1241

kaká, protože, co ponešváří, to mýlí z sebe
pučí. Kom. Mnohé zlé věci pučí se z roz-
košných. Pont. o stat. Z toho druhá příčina
se pučila. Bart. 15. — se s kým, sich umarmt
halten, sich liebkosen. Na Ostrav. Tč.

Pučka, místo puška, y, f., koule, míč,
die Kugel, der Ball. Us. u Jindř. Hradce.
Vz Pucka.

Pučnati = pučeti, botněti, aufquellen.
Mor. — kde. Hrách ve vodě pučná. Na
Ostrav. Tč. — čím: mokrem. U Opavy.
Klš. — od čeho. Okna, dveři pučňajú od
mokra, sú napučňalé. Na mor. Zlínku. Brt.

Pučnice, e, f., kosť, na které sedí parohy
jelení, dančí a srnčí zvěři, der Rosenstock.
Šp.

Pud, u, m., puzení někam, let, běh, der
Schuss, Trieb, das Hineilen, Hindrängen,
Hinströmen. L. Jeti největším pudem =
cvalem. — P., puzení vrozené. P. vnitřní,
mimovolná pobůdka. S. N. Der Trieb, An-
trieb, Instinkt. Pud a náklonnosť. Plk. Lid-
stvo veškero nadpřirozeným tajemným pu-
dem ku Kristu se odnáší; Každá duše má
p. po pravdě; Ozýval se v nich neutlumený
p. a tah po spasiteli. Sš. I. 15., J. 69., 201.
P. k něčemu. Rk. P. tvořivý (Gestaltungs-
trieb, n.), životný (Lebenstrieb). Hš. P. po-
travní, pohlavní, k zachování se. Vz S. N.,
MP. 148., 151. — P., rus. váha = 16.375
kilogr. S. N. Sr. strněm. phunt (váha). Mkl.
aL. 173. — P., koryto, kterým voda běží.
Mor. Klda.

Půda, půdka, půdička, y, f. P., strl.
podb, solum. ind. pad, odkudž i řec. nediov.
Mkl. B. 27. — P. = země, kopno. P. jest vrchní
vrstva kůry zemské. Blř. Der Boden, Erd-
boden. P. suchá (suchopar, sušina), červeníce
(červenka), slévačka (slejvavka), bílá (bě-
lavka, bělizna, bělice), špatná (škrobotina,
hamýž, hamýžd, nechlebná, bídná); sypká
(osypka), vazká, mokrá (podmokří, podmo-
křina, močál), mělká, hluboká, travou zarostlá,
prsťnatá. Šm., Šp. P. úrodná, plodná, orná
(vz KP. III. 213.), lesní, hlinitá, písčitá, pí-
sečná (písky), obilní (pšeničná atd.); povaha,
odhad, teplota půdy; odhad dobroty půdy,
Nz., tvar, podoba,povrch, sklon, svah, ná-
klon, úklon půdy, Š. a Z.; půdu zorniti, ornou
učiniti. Nz. P. hubená (chudá), tučná, kyprá,
vápenitá. Us. P. dle tvarů: rovina, Ebene,
ř., rovina naplavená, Alluvialebene; menší
rovina: pole, das Feld; rovina úrodná, Cul-
turebene; rov. blatná, die Marschen; rov.
jezerná, die Seeplatte; rov. rybničná, die
Teich-, lesnatá, lesitá,Wald-; step, die Steppe,
vz Step; rozdělení půdy dle výšky: vyso-
čina, das Hochland, nížina, nižina, das Tief-
land, stupňovina, plasina, Stufenland, plasa,
die Terasse, das Tafeljand, sníženina, die
Depression, vpadlina. Š. a Ž. Aby na jeho
půdě klášter vystavěl. Zák. sv. Ben. P. sla-
tinná. D. P. se ulehla. Kdo půdu vysiluje,
vysiluje svůj váček. Šp. Jílem písečnou půdu
zlepšiti. Sych.Čťvermonohým dupotem ujetou
tepe podkova půdu. Jg. Mokrá půda vody
nepotřebuje. Č. To přijde na půdu, german.
a šp. m.: to je půdou, to je na půdě, záleží
na půdě, tím půda vinna. Brt. — P., po-
zemek. Na cizí půdě honiti, S. N. — P., po-

