1243

v Gl. 280. P. jest počátek a cesta k soudu.
Rb. (Za časů Vš. počalo se vedlé půhonů
již i obesýlati, zvláště ke dni úternímu. Pr.).
P. na někoho vzíti. V. P. zmeškati. Rad. zv.
Vzali p. před stolicí římskou (poháněli se).
D. Kdo protivníku p. klade, pohání ho před
soudce. Kom. Na p.dává se hojemství. Sych.
P. psaný; při svou každý ústně bez psaných
p-nů na soudce vznáší. Kom. K vyhlášení
p-nu státi. Zříz. z. Původ i pohnaný k vy-
hlášení půhonu osobně státi musí. P-ny roz-
nášeti, rozeslati. P-ny ku právu někoho po-
hnati. Dipl. 1504. Nevloží-li žaloby prve,
než jeho pře k slyšení přijde, tedy mu ten
p. zdvižen bude = vymazán, neplatný bude.
Zříz. Ferd. Někoho z p-nů, ku právu naň
podaných, propustiti. Žer. Páni na p-ny za-
sedli. Žer. P-em pohnati koho z pychu. Faukn.
Jestliže jinač požene, tehdy mu ten p. zdvižen
bude. Zříz. Ferd. Kdožkoli by, udělaje p.,
k svému p-nu nestál, ten p. svůj ztratí. Boč.
P. slunečný (poněvadž pohnaného v sobotu
za slunce zastihnouti musil); p. potvorný
(pro který původ do vězení přijíti mohl);
p. podobný (jenž učiněn byl podlé všech
pravidel právem stran půhonu vyměřených);
p. zatkyně n. zatkyní (který na ty se vy-
dával, již žádného statku pozemského ne-
měli a byl podoben jaksi listu zatykacímu);
p. trhem n. trhový (vydával se též na osoby,
žádného pozemkového statku nemající, ale
oznamoval se na trhu v městě tom, které
nejbližší bylo místu, kde pohnaný se zdržo-
val); p. z nářku atd. Vz také Gl. 282. a
Žer. Záp. (rejstř., vyd. Bdl.). P. lišil se od
žaloby; on byl jen předběžní žalobou, v níž
soudu se oznamovala příčina, za kterou kdo
koho před soud předvolává. Vz Pr. 1869.
str. 205. Pr. P. kliditi, pokliditi. Dch. K p-nu
se postaviti. Nepřátelé páně... až ku p-nům
útočiště vzali. Sš. J. 161. Pohoní takovým
p-nem; Těch p-nóv plný poručník; Aby ti
póhonové stáli tak až do prvního sněmu bez
jeho škody a práva pohoršení; Aby podlé
p-nóv z obé strany bylo odpovídáno i Pu-
ška jim a oni Pušce: K p-nu odpovídati;
P-ny vymazati; Těch dvú pnú činím poru-
čníka Jana purkrabí svého ; Jedny p-ny
mají býti jednány s druhými tam v Brně;
Zastupuje Martina v tom p-nu, aby Bětce
plnil svú polovici; P. bezpravný; Poněvadž
p. Sulík p-na p-nem mstí, nemá Jan odpo-
vídati; Poklid jsem s nimi o p-ny měl; Před-
bor nemá p-nem p-na mstíti; P. proměnil a
tak nežaloval, jakož stojí. Půh. I.167., 181.,
201., 204, 212., 234.. 309., 307., 328.. 403.,
II. 161., 484., 515. Ta pohoní Víčka z Opa-
tovic úplně týmž pohonem. Půh. I. 165. Ktož
pojme komorníka na p.; Komorníku právo
dáti 32 haléřóv po cestě sem i tam, doňudž
se nevrátí z p-na. Kn. rož. 1., 2. A k svěd-
čení póhona právo (= povinnosť) dáti jemu
(komorníku) v hradě jedinú večeři a nazejtří
jedinú oběd. Kn. rož. 2. P. zameškati. Ib. 3.
Když z jednoho chleba mnoho póvodóv na
póhon. 1b. 10. Když póvod chce v jednej
popravě mnoho jich pohoniti, komorníkóm
právo z jednoho mýta všecky sehnati. Ib. 12.
Když póvod dá komorníku svój kón, že na
něm sněde póhon. Ib. 15. Což by jinak uči-

