1224

Šimon druži (družku) svou Helenu co p-ci
v řadě Aeonů vyplynulou a vyronilou vy-
stavuje. Sš. Sk. 100. (Hý.).

Prvníče, ete, n., der Erstling. Šm.

Prvník, a, m., první toho způsobu, der
Erstling. Budiž ten p. mých přemožených.
Hlas. —P., jenž první místo, důstojenství, pr-
venství drží, náčelník, der Erste, Vornehmste.
Bůh učinil Josefa aegyptského p-kem po králi
v Aegyptě. Mark. Khyn. káz. 22. Lentulus,
p. neb náčelník senatu. Mach. Petr pro za-
chování jednoty v církvi náčelníkem, p-kem,
hlavou od Krista ustanoven jest Sš. Mt. 136.
(Hý.).

Prvnost, i, f., prviny, prvotiny, die erste
Frucht, Erstlinge, primitiae. Ms. lek. cath.

Prvňuška, y, f., dobytek, který po prvé
se hřebí, telí, březí, kotí atd. U Opavy. Pk.
Vz Prvnice.

Prvo, vz Prvý. — P. = prve, zuerst,
erstlich. Bylť jest najprvo pustenníkem. St.
skl. — P. ve složených slovech. Vz násled.

Prvoapoštol, a, m., první, nejpřednější
apoštol. Petr p.; Nestateč p-la ukazuje, že ...;
Ješto p-lé po tři léta s Pánem životně cho-
díce připravováni byli; Aby jednota s p-ly
zjevna byla. Sš. Sk. 55., J. 277., I. 3. (Hý.)

Prvobřidlice, e, f., druh prvohor, der
Urthonschiefer. Krok I. c. 84.

Prvobunatky, pl., f., Favositen. Šm.

Prvobytek, tka, prvobytel, prvobydlitel,
e, m., prvotní obyvatel nějaké země, ne pří-
chozí, autochthon (řec.), der Ureinwohner.
Šf. St. 1. 325.

Prvobytelstvo, a, n., prabytelstvo, coll.,
die Urcinwohnerschaft. Šm.

Prvobytí, n., počátek, der Uranfang. Us.
Marek.

Prvobytnosť, prvobytosť, i, f., bytost
nejprve byvší, das Urwesen.

Prvobytný, ursprünglich. P. vlasť Ve-
nedův. Krok. 2. 460.

Prvocírkev, kve, f., die Urkirche. Pod-
pora pro schudlou a pronásledovanou p. je-
rusalemskou; V těch slovech také zvláštní
stav p-ce se naznačuje; Vyslyšení proseb
p-ve. Sš. I. 3., Sk. 34., 52. (Hý.).

Prvočíslo, a, n., die Primzahl. Dle Stč.
lépe: kmenné číslo. P-sla = čísla nerozloži-
telná na faktory celojmenné či nedělitelné
beze zbytku jiným číslem vyjmouce jedníci.
P. prostá, absolute, na př. 3, 5, 7, 11, 17,
19, 23, 29 atd.; p. vztažitá n. napospol, re-
lativ, nemající společného dělitele; 12 a 35.
Vz více v S. N., Nz.

Prvočlen, u, m., začátečný člen, v math.,
základní veličina. Vz S. N.

Prvočlověk, a, m., der erste Mensch,
Urmensch. Bůh p-ka stvořil neporušitelného
a nesmrtelného. Sš. I. 63. (Hý.).

Prvodějiny, pl., f., die Urgeschichte. Tpl.

Prvofarář, e, m., protoparochus. Prk.

Prvohadec, dce, m., druh prvohor, der
Urserpentin. Krok. 1. c. 84.

Prvohlasatel, e, m., první hlasatel, der
erste Verkündiger. P. evangelia. Sš. Sk. 213.

Prvohnutel, e, m., der Urbeweger. Velká
p-le ruka. Ráj II. 52.

