1240

Publikan, publikán, a, m., z lat., celník,
Zöllner, m. Vz S. N.

Publikovati, veřejně ohlásiti, öffentlich
bekannt machen, publiciren. Rk.

Publik-um, a, n., dle Slovo, obecenstvo. —
P. (publicum collegiura), veřejná a bezplatná
přednáška o nějakém předmětu, kterou mí-
vají univ. professoři každý třetí běh. S. N.

Publi-us, a, m., jm. římské.

Půboj, e, m. (od pobiti), = fošny, jimiž
se koly na tarasu po břehu řeky pobíjejí,
die Beschlägpfosten. Us.

Puc, u, m., z něm.P_vutz, šp. m.: šperko-
vání, šperk, ozdoba. Sr. — P., domluva,
Verweis, m. Dostal p. Us. místy.

Puca, dle Káča, ženský úd stydký, die
weibliche Scham. Slov. Cf. Piča, Fiče.

Pucák, u, m., puclák, krajáč s dvěma
uchy dole užší. Ve vých. Čech. Kál., Ktk.

Pucek, bucek, cka, buclík, puclík, a,
ш., člověk buclatý, kulaté tlusté tváři, der
Bausbacker, Bäckige, Stöpsel. — P., cku,
m., u ovoce, kde byl květ, pupček, sušen, der
Butz, Kriebs, das Kerngehäuse. Us. — P.
v chlebu, chuhel, závalek, brok, der Patzen,
Klump. D., Šp.

Pucivous, pucifous, a, m., holič (žertem).
Us. u Plzně, u Tábora. Dšk., Ndk.

Pucka, y, f., puclaté děvče, bausbackiges
Mädchen. — P., hornické kladivo, 7—30 liber
(4—17 kilogr.) těžké na rudy, klíny atd.,
perlík, klínovník, das Fimmel-, Senkfäustel,
Treibfäustel. — P., na Slov.: zaťatá pěst',
die geballte Faust. — P., míč z chlupů, der
Ball. V Bechyňsku, u Chrud., Golč. Jení-
kova, u Přerova a j. Mý., Kd., Kál., Brt.
Hráti v p-ku. Hý. — P., hubička, der Kuss.
Dej mi pucky, pucinky (říká se dětem). Na
Ostrav. Tč.

Puckati, küssen. Vz Pucka. Na Ostrav.
Tč.

Pucky = a) cucky ode lnu n. koudele,
das Werg, Us.; b) v hutn., der Putzen (ein
Klumpen zusammengesinterten Erzes); c) p.
kur, die Bärtchen der Hähne; d) p. vrtací,
v hörn., das Rohrfäustel; e) v horn. die
Katze (eine harte knorrige Stelle). Šm.

Puclák, u, m. = pucák. Ve vých. Čech.
Nk., Kšá., Ktk.

Puclatý, buclatý, bausbackig, vz Bucek.
— P., tlustý, tučný, dicklich. — P., stumpf.
P. roh. Us.

1. Puclík, u, m., balík plátna hrubšího
druhu, eine Webe Leinwand von schlechter
Sorte. Us. u Bydž.

2. Puclík, a, m. — puček.
Puclíkový. P. příze. Vz Puclík, 1.
Pucovačka, y, f., pucování, das Putzen,

die Putzerei. Ú Olom. Sd. — P., která pu-
cuje, die Nopperin. Jg.

Pucovati, z něm. putzen, šp. m.: čistiti,
cíditi, ozdobovati, tříti, utírati, leštiti, holiti
(vousy), utříti (nos), vyprášiti (šat). — co,
se. Ta se napucovala šp. m.: vystrojila, vy-
zdobila, vyfintila. Šr. Konicky p. Sš. Mor.
p. 398. P. prádlo (žehliti). U Olom. Sd.

Pucovatý, smetlivý, nečistý, unrein. P.
papír. V.

Pucovka, y, f., hladká omítka.

Pučák, u, m., puk rostliny. Pl.

Pučáliti, il, en, ení, schlagen. — koho
jak: po líci. Šm.