dlaha, spodek, dno některé věci, der Boden.
P. lůže. V. Koštištěm podlahy i půdy metou.
V. P. lodí (paluba), Kom., korábní. Dch. —
P., kůra, ponebí, der Boden. V. Na půdu
seno skládati, na půdě obilí uložiti. Us. Půdu
přepažiti, přepeřiti. Nz. Vz Dům. Kouká na
to s půdy (diví se tomu, překvapilo ho to).
Vz Neočekávaný. Lb. — P. náraží, v horn.,
die Füllortsebene. Bc. — P., vše, na čem
se co dělá, základ, Grund, m. P. krajková.
Bílé květiny na černé půdě. D. Mlatec musí
míti tvrdou půdu, na nížby mlátil; malíř
dobře připravenou půdu, kterážby barvy chy-
tala. Ros. Základní p.; p-du odníti; nabytí
půdy; věc na jinou půdu přenésti; rejdům
půdu odníti; půdy pozbyti. Dch. Vnímavější
p-du nalezl v Korintě; půdu pro pozdější pů-
sobení upraviti. Sš. I. 5., J. 65. —P., upe-
kařů prkénko, jímž ve stírce mouka suchá
od těsta se odděluje. Us. Dch.

Pudding, u, m., moučné jídlo zvl. v Anglii
oblíbené z mouky, mléka, vajec, másla,
trochy droždí, hrozinek, kůry citronové a
skořicové, což se buď ve formě peče aneb
do ubrousku zavine a ve vodě n. v páře vaří.
S. N.

Půdecký, ého, m., v cukrovarech ten,
kdo přihlíží k půdě, kam se vyrobený cukr
ukládá. U Hořic. Hk.

Pudélko, a, n., das Büttchen. Us. na
Mor.

Půdeska, y, půdice, e. f. P. pod uhlínce,
das Demantglanzblättchen. Šm.

Půdice, e, f., die Grundlinie, Basis v troj-
úhelníku. Prm.

Pudič, e, m , der Propulsor an der Lo-
komotive. Srn. — P., der Reizer. — P., kdo
vše prošiárá, der Stürler, Schnüffler. Na
Mor. Hý.

Pudidlo, a, n., to co pudí,vabidlo, podnět,
draždidlo, das Reizmittel, der Antrieb. Tím
dvojím pudidlem svobodou a vyhledáváním
lidské chvály, podivu hodné skutky dovedli
Římané Měst. bož.

Pudilka, y, f., ves u Litomš. PL.

Puditel, e, m., der Antreiber. — P.
v tkadlcovství kus dřeva n. kovu ku pro-
hazování člunku prostupem sloužící. Tech. I.
323.

Puditi, il, zen, eni, na Slov. děn, ění;
pudívati = hnáti, nutiti jíti, treiben, jagen ;
pudem jíti, jagen, rennen, schiessen, eilen.
Jg. Strsl. pąditi, sr. lit. piuditi. Mkl. aL. 98.
— abs. Ten člověk ustavičně pudí = 1. po-
pouzí, dráždí- 2. všude šťárá, vše prošťárá.
Sr. Pudič. Us. Mor. Hý. — co, koho. Pudí
mne nouze. Jel. Smrť staré i mladé pudí
před se. V. P. vodku (kořalku) = páliti.
L. Přisáhneš-li, ty ne tak hřešíš jako on,
jenž tě pudil. Hus. I. 96. — koho k čemu,
nač, kam. Protož velmi ten svatý radí,
aby lidé ani přísahali, ani jiných pudili
k přísaze. Hus. I. 97. (I. 98., 101. atd.). Sláva
je k tomu pudí. V. P. koho před se. V.
Puzen býval od zloducha na pouště. Sš. L.
89. V té hněvivosti do hradeb pudil (se
hnal). Stojmír. P. lid k desátkům. Chč. 449.
Mocí neposlušné k poslušenství puditi. Hus.
I. 411. P. na poušť. Ros. — koho odkud:
ze zemé, Dal., z města (ausweisen, verban-