nili, ten p. ztracen. Ib. 18. Móž pohoniti
toho, jenž jej z desk vypustil, ač chce se
naň utéci p-ncm. Ib. 92. Požene-li z ní po
druhé, učiní ten p. na zmatek. Vl. zř 81.
P. mine a více o tu věc pohoniti nemůže.
O. z D. Poněvadž p. jest počátek a základ
všeho řádu soudního, protož o něm prvotně
vizme; Jestiť p. správné ku právu povolání.
CJB. 377. P. na někoho oznámiti; státi
k p-nu n. nestáti, státi k právu svému; p.
osobně podati, bráti, p. dodati, vydati, při
právě odevzdati; p-nu odpovídati; na p-ech
seděti; p. do knih (do register) vepsati, při-
jati ; p. zdvihnouti, na někoho vypsati; p-nem
někoho z rušeni majetka hnáti; v p-nu škodu
opověděti; Půhonové pořádně, jak stojí v rej-
střích, souzeni a ne vybíráni buďtež. Pr. Kde
není p-nu, tu není nálezu; Půhon k soudu
dveře otvírá. Rb. Vz více v S. N., Právo,
Žaloba a Pr. 1869. str. 190. a násl. — P.
zmateční — zmatek, nepravé obeslání, un-
rechtmässige Vorladung, Unklage. D. — P.,
v horn., das Getriebe. Bc.

Půhonce, e, m., der Vorforderer. J. tr.

Půhončí, ího, m., der Kämmerling, Ge-
richts-, Landbote. Tak se nazývala na Mor.
úřední c soba k roznášení půhonů ustanovená;
v Čech. nazývala se komorník. A ten p. má
osvědčili, že u něho byl a půhon ohlásil.
Tov. 33. Strany jejich stavu a oznaků vz
Pr. 1869. str. 225., G1. 282. a Žer. Záp. (rejstř.,
vyd. Bdl.).

Půhonný, pohonný, půhonní, co k pů-
honu náleží, Vorladungs-. P. dcky (n. pa-
mátné), V., list, pře, Vš., posel (vz půhončí).
Ms. pr. hor. P. knihy (libri citationum), Dch.,
Bdl., Půh. II. 131., věc, O. z D., řeč, die
Procedirung nach vorangegangenem Póhon.
Gl. 242. — P., půhončí. Kdyby pohnaný
zapíral, by póhon k němu přišel, tehdy pó-
honného přísaze bezpochyby má věřeno býti.
CJB. 379.

Půhoří, n., vz Pohoří.

Půhosť, i, f., vz Pouhosť.

Puhot, u, m. Táhlým p-tem ozval se ku-
líšek.

Púhý, vz Pouhý.

Puch, u, m., vůně odporná od něčeho sle-
želého vycházející, sol. nelibý zápach zkaže-
ného vzduchu v uzavřeném prostoru. (S.N.).
P., flatus, exhalatio. Mkl. B. 20. Der Qualm,
Gestank, Dunst, widriger Geruch, modern-
der Duft. P. stuchliny nás zarazil. Kom. P.
syrový od vápna. Us. na Mor. P. z topených
kamen, Us., z hrobu, Lom., umrlčí (umrl-
čími). D. V hospodách mnoho puchu bývá.
Us. Neblahý p. mrtvoly. Sš. J. 191. Vzduch
je vzduch (prd), i vydal puch. Na Slez. Tč.
— P., jemná srsť, kterou má černá zvěř
v zimě mezi štětinami a veliká zvěř na kůži,
die Grundwolle. Ssav., Šp. — P., der Spann-
rahmen, die Holbe, der Holm (im Wasserbau).
Jg. — P. na huse = prach (peří), der Flaum,
die Flaumfeder, die Dunen.

Puchanec, nce, m. P-ce, druh vdolků,
které se pečením odují, puchnou. Us.

Puchanka, y, f., vohiria, rostl. hořcovitá.
Rostl.

Puchárua, puchérna, puchýrna, y, f.,
tlukárna, huť, v níž se rudy stupami tlukou,