Prvohora, y, f., prvohoří, počáteční hora,
das Urgebírge. Jg. Prvohory leží přímo na

prahorách a obsahují dle posloupného stáři
od prahor počínajíce útvar: 1. silurský, 2. de-
vonský, 3. kamenouhelný, 4. permský. Útvar
silurský (nazván po Silurech, dávnověkém
národě jižního Walesu v Anglii) děli se dle
rázu hornin a zkamenělin na spodní a na
svrchní. Spodní skládá se z křidlice hlinité,
z křemenů a tvrdých pískovců. Svrchní ob-
sahuje mohutné vrstvy vápenců, jichž spodní
čásť leží na tmavých břidlicích, zelenokamy
prostoupených. Zkameněliny útvaru silur-
ského, nejvíce z řádu polypů, ostnokožců,
měkkýšů a korýšů, jsou vesměs původu
mořského. — Útvar devonský (nazvaný od
Devonshire, krajiny v Anglii) skládá se hlavně
z hlinitých křidlic, vápenců a drobnozrných,
tvrdých, tmavošedých n. načervenalých pí-
skovců. Podobné zkameněliny a zbytky ryb.
— Útvar kamenného uhlí obsahuje hlavně
zrnité vápence, slepence a jíly; nejdůležitěj-
šími vrstvami jeho jsou pískovce, v nichž
mocná ložište černého uhlí uložena bývají.
Vápence obsahují jen mořské zkameněliny.
Jíly, pískovce a uhlí obsahují zbytky pouze
sladkovodního a pozemního tvorstva ústroj-
ného, ale málo přesličky stromovité, kapradí
atd. — Útvar permský (od ruské gubernie
Permu), skládá se hlavně z červených pí-
skovců, slepenců, vápenců a hornin dolomi-
tových ; má též jíly, břidlice slinité, černé
uhlí. Zkameněliny: stromovité přesličky, ka-
pradí, ryby. Vz Prahory, Druhohory, Třeti-
hory, Naplaveniny. Br. N. 255. Vz KP. III.
42., Krč. 352.

Prvohorní, Urgebirgs-. P. skaliny. Mus.

Prvohříšník, a, m., první hříšník, der
erste Sünder. Skutky zlé v p-ku ďáblu po-
čátek vzavše. Sš. I. 131.

Prvohyb, u, m., prvožádba, die erste (un-
freiwillige u. deshalb noch nicht sündhafte)
Regung der Begierlichkeit, motus primopri-
mus. Hý. A povstávají v útrobe lidské prvo -
hybové a prvožádby. Sš. O. 145. Vz Motus
primoprimi.

Prvok, a, m., živočich, nálevník. P-ci jsou
vodní zvířata nemající zadných osoblivých
ústrojů, ani nervů, ani cev, ani žláz a svalů.
Tělo jejich jest pouhá masovina (sarcocla).
P-ci dělí se na 4 třídy, jež jsou: l. Houby
mořské (spongiae), 2. mřížová (radiolaria), 3.
kořenonožci (foraminifera) a 4. nálevníci (in-
fusoria). Vz tato slova, Frč. 1.— 22., Jhl.
248.-250., Schd. II. 544., S. N.
Prvoklad, u, m., u jircháře, das Einbreiten.
Šm. P. koželužský. Šm.

Prvoklat, u, m., exorcismus. Lex. vet.

Prvokněz, e, m., prvý, nejvyšší kněz,
der Hohepriester. Hý. Skutečný velekněz
v písmě svatém p-zem se zove. Sš. L. 50.
P-ží = biskupové. Sš. Sk. 239. (Hý.).

Prvokřemen, u, m., druh prvohor, der
Urkies. Krok. I. c. 84.

Prvokřesťan, a, m., der erste Christ, Ur-
christ. Směr a povahu života p-nů vůbec
vyličuje; Skromnosť a pokora p-nu; Více
ještě vládl ten obyčej u prvokřesťanů; Jak
o p-nech čteme. Sš. Sk. 34., 53., I. 403., 269.
(Hý.).

Prvokřesťanský, urchristlich. P. doba.
Sš. Sk. 181.