1222

středoslovný snáší čeština jen ve slovech
složených, vz nahoře, jinde jej odklízí způ-
soby právě uvedenými; p. mezislovný ny-
nější čeština celkem snáší, stará čeština ru-
šila jej slučováním, sesouváním, odsouváním,
ztenčováním, přesmykováním, předsouváním
a vypouštěním. Vz tato slova a Bž. 53. —
Pozn. 2. Kromě těchto dvou průzevů roze-
znáváme ještě p. náslovný, kdy se začíná
samohláskou slovo jednotlivé samo o sobě
vyslovené, po interpunkci a na začátku řeči.
Od p. tohoto si pomáháme 1. předsouvajíce
souhlásku před náslovnou samohlásku: Anna

— Hana, už —juž, oko — voko; 2. měníce
náslovnou samohlásku v souhlásku: idu —
jdu; 3. odsouvajíce náslovnou samohlásku:
ihned — hned; 4. přesmykujíce náslovnou
samohlásku s následující souhláskou: akmen

— č. kámen. Gb. Uv. 32., Gb. HI. 128. —
Pozn. 3. Na mor. Zlínsku ve středosloví hiat
proti češtině častý bývá: paúk (č. pavouk,
han. pók), paučina, pauz (č. pavuz, han. póz),
piovár, pozdraovat, vypraovat, staovat a
staúvat (iterativa slovesa staviti se), naím
sa, napóím. Vůbec j ve středosloví jen sla-
bým přídechem se vyslovuje: píává, bóía sa
(bójíja). V násloví tamtéž: Osef vedlé Jozef,
osa, oje, ešče, enom; před i nepředsouvá se
j: idáš, íkavec, íkry, iskra, iný, izba, íva,
istý, ít, íščerka (ještěrka). Brt. v Mtc. 1878. 5.

Průzor, u, m. = průhled.

Průzornosť, i, f., vz Průhlednost.

Průzorný, průhledný, durchsichtig. P.
nástroj. Marek.

Průzračnost', i, f., vz Průhlednost.

Pružák, a, m., holub obyč. modrý s bí-
lými pruhami po křídlech, streifige Taube. D.

Pružatý = pruhovatý, gestreift. P. tráva,
das Bandgras. Na Ostrav. Tč.

Pružcoviny, pl., f., Gummate, n. Dch.

Pružcový, Gummi-, Kautschuk-. P. plášť.
Dch. Vz Pružeťový.

Pruždina, y, f. = pružina, 1. Mámo, čím
jich zakryjem ? Janka halinó a chlupatého
p-nó, mého milého pěknó peřinó. Sš. Mor.
p. 708.

Pružec, žce, m., Gummi, n. Nz. Vz Pružeť.

Pružení, n., vz Pružiti.

Průžer, u, průžírek, rku, m., místo na
ledě vyžrané, eine aufgegangene Stelle im
Eise. Us.

Pružeť, i, f., Kautschuk, m., Gummi ela-
sticum. Šm.

Pružeťový, Gummielasticum-. Šm. P. stře-
více.

Pružina, pružinka, y, f., dlouhá, tenká,
rokem n. rychle vyrostlá větev, metla, prut
tenký, virga, die Gerte, Ruthe. P-nou někoho
mrskati, V., přetáhnouti. Sych. — P., ohebný
prut při čihadle, který sít při trhnutí svírá,
der Schwungbaum. — P., u kosy hrabičné,
ohnuté dřevo. — P., ohebný prut u kosy
k sečení žita, der Sensehaken. V Písecku. Mg.,
L. Šbk. — P., dřevo v běhounu mlýnském,
které klapá, aby se v oku běhounu mouka
nedržela, rejčík, der Rührstock, die Streif-
gerte. Prm. IV. 249. — P. listu, žebérko,
die Blattrippe. —P., proutek tykve, ostružiny,
hrachu atd., der Stengel. — P. v hodinkách,
pružné péro, Feder, f. Klíštky s p-nou, die

Federzange. Km. — P., čásť zámku na ber-
línských železech na lišky, která spouštěcí
ozubec dolů tlačí, die Schnellstange. Šp. —
P., mrštnost, Schnell-, Schwungkraft, f. Gníd.
— P., modřina od šlehnutí, prouha, die
Strieme. V. — P., prouha, na Mor. máz, der
Streifen. Posud jsou na prádle p-hy (nevy-
praná špína). U Rychn. Msk.

