1220

Průvěj, e, průvěv, u, m., provátí, der
Luftzug, die Zugluft. Cf. Závěj. P. věku.
Mus. Průvěvem večerního vzduchu se ob-
čerstviti. Mus.

Průvějný, Luft-. P. chodba. Dch.

Průvětrník, u, m., dírkovaný plech ke
skříním, das Luftgitter. Hk.

Průvětrný, luftig. P. sýpka. Neprůvětrný,
luftdicht. Dch.

Průvin, u, m., die Durchwindung. Šm.

Průvisný, vertikal.Šm., D.

Průvlač, e, f., průvlačný trám, podolák,
der Unterzug, Unterzugsbalken. Šp.

1. Průvlačka, y, f., příční dřevo tenčí,
které spojuje svlaky t. dřeva u bran na dél
položená, das Querholz in den Eggen. Us.
Dch.

2. Průvlačka, y, f., menší ale široká se-
kera tesařská. Zimmermannshacke, f. Us. Dch.

Průvlak, u, m., trám, který se klade při
ležaté stolici mezi rozpěráky sloupců a mezi
hambalky slouže těmto za podporu. S. N.

Průvlečka, y, f., das Zieheisen. P., mo-
sazný kotouč se 60—90 dírkami k obvodu
vždy většími, jimiž se, táhneme-li svíčky,
ovoštěný knot protahuje. Ktk.

Průvlek, u, m., cvičení tělocvičné. Kurz.

Průvod, u, m., provodení, provození, též
osoby provozující pro bezpečnosť n. poctu.
Die Begleitung, Procession, der Zug, Auf-,
Einzug, das Geleit. Jg. Ještě se v p-du Pa-
vlově nalézali Asiané; Měli tenkráte Jana
Marka ve svém p-dé. Sš. Sk. 232., I. 4. (Hý.).
Někoho ve svůj p. vzíti, k p-du přibrati;
bezpečný p. Dch. P. ozbrojený, die Eskorte.
J. tr., Čsk. Daleké p-dy, zbytečné slzy. Km.
Na nohy tu skoči junóv desět i dvě děvě
ku próvodu jejé. Rkk. 45. Maje poctivý p.
vyjel z Prahy; slavný p. ženicha a nevěsty
do kostela; p. mrtvého těla k hrobu. V. P.
pohřební. Kom. Dala se mu pěchota k p-du.
Sych. P. s křižem. D. Má pěkný p. (pohřeb).
Ros. P. někomu učiniti (pohřeb). BO. Slavilo
jest jeho p. všecko pokolenie Judino (exe-
quias celebravit). BO. Hode dó (hody jdou),
kvete dó, a me decky k veselému průvodó.
Sš. Mor. P. 770. V p-du jíti. P. bezpečnosti.
Us. P. míti, odbývati, konati, držeti. Průvod
úmrtní (pohřební), prosebný (processí), po-
božný , žalostný, smutečný, slavný, roční,
s pochodněmi. Šm. P. se hnul Dch. P. hnací,
Schieblingskonvoi. J. tr. P. božetělový, die
Frohnleichnarnprocession. Sš. L. 142., MP.
126. — P., ve strčes. zřízení zemském po-
vinnost provázeti povozy knížecí na cestě od
župy do župy, od hradu ke hrada. S. N. —
P., co ku provedení slouží, nástroj, Kanal,
m. Reč jest myšlének průvod. Nej. — P.,
úvod, Einleitung, f. V próvodu oznamuje
básník předmět svého díla. Krok. Píše knihy
s dostatečnými p-dy. Jel. — P., důkaz, dů-
vod, der Be- Nachweis, Behelf, Erweis. V.
P., prostředek zákonem určený, jímž soudce
o pravdivosti skutku, na kterém se právo
od stran vyhledávané zakládá, přesvědčení
nabývá. S. N. P. jest věcí pochybných a
kteréžby byly na odporu, skrze náležitá
před soudem předložení prokázání. Pr. M. B.
Netřeba p-du, nezapíráno. Ohláš. Za vin-
ného z jistých patrných průvodův uznán byl.

