1231

Psárka, y, f. P. luční, alopecurus pra-
tensis, der Fuchsschwanz, rostl. ČI. 155.,
FB. 8., Čl. Kv. 103., Slb. 130., Schd. IL 262.

Psářka, y, f., milovnice n. opatrovnice
psů, Hundsfreundin, f. Na Policku. Kšá.

Psárna, y, f. = písárna. Berg.

Psárov, a, ves u Soběslavi. PL.

Psáry, dle Dolany, také Psáře, pl., dle
Budějovice, ves a) u Jílového b) u Kácova.

Psáti, píši (píšu), piš, píše (íc), psal, án,
ání, místy pisati; psávati, (písávati). P.,
strsl. pъsati. Mkl. aL. 112. Psáti náhradným
dloužením m.: pisati. Gb. Hl. 132., Bž. 21.
Na Mor. místy pisati. Mtl. Píšu m.: pisju.
Gb. Ht. 100. Na vých. Mor. pšu, pšeš, pše,
pšemy, pšete, pšú, imperat. pši. Psáti ani
v ostatních tvarech infinitivních nemá i:
psav, psal a psán m. slov. písať, písal a pí-
saný, ale ovšem v přítomných: píši, piš a
píše. Ht. Sr. ml. 297. Sloveso psáti dlouží
ve přítomném čase ь, které tu ožívá (pъs)
v í: píši, píšeš atd., ale imper.: piš. Ve strč.
podrženo í mnohdy i ve tvarech jmenných:
písán, písal. Bž. 200. Písáno jest. GR. Prk.
doporučuje psáti: piši, eš atd. s krátkým
i, ano prvotné ь (рьs-ati) oživne toliko v i,
sr. po-čin-ek, ná-pin, ú-tin-ka; to pak se
stupňuje v í jen za zvláštních příčin, na př.
má-li se vyznačiti děj vícedobý: počínám,
čítám a p., tedy i písám, áš atd. Zdá prý se,
že vlivem z části vícedobého písám, z části
dvojslabičnosti dlouženo i v piši (píši). —
P. = malovati, mahlen; litery perem n. jinak
znamenati, schreiben; jako zločince zapsati,
vyobcovati, ächten. Jg. — abs. Spravedlnosť,
obraz její psán (malován): panna krásná bez
očí. Št. N. 205. Píše, jak stádo běží. Lb.
Píše jako když ťopka v písku brabe. Us.
u Litomš. Dř. Člověk píše, pán Bůh maže.
Ib. Bda. — co: list, historii, kroniku, leto-
pisy, knihu o něčem p. V. Jak tě vidí, tak
tě píší (líčí). Pk. Kázal jemu (Mojžíšovi)
písati zákon. BO. P. hrad něčí, proskribiren.
Sachsensp. Kdybych pérce iměla, písala bych
lístek. Rkk. 66. — co čím: štětcem = ma-
lovati, pérem, rukou. Us. List těmito slovy
p. V. — komu, čím, po kom, kde. Nosem
po rukávě p. Us. Dali sobě privileje zlatem
psát. Er. P. 463. Málo inkoustem, je psáno
více slzami. Er. P. 201. P. po poslu. D. P.
na papíře. Us. JMC. ráčí mi na poště psáti.
Břez. 214. Psáno v Žebráce. Arch. I. 191.
Cf. Dáno na Žebráce. Arch. I. 56. Jenž chce
písati (pingere, malovati) na stěně. BO.
O kterémž psal Mojžíš v zákoně a proroci,
toho nalezli jsme Ježíše. Sš. J. 34. Chci
psáti o šlechetnostech v knihách těchto. Št.
N. 164. To ve fojtových rajstřích psáno stálo.
NB. Tč. P. v jazyku německém, v theolo-
gickém duchu, lépe: jazykem německým,
theologickým duchem. Pk. Protož dobře
staří mudrci psali sú nad Kristovým obra-
zem takto: Krista ne tohoto, ale skrzě toho
věř. Hus. I. 76. Jiní po něm psali, když
kázal. Čr. Slova ta psal na knihách. BO.
Církev píše (jej = líčí, maluje) v člověčie
tváři. BO. Nepiš (= nemaluj) čerta na stěně,
sám on se namaluje. Prov. To vše ve svých
knihách o sobě napsal. Pass. Pište ve svých
srdcích, což praví. Hus. I. 96. — co komu,

