1239

Co pak statku nejvíc zachovám, tím své ženě
po mé smrti hned jiného muže ptám. Rým.
Aniž také má nálezu ptáti od toho přísež-
ného, kteréhož by znal, že jest té straně
nákladen, jížto ptá nálezu. CJB. 423. —
čeho, koho komu odkud. Jiného pána
ze své země sobě p. (hledati). Solf. — se.
Kdo se mnoho ptá, mnoho zví. Kram. Pta-
jícímu se odpověz pokojně. Kom. Ptej se,
kolik je hodin. Us. Kdo se ptá, nerád dá.
Vz Štědrosť. Jg. Ptajó se, ptajó, komu to
hrajó; Pýtajú sa, po čem vlna; Dycky sa
sediaci ptajú, jak sa ti hofeři majú. Sš.
Mor. p. 573., 445., 524. Vždycky se ptajou,
komu to hrajou. Jeníčkovi! Nic se ne-
ptajte, jen vy mu hrajte, Jeníčkovi. Píseň
v Klatovsku. Ft. Kdo se ptá, nezabloudí.
Lb. — se čeho, koho (gt.). Ptal jsem se
všech lidí. Ros., Vrat. Ptal se matky (ne:
matku, akkus.). Tedy šp.: Ptal se jej m.:
ho (gt.). Neptejte se starého, ale ptejte se
zkušeného. Š. a Ž. Ptal se bravu svého u
pacholků. Svěd. Kdo chce komu něco dáti,
nemá se ho ptáti. Pk. Pytá se jiej (jí) skři-
vánek. Rkk. 66. Nemocných se ptávají, zdra-
vým dávají. Mudr. 48. Ptala se tě matka
dcery, brzo-li se vdá; Pytala se kočka kočky,
má-li kocour koťata; Máti se dcery pytala,
esli by se ráda vdala; Pytal sa svej milej
chlapec, umí-li juž chleba napéct. Sš. Mor.
p. 483., 641., 659., 681. — se čeho na kom.
Kdyby se byli na mně toho ptali, snad by
se byli toho doptali. Svěd. Zdali nemá boha
lid israelský, žes poslal, aby se, ptali tvého
zdraví na bohu pohanském? Št. Toho na
ženách ptej se. Mudr. Na babě kúzla ptají.
Výb. I. 232. — se na co, na koho (jak).
P. se na příčinu. D. Ptal se mne na vás. Jg.
Skrze trápení na pravdu se p. V. Kdo chce
co věděti a znáti, musí se na to pilně ptáti.
Lb., Š. a Ž. Tak se na to pilně ptají. ^Smil
v. 1260. Na stav manželský se neptaje. Smil
v. 1130. Ptala sě na hospodu. NB. Tč. P. se
nač. Půh. II. 454. P. se na lid. Jir. Anth. I.
166. Přijeli k ní radní páni, na pána sa jí
pytali; Proč pak se ty na svítání ptáš ? dyť
ty ani ještě snídaní nemáš! Přišlo do roz-
umu, ptalo se na mamu. Sš. Mor. p. 96., 120.,
161. — Star. let. — si čeho od koho (žá-
dati). Budu si od milej znamení pytati;
Volačí syneček ode mna ho (věnečku) pytá;
nepytaj ode mňa od samej, ale si ho pytaj
od mamičky mojej. Sš. mor. p. 475., 417. —
co od koho. Ani od kúzedlnikóv co py-
tajte. BO. — kde: mezi sebou p. ZN. Vz
P. čeho u koho. — se oč: o radu. Har.
Nepřístojí tobě ptáti se o to. Jg. I ptal jsem
se jeho o ta vína, má-li je s Kuklíkem spolu.
NB.Tč. — se po kom, po čem (u koho).
Kdo se ptá po slovu ? Koc. P. se po léku,
V., po penězích. Us. Tu jsem se ptal po
svých koních. Půh. I. 164. P. se po tajno-
stech. Vrat. 159. P. se po něčem. Troj. 453.
Po kom se ptáte ? Us. Neptej se u kočky
po koblihách a u psa po koláčích. Č. Pro-
střed rynku stanuli, po rychtáři se ptali.
Sš. P. 172. — se o čem. J. tr. P. se ně-
koho o rozličných věcech. Vrat. 190. Šel
k Šáclovi ptaje se jeho o tom dluhu. NB.
Tč. Ptali se o slívách a on odpověděl o hou-

