Předchozí (1239)  Strana:1240  Další (1241) |
|
|||
1240
|
|||
|
|||
Publikan, publikán, a, m., z lat., celník,
Zöllner, m. Vz S. N. Publikovati, veřejně ohlásiti, öffentlich
bekannt machen, publiciren. Rk. Publik-um, a, n., dle Slovo, obecenstvo. —
P. (publicum collegiura), veřejná a bezplatná přednáška o nějakém předmětu, kterou mí- vají univ. professoři každý třetí běh. S. N. Publi-us, a, m., jm. římské.
Půboj, e, m. (od pobiti), = fošny, jimiž
se koly na tarasu po břehu řeky pobíjejí, die Beschlägpfosten. Us. Puc, u, m., z něm.Pvutz, šp. m.: šperko-
vání, šperk, ozdoba. Sr. — P., domluva, Verweis, m. Dostal p. Us. místy. Puca, dle Káča, ženský úd stydký, die
weibliche Scham. Slov. Cf. Piča, Fiče. Pucák, u, m., puclák, krajáč s dvěma
uchy dole užší. Ve vých. Čech. Kál., Ktk. Pucek, bucek, cka, buclík, puclík, a,
ш., člověk buclatý, kulaté tlusté tváři, der Bausbacker, Bäckige, Stöpsel. — P., cku, m., u ovoce, kde byl květ, pupček, sušen, der Butz, Kriebs, das Kerngehäuse. Us. — P. v chlebu, chuhel, závalek, brok, der Patzen, Klump. D., Šp. Pucivous, pucifous, a, m., holič (žertem).
Us. u Plzně, u Tábora. Dšk., Ndk. Pucka, y, f., puclaté děvče, bausbackiges
Mädchen. — P., hornické kladivo, 7—30 liber (4—17 kilogr.) těžké na rudy, klíny atd., perlík, klínovník, das Fimmel-, Senkfäustel, Treibfäustel. — P., na Slov.: zaťatá pěst', die geballte Faust. — P., míč z chlupů, der Ball. V Bechyňsku, u Chrud., Golč. Jení- kova, u Přerova a j. Mý., Kd., Kál., Brt. Hráti v p-ku. Hý. — P., hubička, der Kuss. Dej mi pucky, pucinky (říká se dětem). Na Ostrav. Tč. Puckati, küssen. Vz Pucka. Na Ostrav.
Tč. Pucky = a) cucky ode lnu n. koudele,
das Werg, Us.; b) v hutn., der Putzen (ein Klumpen zusammengesinterten Erzes); c) p. kur, die Bärtchen der Hähne; d) p. vrtací, v hörn., das Rohrfäustel; e) v horn. die Katze (eine harte knorrige Stelle). Šm. Puclák, u, m. = pucák. Ve vých. Čech.
Nk., Kšá., Ktk. Puclatý, buclatý, bausbackig, vz Bucek.
— P., tlustý, tučný, dicklich. — P., stumpf. P. roh. Us. 1. Puclík, u, m., balík plátna hrubšího
druhu, eine Webe Leinwand von schlechter Sorte. Us. u Bydž. 2. Puclík, a, m. — puček.
Puclíkový. P. příze. Vz Puclík, 1. Pucovačka, y, f., pucování, das Putzen, die Putzerei. Ú Olom. Sd. — P., která pu-
cuje, die Nopperin. Jg. Pucovati, z něm. putzen, šp. m.: čistiti,
cíditi, ozdobovati, tříti, utírati, leštiti, holiti (vousy), utříti (nos), vyprášiti (šat). — co, se. Ta se napucovala šp. m.: vystrojila, vy- zdobila, vyfintila. Šr. Konicky p. Sš. Mor. p. 398. P. prádlo (žehliti). U Olom. Sd. Pucovatý, smetlivý, nečistý, unrein. P.
papír. V. Pucovka, y, f., hladká omítka.