ke komu (kam). P. králům, Ben. V., ku
králům. Br. Pište mi. Us. Psal nařízení svému
místodržícímu. V. Nezdá se mi, by zle bylo,
psáti Čechom české knihy. Št. Klel, až se
to k rebi psalo. Jd. Prve psali tyto pře
vaší milosti. NB. Tč. Psal jest k Janovi
takto. Hus. I. 76. — o čem. Chč. 616. Nech-
ciť mnoho psáti o životu věčném. Hus. I.
42. P. něco o někom. Arch. I. 73. Hanba
jest o tom psáti. Sych. Knihu o bylinách p.
Byl. Vz P. kde. — na koho, šp. m.: komu,
ke komu. Brs. 153. — odkud. Píše se
z Prahy. Sych. Psal se pán z Kunštátu. V.
Odkadž se koli píše. Půh. I. 124., II. 120.
Jako ze života Kristova, tak z nejdůleži-
tější doby církve máme psáno. Sš. Sk. 1.

— kdy. Livius za Augusta (za živobytí
Agustova) psal, za času Augustova. Us. Har.
Sv. Lukáš psal tuto knihu v Římě u prvním
Pavlově, zajetí. Sš. Sk. 238. — proti komu.
Us., Jd — oč. Arch. I. 73. P. o zboží. Jg.
— co kam. P. do vody, do písku (marně
něco dělati). Us. Do register něco p. Jg.
Bolesť v ňádro píše. Hdk. C. 26. (List) jest
k mé ruce psán. Půh. II. 597. Apoštol Pa-
vel obyčejně psával k církvím těm, ježto
byl založil. Sš. I. 14. V kroniku něco ne-
pravého psáti nemá. Kuthen. — co za kým.
Us. — se kým: králem. Háj. P. se čes-
kým králem. Let. 498. Nepsal se ani králem.
V. Mistrem sedmerého umění se p. Kom.
L. 57. Já jej svědkem psal. Půh. I. 598. —
Pref. 319., Let. 199., Výb. I. 622. —jak:
od levé ruky k pravé. Židé píšou od pravé
ruky k levé (Číňané a Indové shůry dolů).
Pt. Něco v tato slova p. Br., Pass. 165.,
Výb. II. 42., NB. Tč. Slovo otčim píší ně-
kteří krátkým i a jiní dlouhým í. Šb. P.
něco dle předpisu, D., s velikou pilností.
Us. Psali na ten rozum. Žer. L. I. 11. P.
někomu dobrým úmyslem. Arch. I. 111. Ne-
psali jsme vám k uštipkování. Arch. I. 381
P. bez rozumu, bez protahu. Us. P. něco
krátkou řečí. BO. Pište židóm ze jmene
mého a zapečeťte listy prstenem mým. BO.
Skrze črnidlo a pero (atramento et calamo)
tobě psuti nechtěl jsem. ZN. — co na koho:
daň. J. tr. P. list na někoho, lépe: komu.

— přes něco, šp. m.: o něčem. — co s čím:
s tužkou, s pérem, šp. m.: psáti tužkou,
pérem (čím), poněvadž tužka pouhý jest
nástroj, kterým co děláme, s pak náleží
k sociativu. — co proč. P. k něčímu užitku.
Chč. 624. P. z chlouby, upřímnosti. Arch.
I. 71., 73. Z té příčiny píši. Arch. 1. 73. —

— koho proč: pro loupež (= ze země vy-
pověděti). Ms. pr. cís.— co komu za co.
Král psal z Uher do Čech za noviny (= no-
vinou) všem stavům, že . . . Bart. 263. —
s adv.: zřídka, pěkně, ozdobně, V., sprostě,
nízko p. Us. Jakož dole psáno stojí. NB.
Tč. Jakož se svrchu píše. NB. Tč.

Psávání, n., das (öftere) Schreiben. D,

Psávati, vy Psáti.

Psávavý, schreiblustig. Ros.

Psavočítací návod, die Schreibleseme-
thode. Šm.

Psavosť, písavosť, i, f., die Schreibsucht.

Psavv, písavý, schreibsüchtig. D. Příp.
-ѵъ. Mkl. B. 219.