Pučálka, y, f. (pučati = pučeti), odpolu
vařený n. smočený a nabubřelý hrách n.
čočka, zvl. smočený a potom pražený hrách,
Prägelerbsen. Us., Har., Pam. kut. P-ku
pražiti. D. Přinesli nám bob syrový u vodě
rozmočený na způsob u nás p-ky močené
a neupražené. Har. II. 70. Šel pro p-lku (byl
poslán aprílem). U Olom. Sd. Kdo se ten
masopust vožení, dostane p-ky vod ženy.
Od lesu k lesu p-ku nesu, pupupu, pupupu,
počálku, nesu ju milému na šálku. Sš. Mor.
p. 649. V Klatovsku chystávají hospodyně
p-ku k večeři, když si zvou dívky na přástvu
nebo na draní. Ft.

Pučálnice, e, ť., žena pučálku prodáva-
jící, das Prägelerbsenweib. Us. Jg.

Pučánka, vrch u Horažďovic.

Pučátko, a, n., příze na vřeteně n. na
cívce jako knedlík navedená, der Knaul. Us.
u Branné.

Pučejžeti = půjčiti, leihen. U Olom. Sd.

Puček, čku, m. = poupě. Na Slov.

Púček, čku, m. P-ky =plžíky, die Nudeln.
Na Slov. Plk. — P., šišky ku krmení husí,
Nudeln zum Stopfen der Gänse. Us.

Pučení, n., das Keimen, Aufsprossen.
Byl. P. jest doba, v níž pupeny bobtějí.
Rostl.

Pučery, dle Dolany, něm. Putscher, ves
v Kouřimsku u Bečvar. PL.

Pučeti (na Slov. pučati), el, ení = bobtěťi,
bubřeti, aufquellen. V tomto smyslu se ho
nyní neužívá. Jg. — P., pupeny, květ, listí
dostávati, vyrážeti, aus-, hervorspriessen,
aussprossen, ausschlagen, treiben, sprossen.

— abs. Strom pučí. D. Esi zvony zvoní,
lebo javor pučí. Sš. Mor. p. 304. Símě pučí.
ZN. — odkud. Z lakomství jako z kmene
pučí pýcha a nesmírná žádost' úřadův a
chvály. Pont. o stat. — čím kde. Símě
v zemi neznámou silou pučí. Sš. Mt. 21.
Trávník pučí květem. Hdk. C. 51.

Pučík, u, m., na Slov.pupenec, poupátko,
die Knospe; pupenec na kůži, Wimmerlein,
n. Plk. — P., a, m., malý pes. Na vých.
Mor. Neví-li se, jaké psu jméno, volá se naň:
pučíčku! Brt.

Pučina, y, f., rus., die hohe See. Strsl.
pačina, maře; koř. pak. Mkl. aL. 98. A dle
tehdejší nezkušenosti neodvážili se na p-nu
a hlubinu morskou. Sš. Sk. 283. (Hý.). —
Svétoz. .

Pučiti, il, en, ení, pučeti, iter., pučívati,
botniti, aufquellen machen; ven tlačiti, vor-
drücken, vortreiben, hinaustreiben; udeřiti,
schlagen; p. se: pupeny ven tlačiti, je pou-
štěti, keimen, treiben, sprossen, aufgehen.
Jg. Strsl. pąčiti se, inflari; koř. pak. Mkl. aL.
98. —co: hrách (močiti), pučálku, Us., prsy
(ven tlačiti). Ros. — co čím, kde: rukama,
v rukou (tlačiti, drücken). Na Ostrav. Tč. —
koho kde: po líci (bíti, tlouci). Dal. 139. —
se = pupeny pouštěti. Pučí se vinice. Jel.
Toho léta měsíce února žito se metalo . . .
a jiné byliny se pučily a fiala kvetla. Let. 447.
Brada se pučí. V. — Br., D., Ros., Star. let,

— se komu. Mládenčekovi brada se pučí.
Cyr. — co, se odkud. Drozd sobě záhubu