1226

prvorozenství. Ros. Aj umírám, což mi pro-
spěje p.V V. — P., prvorození, coll., die
Erstgeborenen. Žalt. mus. 104. 36.

Prvorozenství, n., die Erstgeburt. Vz
Pojedení. J. tr.

Prvorozený, první z první matky rozený,
erstgeboren. P. dítě, Kom., osle, volek, Br.,
ovce. Aqu. P-nému synu dal dědictví. GR.
Ač p-ni dle těla nejsouce. Sš. I. 140., Sk.
76. (Hý.). — P., prvopočátečný, ursprünglich.
P. hřích. V. P. lid.

Prvorula, y, f., druh prvohor, der Gneis.
Krok.

Prvosada, y, f., první zásada, der Ursatz.
Pal.

Prvosádra, y, f., druh prahor, der Ur-
gyps. Krok.

Prvosed, u, m., první sídlo, stolice, der
erste, vornehmstste Platz, Sitz. Milování
р-dů. Sš. L. 119. (Hý.).

Prvosenka, y, f., rostlina, podléštka jarní,
primula, die Schlüsselblume. P. jarní, vyvý-
šená, nejmenší, zahradní (petrklíč), lepká,
pomoučená. — Jg. Vz Čl. 70., FB. 66., Čl.
Kv. 268., Slb. 298.

Prvosenkovitý. P. rostliny, primulaceae:
petrklíč, dřípatka, brambořík, drchnička,
bazanovec. Vz Schd, II. 286. a Prvosenka.

Prvosídlo, a, n., prvotní sídlo, pravlasť,
der Ursitz. Šm.

Prvosířičník, u, m. P. vodíkový, Schwe-
felwasserstoffgas, n. Krok.

Prvoska, vz Prvůska.

Prvosloví, n., základní n. prvotní učení,
die Elementarlehre, slovo nové. Marek.

Prvosoličník, u, m., protochloridum.
Krok.

Prvospěch, u, m. Když bylo o p. prvnieho
kuropěnie, pozval k sobě svých sluh. BO.
(Jir. exc).

Prvospí (zastr. prvospie). n., prvospy,
pl.,první čas spaní, der erste Schlaf. Pass. 166.
V MV. nepravá glossa. Pa. Když bylo p.
(počátek noci). Pass. 555. V p., ješto kury
pějí. Bibl. 1404. Přes p. na modlitby se
oddal. Pass. O prvospech. Pulk.

Prvosť, i, f., der vorige Zustand. Proch.
— P. času, die Priorität der Zeit. J. tr.,
Ms. pr. kut. P. nebo potomnosť přípovědi
naprosto práva neplodí. Ib.

Prvostep, i, f., die Urwildniss. Šm.

Prvostka, vz Prvůstka.

Prvostolý, vz Prvotrůnkyně.

Prvostvoření, n., das erste Geschöpf. Nej.

Prvostvořený; -en, a, o, zuerst geschaffen.
Fil. zám.

Prvosvat, a, m., první mezi hostmi, der
erste Gast. Rozeznati stolníka sluší od před-
sedy či p-ta, jenž prvý mezi hostmi byl. Sš.
J. 40. (Hý.).

Prvosvět, a, m., die Urwelt, Vorwelt. Jg.

Prvosvětný, prvosvětový, ur-, vorweltlich.
P. květena, rýnok. Krok., Mus. I. c. 26.

Prvoškoubka, y, f., husa n. kachna po
prvé škubaná. Us. Dch.

Prvoť, i, f., na Slov. prvotí, počátek, der
Anbeginn. Na prvoti. Kram. Z prvoti =
z prvu. Bern. — P., přední místo, prvenství,
der Vorzug, Vorrang, Primat. Hý. Na p-ti
býti. Sš. II. 24.

Prvota, y, f., prvosť, die Vorzeit, Vor-
welt. Plk. — P., vše, co první jest, das Ur-
ding, Urgeschöpf. P-to tvoru! Ráj 1. 132.