bách. Us. Mezi jinou řečí ptala se na ní
o lžících. Svěd. — kdy. Na sv. Štěpána
jeden druhého se ptá, půjde-li pryč (ze služ-
by), čili na staré (službě) zůstane. Mor. Tč. —
jak. P. se s velikou prací, Chč. 616., s ve-
likou obezřelosti, Us., s opatrností. NB. Tč.
— si čeho (hledati): nocleha. Mor. Brt. —
se přes co, šp. ve smyslu: se nač, po čem
(ovšem dobře: ptal se ho přes zeď na zdraví
matky jeho).

Ptavý, fragend, der gern fragt. Us. Rk. —
P., žebravý. Vede p. život. Us. na Mor. Hý.

Ptenec, nce, m., ptáče, junger Vogel. LS.
95. Strsl. pъtenъcъ, koř. p-ъt, sr. Pták. Mkl.
B. 127., 307., Bdl. Obr. 138. V MV. nepravá
glossa.

Ptenín, a, ves u Přeštic. Vz S. N., Tk.
I. 87.

Ptení, n., Ptín, a, m. P. staré a nové,
Alt- u. Neu-Ptin, vsi u Plumlova na Mor.

1. Ptice, dle Budějovice. P. hořejší a do-
lejší, něm. Plitsch, ves u Unhoště. PL., Tk.

I. 380.

2. Ptice, e, f., ptačíce, samice ptačí, die
Sieke, das Weibchen. Hý. Strsl. pъtica, koř.
pъt, příp. -ica. Mkl. aL. 144., B. 294. Bla-
žena tys p., malá škoda tvoje. Sš. Bs. 58.
Vz Ptačíce.

Ptíč, e, m., ves severozápadně od Dušník
za Motolem. PL., Tk. II. 546., IV. 173.

Ptolemae-os, a, m., společ. jm. mace-
donsko-řeckých panovníků v Aegyptě od
smrti Alexandra Velikého až do podmanění
Aegypta od Římanů (323.—30. př. Kr.). Vz
S. N.

Ptolemai-s, dy, f., mě. ve Foenicii.

Ptuj, e, f., mě. Pettau, Petovium u Mari-
boru ve Štýrsku. Vz S. N.

Ptyalin, u, m., zvl. sloučenina sliny. Schd.

II. 353.

Ptýliti, jenom ve složených: rozptýliti. Jg.

Ptýrov, a, m., něm. Pteirow. P. veliký
a malý, vsi u Mnichova Hradiště. PL.

Ptisana, y, f., z řec. тгпбаѵа, ječný ná-
poj, Gerstengetränk, n., die Ptisane. Reg.
zdr. 1786.

Pů = půl. Ve spojení s nesklonným. pů
užívá se na mor. Zlínsku pravidelně číslovek
řadových tvaru neurčitého v rodě muž. a
středním: pů druha, třeta, čtvrta lokťa. Pátý
v tomto spojení á krátí: pů pata, o pů paté.
Brt. Vz Půl.

Puakati = plakati. Na Mor. u Podivína,
u Uher. Hradiště atd. Máti bude p. a otec
uát (láti); Jak já nemám puakat? Sš. Mor.
p. 508., 797.

Půbědní = poobědní. Háj., Plk.

Publicista, y, m., dle Despota, z lat.,
der Publicist, Staatsrechtskundige. P., kdo
se obírá vědami o právu státním n. meziná-
rodním a o vědách těch píše n. jim vyučuje;
nyní nazýván tak zhusta každý, kdo o ve-
řejných záležitostech píše do časopisů poli-
tických (žurnalista). S. N.

Publicistika, y, f., nauka o právu stát-
ním, státověda. — P., žurnalistika. Vz Pu-
blicista.

Publicola, y, m., jm. římské. Vz S. N.

Publikace, e, f., veřejné ohlášeni něčeho,
öffentliche Anzeige, f,