1227

J. 15., 48., 152. (Hý.). P. osoby (Hauptper-
sonen) se nezavázaly. CJB. 381.

Prvotník, a, m., předník, náčelník, der
Präsident. P. listy přehlíží. Ms. (Č.).

Prvotnost', i, f. = prvenství, der Primat.
Petr držel p. mezi apoštoly. Sš. Mr. 72.,
J. 214. (Hý.).

Prvotný, vz Prvotní.

Prvotrůnkyně, ě, f., hlavní trůn držící,
prvostolá, лцтго&цоѵод. P. bohyně. Sš. Sk.
227. (Hý.).

Prvotvor, a, m., slovo nové, původ, das
Original. Jg.

Prvotvořenec, nce, m., der Erstgeschaf-
fene. Kom. (Mtl.).

Prvotvornosť, i, f., slovo nové, die Ori-
ginalität. Jg.

Prvotvorný, slovo nové, originell. Jg.

Prvo-uhličník, u, m. P. vodíkový, ölbil-
dendes Gas. Krok. I. c. 137.

Prvovápno, a, n., druh prvohor, Urkalk,
m. Krok.

Prvovati = prvním býti, býti v čele, der
erste sein, an der Spitze stehen. — abs.
Myslí, aby svévoli p. a horovati dali. Sš.
Zj. 464. — kde. Ale proč nestojí Nero, jenž
mezi pronásledovníky křesťanstva prvuje,
mezi nimi? Sš. Zj. 470. (Hý.).

Prvověkosť, i, f., das Uralterthum.

Prvověký, předvěký, urweltlich, Vorzeit-.

Prvovíra, y, f. první, počáteční víra, der
erste, anfängliche Glaube, fides initialis. Hý.
Toliko výsledek neskvostný té p-ry klade.
Sš. J. 45.

Prvovstánek,nka, m., kdo první z mrtvých
vstal. Hus. I. 37.

Prvovstání, n. Kristus slove p., protože
on nejprve vstal z mrtvých. Hus. I. 37.

Prvovzdělanec, nce, m., der erste Ge-
lehrte. (Hý.). Sám proti těm p-cům vystu-
puje. Sš. Sk. 206.

Prvovzor, u, m., das Prototyp. Světoz.,
Pcht.

Prvozřídlo, a, m., der Urquell. Dch.

Prvozrnko, a, n. P. (řasy), protococcus.
Vz Schd. II. 255.

Prvozudec, dce, m., druh prvohor, Ur-
trapp. Krok. 1. c. 84.

Prvozvanec, nce, m., der Erstgeladene.
P-nci jsou přední židé. Sš. L. 142. (Hý.).

Prvozvuk, u, m., der Urton, Urschall. Mus.

Prvožádba, y, f., vz Prvohyb.

Prvozil, a, m., der Urbewohner. Šf.

Prvožilec, lce, m., živočich hvězdoúdý.
Ssav.

Prvoživel, vlu, m., das Urelement. Šm.

Prvožula, y, f., druh prahor, der Ur-
granit. Krok.

Prvožulový, Urgranit-. P. skály.

Prvší, komp. od prvý. V. — P. = první.
Na Mor. Jak prvšu mšu svatu slúžil; Ach
tam ona prvšu nocku ach dobře spać budzě;
Nadešla umrlého prvšího muža svého; Juž
taka nebudě, jako prvša byla. Sš. Mor. p.
28., 55, 162., 382.

Prvůstka, prvostka, prvuska, prvo-
ska, y, f., na Slov. prvnice (žena, kráva,
strom poprve ovoce nesoucí). D. — P., prvo-
tiny, Erstlinge. P. medu. Krok. II. 388.