Prvotek, tku, m. = prvek. Základní pr-
votky. Pal. —P., v theol. počátek, das Princip.
Ale duch pochází z otce a syna co z jednoho
počátku ci p-tku. Sš. J. 248. (Hý.). Vz Prin-
cipium, S. N.

Prvotelka, y, f. = prvnice kráva. V. Vz
Prvnice.

Prvotenství, n., prvotnosť, i, f., přední
místo n. vzácnosť, přednosť, der Vorzug,
Vorrang. P. držeti, někomu přistvořiti; Praha
má prvotnosť mezi jinými městy. V. Op-nosť
se nesnadili; p-nosť jeho v tom byla; p-stí
někoho mimo jiné poctíti. Br. P-nosť jinému
pustiti. Ros. Umění p. obdržuje. Ryt. kř.

Prvotext, u, m., původní znění nějakého
spisu v jazyku původním, der Urtext. J. tr.

Prvotín, a, m. = prvotník. Vký.

Prvotina, y, f., prvotiny, pl., prvotinka,
prvotinky= počátek, der Anfang. V. P-ny
života. V. Kdo ji býti praví jako nějakou
p-nou života panen. Sš. Sk. 118. Od p-tin
světa. — Prvotiny, počátek úrod, prvotní
plody, plodiny nejprve uzralé a zvířata nej-
prve vylíhlá a zrozená, ježto se Bohu obě-
tovala, později na místě jiných poplatků zvl.
k vydržování duchovenstva odváděla, pri-
mitiae, Erstlinge, m. Příp. -іnъ. Mkl. B. 139.
P-ny a desátky kněžím se obětují. Kom.
J. 639. Tenkráte p-ny duchovní Bohu obě-
továny; Obětoval se snop ječný co prvotina
žňová ve chrámě; Byly to p-ny na roli po-
svátné vyniklé; Na druhý den* velikonoční
obětovaly se p. žní. Sš. I. 91., Sk. 17., 31.,
Mt. 171. Odtuď též 1. věc nejvzácnější, 2. část
něčeho, která celek zastoupá. Sš. Oa. 41.
(Hý.). — P. k naučení-se jazyku, die An-
fangsgründe. Nauč. něm. — P-ny kněžské,
primice (z lat.).

Prvotinný, Anfangs-, Erstlings-. P. umění,
Kon., umnice, Marek, učitel. Hlas.

Prvotisk, u, m., tisk za času nalezeného
tiskařství, der Erst-, Frühdruck, incunabula.
Tato knihovna má mnohé p-ky. Mus. I. b.
98. — P., líc tištěného archu, der Schön-
druck. D.

Prvotně, původně, ursprünglich. Štelc. —
P., přede vším, zvláště, předně, vorzüglich,
hauptsächlich. Které věci měly by p. milo-
vány býti, těch zanedbáváte. Jel. P. od nich
žádal. Štelc. — Ms. pr. kut. Cechmistři 4 aby
voleni byli p. pro česť pána. Sedl. Rychn. 41.

Prvotní, -tný, který z počátku byl, pů-
vodní, ursprünglich, Ur-, Stamm-, Grund-.
P. církev, hřích (prvopočátečný), V., hmota,
spis (původní). D. Za p. časů, Ros.; p.jazyk
(kořenný), dějiny, hlen, listina, obyvatel
(prvobytel, Šf.), kořen, látka (prviny), obraz,
plod, plození, slovo, svět (prasvět), výroba,
význam, malba, text (prvopis), výkres. Nz.
P. slova, vz Slovo. Čeština již v nejstarších
památkách navracuje se k p-nému o: vítě-
zový. Bž. 17. P. pramen, bahno! Dch. P.
samohláska, vz Samohláska. Stav, povaha
p-né círke; Tudy p. milosť od Boha jim
daná byla milosť pokání; Uštědření p-né
milosti; P. člověka stav; P. článek víry naší;
P. pád satanův. Sš. Sk. 32., 52., 134., L. 182.,