V. P. a odvod, Beweis u. Gegenbeweis. J. tr.
Dostatečné p-dy; vyvrátiti, poraziti průvod
odvodem. J. tr. Dosti jsú próvodu učinili.
NB. Tč. Zvedl Šebora na próvody a odhad
učinil po pěti čtvrtích léta. Půh. II. 545.
Ta věc potřebuje próvodu. NB. Tč. A z p-du
ať činí spravedlivý nález. Lom. Neobstál se
svým p-dem. Ros. Soudce zhola podlé p-dň
zřetelnosti usuzuj. Kom. Strany před právem
v průvodích i odvodich jejich vyslyšeti. Po
dokonaném p-du. Jg. P. pře. Aqu. Proku-
rator ve věcech n. průvodích svých správný,
výmluvný atd. Smrž. P. doplňovací, k vy-
vedení-se obviněného, odmluvní (Entschul-
digungs-), k počtům (Behelfe, Belege). J. tr.
Všecka moc každého půhonu, žaloby, mlu-
vení a pře vedení na průvodích záleží; Spra-
vedlivost jedné každé strany záleží nejvíce
na průvodích, co která strana před soudem
provozuje a dokazuje; P-dové pro soudce
se vedou; P-dům cesta zavřína býti nemá;
Kde není odporu, není a nebude také po-
třebí průvodův; Není potřebí p-dův, kde
jest spravedlivost jistá a zřetelná; Nesrov-
nává-li se průvod s žalobou, bude za právo
dáno pohnanému; Obojí strana svědky n.
p-dy ukazuj a jeden proti druhému lsti ne-
požívej ani fortelných odkladů sobě nevy-
mýšlej ; Právo jináče nežli vedlé ukázání
p-dů (secundum probata et allegata) j ednoho
každého rozsouditi nemůže; Odklad k p-dům
stranám dopřín býti má; P. po vyslyšené
při zlepšiti se nemůže; Přiznání před sou-
dem (právem) nejdokonalejší p. Pr. Přední
p. na svědcich záleží. Rb. Komu bývá dáno
za právo nálezem a tak, že by týmž nále-
zem byl podán na průvod před úředníky
menší (Jemanden des Beweises wegen an
das Gericht verweisen). Nál. 215. Dostatečný
p. Nál. 219. A vedlé p-du měštěnín bude
povinen jemu tu nápravu učiniti. Václ. 12.
Mluv krátce, dovozuj potřebně, a na spra-
vedlnost' viece než na vtipnú chytrosť, na
jistý próvod než na nejistú výmluvnost' spo-
léhaj. Vš. 37. Súdce ne samo mluvení, jak-
koli vtipně složené, než próvody, dôvody,
obrany, vývody súdie. Vš. 52. Ne každý
spravedlivý své spravedlnosti zřetelnými pró-
vody může dovésti. Vš. 68. Při světlými a
zřetelnými p-dy dovésti. Ib. Spravedlnosti
své posledním p-dem přísahy dovésti. Vš.
69. Má jemu pečeť zemská na pergameně vy-
tištěná voskem červeným dána býti na zna-
menie a próvod, že jest pravý zemský ko-
morník. Vš. 21. Pře vedení na próvodiech
záleží a žádné pře nenie, ku kteréžby p-du
potřebí nebylo. A sú p-dové dvojí: 1. bez
umění, 2. z umění. P-dové bez uměnie a
hmotné sú dsky, majestaty, listové, kšafty,
svědci, přísahy, smlúvy, nálezové předešlí,
na kterýchžto p-diech největší díl pří súd-
ných záleží. P-dové z uměnie (pocházející):
a) znamenie, b) dóvodové rozumní, c) pří-
kladové. Znamenie: krev, utiekánie, bledosť,
prach atd., kterýmiž se věc pochybná do-
vozuje. Dóvodové rozumní k okázánie ne-
jisté a pochybné věci jako když slunce
vyjde, že je den, když zapadne, že jest noc.
Příkladové: zlé jest otce zabiti, nenie tedy
dobře máteř svú zabiti. Vš. l06.—107. P.