Prvý (zastr.pirvý),prv, a, o; prvší, prvější

(komp.). — P., goth. fruma, lit. pirmas, skr.
parama, purva, v m.: m. jako: črъvь, skr.
krmi, lat. vermis, goth. vaurms. Schl. Vz
První. Stsl. рrъvъ, bulh. іsръrъm, koř. pru.
Mkl. aL. 30., B. 50. V M. všude prvý (Jir.),
v NB. Tč. zase všude první. (Tč.). Po prvé.
Us. P. stupeň. Št. N. 224. P. král. Dal. 84.
Přišel prvý, druhý i třetí sněm; Po mém
prvém muži Hanuši. Půh. I. 304., II. 255.
Prvého léta. BO. Tu se prvý boj v hromadu
srazi. Rkk. Prvý boj nám ztracen, ztracen
vterý. Rkk. I minu deň prvý i minu deň
vterý. Ekk. 7. Prvú vojnu na Prusy učinil.
Dal. Mám býti prvý v žádosti pomstiti děda
našeho. Troj. Prvěnce prvého. St. skl. III. 17.
Bůh jest p. a poslední. Hus. Prvé číslo, vz
Prvočíslo.

Prvýmecítmý, der einundzwanzigste.
Výb. I.

Prý, v obec. mluvě prej. Sloveso praví
vkládané do kontextu vět jiných skleslo v po-
vědomosti syntaktické na význam příslovečný
(sr. něm. hör' — ich), proměnilo se pak (vy-
sutím v) v praj (na poč. 16. stol.) a přehla-
sováním v prej a k tomuto prej udělali spi-
sovatelé tvar spisovný prý svedeni jsouce
analogií ovšem chybnou, že proti obecnému
praj а prej musí býti forma spisovná prý,
jako na př. proti ob. pajcha a pejcha bylo
a jest správné spisovné pýcha. Tvary praj
a prej jsou tvary skutečné, tvar prý jest
tvar uměle přidělaný a žijící jenom v jazyce
knižném. Gb. v Listech filolog. 1877. 291.,
296.; Gb. Hl. 75., 112., 127. Dle Bž. 46. lze
prý též vyložiti vysutím j (m. prají) od
prám (práš), prá dosud užívaného ve mluvě
obecné. P. zastupuje slova cizích jazyků,
pokud se jimi odvoláváš k úsudku, k mí-
nění, propovědění druhých: es soll, man
schreibt, angeblich, Mk., man sagt, inquiunt,
dicitur, a uvádí se jím často nepřímá řeč
m.: že . . . On prý o tom neví. Ros. Turci
prý byli bili. D. Velmi prý prší. Us. Pravil,
že soused to udělal = soused prý to udělal.
Us. Že prý je to korytečko na prodej ; Dycky
praj se Bačaláci divili, pročby jejich ženy
zuby tratily. Sš. Mor. p. 612.

Pryč, dříve a na Slov. a Ostrav. posud
preč, příč. — P. == od někud, od sebe, dále,
v stranu, s očí, weg, davon, fort, hinweg, ab.
Jg. P.jíti, jeti, poslati, běžeti, uletěti, utéci,
odejíti, od sebe hoditi, zavrci, vzíti, vypraviti
(někoho). V. Jdi p. Us. Vyhnal ho pryč.
Lom. P. s ním. P. býti. D. Odešli pryč.
Br. Od někud pryč se dostati; Sic všecko
bude pryč; Pryč odkvapiti; Kolik je hodin?
Dvě pryč. Us. Dch. Ujel s tím pryč. NB.
Tč. Oba z ráje p. museli; Už se já má milá
p. odbírám. Sš. Mor. p. 38., 376. Chtěje odtud
p. sruby rozvozil; P.jíti od svých póhonóv
a od svých žalob; Jel p. ode mne a žádných
počtuov mi nevydal. Půh. II. 26., 157., 281.
Řekni to pořád p. bez obalu. U Rychn. —
P., velice, tuze, sehr. Pryč se zdálo, že ty
ječmeny budou hezké. U Kunv. Msk. Praco-
vati, píti, jísti atd. o všecko pryč (o duši,
o tři vzdechy). Us. na Mor. Brt. Dnes mrzne
o všecko pryč. U Rychn.

Prýč, e, f. = souchotě, die Auszehrung.
To dítě je v prýči. Na Slov.