1221

v staročeském právu: O průvodu a odvodu
vůbec; všeliká podstata pře vedení na p-dích
se zakládá; žalující žalobu a pohnaný obranu
svou provozujte; kdo neprokáže, ničeho ne-
béře, o tom vz Rb. str. 107.—110. P. listi-
nami a dskami; čeho se vyhledávalo, aby
listy byly platným p-dem: o tom vz Rb.
str. 117.—119., 271. O průvodech v strčes.
právě vz také Pr. 1869. str. 662. a násl. a
kromě toho: Provésti, Přísaha, Přiznání,
Původ, Svědek a článek Průvod v S. N.

— P., der Betrieb. P. střídy, štoly, jámy,
der Streckenbetrieb, Stollen-, Schachtbe-
trieb. Hř. — P. v hudbě = podporování so-
lového hlasu buď celým orkestrem nebo ně-
kolika nástroji aneb nástrojem jediným. Die
Begleitung, das Akkompagnement, Akkom-
pagniren. Vz vice v S. N. — P., die Beilage.

— P. prkenný, v horn., die Lotte. D.
Průvodce, e, m., der Gefährte, Begleiter,

Wegweiser, Führer. V. Aby naším p-dcem
byl, žádali. Vrat. P. lodní. D. Země naše
má svého p. (trabanta i. e. měsíc). Sedl. Že
Pavel toliko mlčeným p-cem Barnabášovým
při té cestě byl. Sš. Sk. 139. (Hý.).

Průvodčí, ího, m. = průvodce. Vzali
s sebou průvodčího. Vrat. — P., adj., Ge-
leits-. P. akkord, der Leitakkord. Hud.

Průvodčík, a, m., průvodčí, der Cicerone.
Šm.

Průvodič, e, m., v mathm., der Leit-
strahl, radius vector. Stč. — P. v horn.,
Führungsrahmen, m. Bc.

Průvodiště, n., průvod. Řeč myšlének
p. Nej.

Průvodka, y, f., Ziak, průvodkyně, ě,
f., die Begleiterin, Gefährtin, Wegweiserin.
Němc.

Průvodní, Führungs-. P. lať, vz Průvod-
nice, pás, das Führungsblech, -eisen, v horn.
Bc. — P., Pass-, Geleits-, k průvodu nále-
žitý. P. list (pas), spis, hvězda, Sych., D.,
idea, Pal. Rdh. III. 231., cedule. Šm. Vz
S. N. — P. neděle, vz Provodní. — P., k dů-
kazu se vztahující, Beweis-. P. spis, Schön,
článek, Zlob., j. tr., prostředek, Mus., řízení.
Řd. P. a po vrchu ležící věc (důvodem opa-
třená, důvodná. Tf.). Skl. V. 390. — P.
hlas, Nebenstimme, f., Hud.

Průvodnice, e, f., průvodní lat, v horn.,
die Führungslatte, der Führungs-, Leitbaum,
das Gleitholz. — P., průvodnička, y, f. =
průvodka. Č.

Průvodnictví, n., provození, das Weg-
weisen, Anführen, Anleiten, Führen. Jg.

Průvodničí, leitend, führend, den Weg
weisend. Jg.

Průvodničiti, il, ení = průvodcem býti,
den Weg weisen, leiten, führen. L.

Průvodník, a, m. = průvodce. — P., pů-
vodce, der Urheber. — P., spolnice, der Leit-
fisch. D. = P., u, m., v horn., sputník žíly,
der Nebengang. Sp.

Průvodnosť, i, f., die Erweislichkeit, Be-
weiskraft. Tov. 125.