Pučák, u, m., puk rostliny. Pl.
|
Pučáliti, il, en, ení, schlagen. — koho
jak: po líci. Šm. Pučálka, y, f. (pučati = pučeti), odpolu
vařený n. smočený a nabubřelý hrách n. čočka, zvl. smočený a potom pražený hrách, Prägelerbsen. Us., Har., Pam. kut. P-ku pražiti. D. Přinesli nám bob syrový u vodě rozmočený na způsob u nás p-ky močené a neupražené. Har. II. 70. Šel pro p-lku (byl poslán aprílem). U Olom. Sd. Kdo se ten masopust vožení, dostane p-ky vod ženy. Od lesu k lesu p-ku nesu, pupupu, pupupu, počálku, nesu ju milému na šálku. Sš. Mor. p. 649. V Klatovsku chystávají hospodyně p-ku k večeři, když si zvou dívky na přástvu nebo na draní. Ft. Pučálnice, e, ť., žena pučálku prodáva-
jící, das Prägelerbsenweib. Us. Jg. Pučánka, vrch u Horažďovic.
Pučátko, a, n., příze na vřeteně n. na
cívce jako knedlík navedená, der Knaul. Us. u Branné. Pučejžeti = půjčiti, leihen. U Olom. Sd.
Puček, čku, m. = poupě. Na Slov.
Púček, čku, m. P-ky =plžíky, die Nudeln.
Na Slov. Plk. — P., šišky ku krmení husí, Nudeln zum Stopfen der Gänse. Us. Pučení, n., das Keimen, Aufsprossen.
Byl. P. jest doba, v níž pupeny bobtějí. Rostl. Pučery, dle Dolany, něm. Putscher, ves
v Kouřimsku u Bečvar. PL. Pučeti (na Slov. pučati), el, ení = bobtěťi,
bubřeti, aufquellen. V tomto smyslu se ho nyní neužívá. Jg. — P., pupeny, květ, listí dostávati, vyrážeti, aus-, hervorspriessen, aussprossen, ausschlagen, treiben, sprossen. — abs. Strom pučí. D. Esi zvony zvoní,
lebo javor pučí. Sš. Mor. p. 304. Símě pučí. ZN. — odkud. Z lakomství jako z kmene pučí pýcha a nesmírná žádost' úřadův a chvály. Pont. o stat. — čím kde. Símě v zemi neznámou silou pučí. Sš. Mt. 21. Trávník pučí květem. Hdk. C. 51. Pučík, u, m., na Slov.pupenec, poupátko,
die Knospe; pupenec na kůži, Wimmerlein, n. Plk. — P., a, m., malý pes. Na vých. Mor. Neví-li se, jaké psu jméno, volá se naň: pučíčku! Brt. Pučina, y, f., rus., die hohe See. Strsl.
pačina, maře; koř. pak. Mkl. aL. 98. A dle tehdejší nezkušenosti neodvážili se na p-nu a hlubinu morskou. Sš. Sk. 283. (Hý.). — Svétoz. . Pučiti, il, en, ení, pučeti, iter., pučívati,
botniti, aufquellen machen; ven tlačiti, vor- drücken, vortreiben, hinaustreiben; udeřiti, schlagen; p. se: pupeny ven tlačiti, je pou- štěti, keimen, treiben, sprossen, aufgehen. Jg. Strsl. pąčiti se, inflari; koř. pak. Mkl. aL. 98. —co: hrách (močiti), pučálku, Us., prsy (ven tlačiti). Ros. — co čím, kde: rukama, v rukou (tlačiti, drücken). Na Ostrav. Tč. — koho kde: po líci (bíti, tlouci). Dal. 139. — se = pupeny pouštěti. Pučí se vinice. Jel. Toho léta měsíce února žito se metalo . . . a jiné byliny se pučily a fiala kvetla. Let. 447. Brada se pučí. V. — Br., D., Ros., Star. let, — se komu. Mládenčekovi brada se pučí.
Cyr. — co, se odkud. Drozd sobě záhubu |
||
|
|||
Předchozí (1239)  Strana:1240  Další (1241) |