1244

Jg. V puchárnách se ruda stupami na drobno
roztlouká (puchuje), pak do pecí se nosí,
kde se ohněm přehání (přepouští), aby kov
vytékal. Die Pochmühle, Pochhütte, das
Pochwerk, Pochhaus. Pt., J. tr. Vz více
v S. N. Vodovod k p-ně, das Halbgerinne.

Puchati, vz Puchnouti.

Puchavec, vce, m., Zeolith, m. S. N., Bř.
N. 140., Schd. IL 41., KP. III. 9.

Puchavka, y, f., vz Pýchavka.

Pucher, chru, puchr, u, puchřec, řce,
m., něco napuchlého, nabubřelého, puchýř,
die Geschwulst, Blase. Jád. P., kor. puch
(vz Puchnouti), a příp. -еrъ, pol. pecherz.
Mkl. B. 92. — P., zpuchrovatělá švestka,
kuřavice, úbor, zboun, zbon, Us., úborelc, volo-
vatka, puchor, bachor, bachora, bachorek,
bouchor, dlaška, okurka, rumpa, korbel, tru-
dovačka, madavka, Šp., zkaženec, babka, Us.,
v Krkonš. spuchlík, Hk., u Opavy: piporec,
husar, na Slov. bebečka, pěra, grman, ogrman,
ha Mor. puchéř, u Milevska roup. I na dobré
švestce p. roste. Pk. — P., pupenec, eine
Knospe. Lék. kn. 1544.

Puchérna, y, f., vz Puchárna.

Pucherné, ého, n., der Pochwerkzins.
Rk.

Pucherník, a, m., der Pocharbeiter. Šm.

Puchlati se = dotýkati^se, betasten. —-
se čím kde. Ktož smolú sě v rukú puchle,
zprzní se od ní. Št,

Puchlina, y, f., spuchlina, oteklina, die
Geschwulst. L.

Puchlolusk, u, m., batisia, rostl. lušti-
natá. Rostl.

Puchlosemenka, y, f., physospermum,
rostl.

Puchlosť, i, f. = opuchlina, die Geschwulst.
Slov. Bern.

Puchlý, opuchlý, geschwollen, aufgelaufen.
Bern. — P., zle zapáchající, übe! riechend.
Ros.

Puchnouti, chnul a chl, utí; puchati =
puchy vydávati, mocně a hlasně dýchati; laut
u. stark athmen, von sich dampfet), blasen;
napuchnouti, otéci, schwellen, auf-, anschwel-
len; kynouti, aufgehen; smrděti, stinken. Jg.
P., koř. pu, lit. put: putlus (tumidus), čes.
puchlý, puch, puchýř, lit. pukas, sr. lit.
puslé (Blase). Mkl. aL. 173. (Hý.). — abs.
Opilý puchá (u stolu). L. Prst, ucho puchne
(otéká). Us. Těsto puchne (kyne). D. Kozel
puchne (smrdí). — čím. Nadutostí pýcha
puchá, Jg. — co kam. Aetna plamen v horu
puchá. L. — odkud. Puchnula krev z hlavy
rozražené. L. — Jg.

Půchod, u, m., pocházení, pochodem, po-
chod, der Ursprung, die Abstammung, origo.
V theologii původ jedné božské osoby z
druhé, der Ausgang, processio, лацароЦ.
Národ nižšího p-du; P. jejich od Abrahama;
P. ducha sv. z otce a syna spolu nuten jest;
Nadpraví p-du a rodu; Aniž co vyššího
v p-du svém nad jiné lidi má; Patřte na
Israela podlé tělesného p-du a původu. Sš.
Sk. 208., Mt. 50., J. 248., II. 59., J. 17.,
1. 234.

Puchokřídelka, y, f., physatoptera. Mus.
XI. ,382.

Puchol, a, m., viverra, das Zibetthier,
a) cibetka, b) geneta (p. senegalský, tigro-
vaný, bělonadoční, indijský). Ssav. 20tí.

Pucholina, y, f., kapanina olejovitá bez-
barevná, chuti palčivé, der Odorin. Chym.
II. 183.

Půchop, u, m., pojití; der Ursprung. Sal.

Puchor, a, m., na Slov. P., bachor, der
Magen. — P., nadívaný bachor, gefüllter
Schweinsmagen. — P., játra drůbežná, die
Leber im Geflügel. — P., člověk velmi tlustý,
nadutý, přezdívka dětem: ty puchor! Plk.,
Bern. — P., vz Pucher.

Puchor, e, m., arba, rostl., zastr. Rozk.

Puchoří, n., něm. Puchers, ves u Kaplice
v Budéjovsku. PL.

Puchořina, y, f., měchyř, die Blase,
Schweinsblase. Slov.

Puchov, a, m., maď. a něm. Puchó, mě.
v Trenčansku v Uhřích. Vz S. N.

Puchovati (puchnti), pochen. — co: rudy
(je kladivem, puckou n. v puchérně stou-
pami rozdrobovati). Vys.

Puchovatý, dumpfig. P. klenutí. Nej.

Puchovní šlaka, der Schlegel. Vus.'

Puchový, z puchu, von Flaumfedern. P.
poduška. Us.

Puchr, vz Pucher.

Puchratka, y, f. P. kadeřavá, houba,
chondrus crispus, der krause Knorpeltang,
p. chraplavá, plocaria Candida, der Stärken-
mehltang. Vz více v Kk. 83., 84.

Puchřeti, pukřeti, el, ení; zpuchřeti, pu-
chřívati = prachnivěťi, von Fäulniss morsch
werden. Ros. — abs. Dřevo, šat, když dlouho
leží, pukří. Us. Jg.

Puchřina, y, f., der Moder. Dch.

Puchřiti, il, en, ení; zpuchřiti. — co:
puchem kaziti, (durch Fäulniss) morsch ma-
chen; drobiti, roztloukati (p. kov.), zer-
stossen, pochen. Jg. — co: rudu, kov. Jg.

Puchrovatý, plný puchrů, vz Pucher. P.
švestky. Us.

Puchrý, flaclus, zastr. Rozk.

Puchyna, y, f., pneumora, hmyz. Krok.

1. Puchýř, pochýř, pochéř, e, stupar,
a, m., na Slov. puchar, a, m., kdo rudu pu-
chuje, der Pocher, Erzmüller.

2. Puchýř, e, puchýřek, řku, puchý-
říček, čku, m. P. = puch + уrjъ, příp.
-уrjъ. Mkl. B. 93. P., oteklina vodou po-
dešlá, Blase, f. P. od spáleniny, V., Kom.,
na svrchní kůži. V. Puchýřek pučivý n. Pur-
kyňův, das Keimbläschen im Ei der Säuge-
thiere, vesicula germinativa s. Purkynji. Nz.
Vz Pryskýř. — P., měchýr. U Přer. Kd.
Napylnime svoje p-ře, ať mamy čim platit
šenkyře. Sš. Mor. p. 701. (u Lichnova). —
P., puchárna, das Pochwerk. P-řův a hutí
na pána gruntech stavení. Nar. o h. a k. P.
k uhlí, P. zum Zerkleinern der Kohle. Ib.

Puchýřatka, y, f., physophora, die Bla-
senqualle. Šm.

Puchýřina, y, f., neduh jevící se nasko-
čením puchýřů n. neštovic, der Blasenaus-
schlag. P. horká, Blasenfieber; morová, Pest-
blase; psí, noční, Hundsblattern; uherská. Ja.

Puchýřka, y, f. P. útlounká, coleanthus
subtilis. FB. 8., Čl. Kv. 102., Slb. 174.

Puchýrna, vz Puchárna.