Průvodný, důvodný, co prokázáno býti
může, erweislich. Což však průvodně není.
Br. Za, p-né, anobrž za jisté pokládati se
může. Šf. III. 96. Čtení p-dnější; Ale čtení
to není p-no; Nauka již ve starém zákoně

p-dná; P-dna odtud svoboda vůle s jedné
a ncnutivosť milosti s druhé strany. Sš. Sk.
12., 292., Mt. 69., I. 71. (Hý.) Vnitřek krajin
(slovanských) nebyl navštěvování jejich prost,
ačkoli není průvodné, žeby již tehdáž slovan.
země pod ně se byly dostaly. Šf. II. 71. —
z čeho. To z těch slov průvodné jest. Br.
To p. jest z proroků. Br. Aorist značí věc
ze zkušenosti p-nou; Ze samých slov p-dno,
že . . .; Z čehož p-dno býti praví, že spis
náš povstal teprve v polovici století dru-
hého ; Jak ze skutkův apoštolských a z listů
Pavla z Říma daných p-dno jest. Sš. I. 104.,
J. 278., Oa. 205., L. 2. (Hý.). — proč. Což
ostatne o jeho v Gallii působení se praví,
pro nedostatek svědků nep-no jest. Sš. Sk.
232. — v čem. V čemž p-no, že . . . Sš. I.
69. — jak. Leč ani podlé textu latinského
není p-no, že by . . Sš. J. 43. (Hý.). —
proti komu. I odtud průvodné proti židům
nynějším. Br. — P., průvodní. Mand. P. spis,
die Beweisschrift, J. tr., hvězda. Dch. Proti
tomu ani shoda ta, že . . . nemá moci prů-
vodné, hat keine Beweiskraft. Pal. Rdh. II. 144.

Průvoz, u, m., die Durchfuhr. P. zboží,
der Waarendurchzug. J. tr.

Průvozně, ého, n., die Transitogebühr.

Průvozní, Durchfuhr-. P. clo, obchod,
věc, zboží. J. tr. P. pospoj, der Durchzugs-
verkehr. Dch.

Prúzě, zastr. = prudčeji, rychleji. Jir.,
Výb. I. 655.

Pruzení, n., rozehřání, rozpálení, rozní-
cení bud třením, buď hmotami ostrými n.
žíravými. Vz Pruditi, Opruditi.

Průzev, průziv, u, m., hiatus, Hiat, m.
Chybný jest gt. průzvu m : průzevu, jestiť
slovo toto z koř. zě (zěji) právě tak utvo-
řeno jako z koř. dě: oděv, u, z koř. smě —
úsměv, u. Mš. P. jest přímé stýkání-se dvou
samohlásek, dvěma slabikám náležejících.
Stýkati se mohou samohlásky buď ve středu
slova jednoho: na-uka, po-učiti, samo-uk,modro-oký (hiat slovostředný), buď mezi
slovy dvěma: jednoho otce, matka a otec.
(h. mezislovný). P. bývá mluvidlům nepo-
hodlný a odstraňuje se čtverým způsobem:
1. stahováním obou samohlásek v jednu dlou-
hou aneb ve dvojhlásku: řeč. хѵпгебаі —

XvTtteou — хѵлхц; аТі/лаь) — iaxifiaov —

цтіілыѵ- tiem — tím, liutý — lítý, znamenia
— znamení, do-ufati = doufati, svataa —
svatá.— 2. Vypouštěním slabší samohlásky:
a on — an, na onen svět — nanen svět, pro
ona slova — prona slova, neudatný — nu-
datný, matka neb otec m.: nebo otec, matka
aneb. — 3. Vkládáním či vsouváním sou-
hlásek: j, v, h: pi-j-i (pi-j-u), paouk — pa-
vouk, israelský— israhelský, volá-v-ám, pa-
v-učina, pa-v-uza, Mari-j-e, pře-v-or, pi-v-
oňka (paeonia). Někdy bývá b proti p-vu:
příbuzný v. přívuzný, pabouk v. pavouk.
(Gb. Hl. 129.). — 4. Proměňováním samo-
hlásky jedné v souhlásku: i v j, u a y ve
v: poiiti — pojiti, krai — kraj, boi —
boj, krue — krve, bay-iti = baviti, na věky
amen vysl. na věkjámen, Asie — Asje, mi-
louati — milovati, slaua—sláva, vz U. Ht.,
Kt., Zk. a vz více v Gb. Uv. 31. a 32., Gb.
Hl. 39., 128., 129., Bž. 53. — Pozn. 1. P.