Šm. — co. Prudká láska prožehovala
jeho srdce. Šm. — co čím: žehadlem. Sal. —
co komu: čela cizoložným. Ms. pr. m.

Prožehlý, durchgebrannt. Šm.

Proželeti, el, en, ení = protruchliti,
durchtrauern. — co: život. Šm.

Proženiti, il, ěn, ění, der Frau zur Morgen-
gabe geben. — co komu kdy. Že jsi jí ten
vinohrad na smlúvách svatebních p-nil. Gl.
279. P-la statek svůj mužovi, gab dem Manne
als Heirathsgut. Ib.

Proženu, vz Prohnati.

Prožcrací papír (prožírající), Löschpapier,
n., voda (lučavka), das Scheidewasser. D.

Prožeravý = prožerací.

Prožertovati, verscherzen. — co: svou
poctivosť, Reš., čas. D.

Prožinovati, prožinati, durchmähen. —
co: pšenici. Dch.

Prožíravý, durchfressend. P. papír, Lösch-
papier.

Prožiti, žiji, il, it, ití; prožívati, durch-
leben. — co. To všecko prožil, hat durch-
gemacht. Dch. — co v čem: svůj život
v nouzi. Us. Nyní jsme již drahé doby u víře
křesťanské prožili. Sš. I. 131. Pán sám . . .
dřívěji neustále až do třicátého léta svého
v útají prožil. Sš. I. 2. (Hý-).