Pružinatý, ruthenförmig. P. rostlina.
Koubl.
Přužinec, nce, m., Elaterit, nerost. Presl.

Pružinka, y, f., vz Pružina. P. u vozu,
die Schwingestange. Dch.

Pružinovatosť, pružinkovatosť, i, f.,
die Gestreiftheit, Striemigkeit. Jg.

Pružinovatý, pruhovatý, na Mor. mázo-
vitý, streifig, striemig. P. kůra. Um. les.

Pružinový, gestreift. Us. Puch.

Pružiti, il, en, ení =prouhy činiti, streifen;
2. natahovati, pružným činiti, spannen, an-
regen. — co.

Pruživý, posilující. P. lék, tonisch.

Pružka, y, f., píha, die Sommersprosse,
der Sommerfleck. Slov. Jg.

Pružnatý = pružný. Šm.

Pružník, a, m., zpružník (Rk.), kovář,
kováříček, elater, der Springkäfer. Šm.

Pružnomedek, dku, m.,šupina okuje od
mědi, der Kupferschaum. Šm.

Pružnoměr, u, m., Elaterometer, Elasti-
citätsmesser, m. Sedl.

Pružnosť, i, f,, smrštnosť, elastičnosť,
die Spann-, Schnellkraft, der Schwung, die
Elasticität. P., vlastnosť pevných těles, která
působí, že ohnuté části jejich, když síla
ohýbající působiti přestane, do původního
postavení svého se vrací. S. N. V. 1009. P.,
snaživosť hmoty k zachování a návratu jak
tvaru tak objemu přirozeného, za kterýž se
jí násilím vnucuje jiný. S. N.VI. 1059. Vz
tam více a v KP. II 10. Meze, velikosť,
stupeň, měřidlo, čára p-sti. Nz. Nabyti nové
p-sti, neuen Schwung erhalten. Dch. P. slov,
obraznosti. Dch.

Pružný, mrštný, elastisch; schwungvoll.
P. těleso. Sedl. Vzduch jest pružný. Sedl. P.
péro v hodinách. P. hybatel, der Federmotor
der Nähmaschine. Dch. P. křivka. Vz S. N.

Prv, vz Prve.

Prvák, a, prváček, čka, m., kdo první,
přední osobou jest, die Hauptperson. — P.,
na Slov. první roj, der erste Bienenschwarm.
Vz Prvoroj. Lš.

Prve, prv, nejprve, nejprv, zprvu (Chč.
P. 98. b.), adv. P.jest kompar. k superlativu
nejprve, nemajíc positivu, cf. dříve, nejdříve;
liší se od prvé, vz Prvý. — P., první, před
ostatními, zuerst. Přišel prve k hrobu. Br.
Gentius nejprve našel hořec. Byl. Tu jsme
nejprve delfíny viděli. Har. — P. při vypo-
čítávání, erstens. Nejprve udeří v dvéře ko-
stelní, po druhé již píše abecedu, po třetí
atd. — Zprvu, zprvapočátku, zprvupočátku,
zprvopočátku, nejprve = z počátku, anfangs,
anfänglich, erst, zuerst. Cf. Prvopočátek.
Stavěl se nejprve smutně, pak . . . Vrat.
Tomu pak nesrozuměli učedníci jeho z prvu.
Br. — Prve, prv = před tím časem, dříve,
napřed, ehe, eher, bevor, vorher, zuvor. V.
Sám vyznal, že teď lépe měřil než prve.