Předchozí (1244)  Strana:1245  Další (1246) |
|
|||
1245
|
|||
|
|||
Puchýřnatka, y, f. P-ky, thripsidae, jsou
malí hmyzové se 4 úzkými, na kraji obrve- nými křídly a s 8—9 článkovými tykadly. P. květinová, thrips vulgatissima; p. za- hradní, thrips haemorrhoidalis. Frč. 149. Puchýřnice, e, f. = puchýřina.
Puchýřník, a, m. P-ci, cantharidae. P.
lékařský, litta vesicatoria. Frč. 185. Vz Majka, Vosník, Hrotnatec. — P., u, m. P. křehký, cystopteris fragilis. FB. 3., Čl., Kv. 72. Puchýřonosný, blasentragend. P-ní, phys-
sophora, řád slymýšů. Jg. Puchýřovitý, puchýřovatý, blasig. P.
čedič. Mus. XL 355. P. lišej. Ja. Puchýřový, Blasen-. P. rána. Us.
Puchýřský, Poch-, Pocher-. P. kamení,
Ros., stoupa, der Pochstempel. Nomencl. P. prádlo, der Pochheerd, komora, jádro, sloup, košík, hřídel atd. šm. Půjčec, čce, m. = půjčitel.
Půjčení, n., das Borgen, Verleihen, die
Verleihung. Aby nemohlo napotom naše dání neb p. od koho býti porušeno, ten list po- tvrzujeme. CJB. 417. Půjčený; -en, a, o, geborgt. P. peníze.
Půh. I. 364. P-ného nepřibývá. Sk. Vz Půj- čiti. Půjčitel, půjčovatel, e, m., der Ver-,
Darleiher. J. tr. P. peněz, šatů atd. Us. Jg. Vz Půjčec. Půjčitelkyně, půjčovatelkyně, ě, f.,
die Leiherin. D. Půjčiti [zastr. pojičiti, pójčiti (Hus.), po-
žičiti], il, en, ení; půjčeti, el, en, ení; půjčo- vati (na Slov. požičati), půjčovávati, v obec. mluvě : pučiti = popřáti, dopřáti., dáti, do- voliti, propůjčiti, gönnen, gewähren, ver- leihen, geben; připustiti, zugeben, zulassen; k užitku popřáti, dáti k užívání (aby opět vrátil), borgen, leihen, lehnen, darlehnen, wegleihen, verborgen. Jg. Vz Vynajmouti. P. m.: požičiti (к požitku dáti), tč splynulo v č. Gb. Hl. 116., Bž. 21., 39. Vz o původu v Km. Nový běh I. 726. (Prk.). Vícedobý tvar půjčeti, na Plaště poučeti. Prk. — abs. Dnes pojičí a zajtra upomíná. BO. Jako ten, ježto pojičie, takéž ten, ježto zajímá. BO. — komu. Pojičej svému bližnímu. BO. Jak mi půjčíš, tak odplatím. Č. Srdce po- jičeti nepříteli. St. N. 265. I budeš pójčeti národóm mnohým а súm nižádného zájmu nevezmeš. Hus. I. 55. — co, čeho: mouky, soli, peněz, ale: dva zlaté, libra soli, měrku hrachu atd., t. j. určitá kolikosť označená číslem a měrou klade se z pravidla do akku- sativu. Km. Sr. násl. Požičaj nožička. Sš. Mor. p. 148. P. čeho. Us. u Přer. atd. Kd., Bart. II. 16. Páni se budou rváti, sedláci půjčte vlasů. Mudr. 323. Sněmem zapovědíno půjčovati peněz zemských. Žer. L. I. 129. Toho by věrný křesťan půjčil (připustil). Hus. I. 408. Mnozí z lehkosti přisahají křivě velmi často, toho pójčiem; Přím toho, ale pójčím toho, že by vyšlo z toho . . . Hus. I. 106., 164. Koně, ženu a flintu nikdy ne- půjčuj. Č. P. co. Václ. XXVIII. — komu čeho (kdy): předního místa. V. Žádají, aby jí toho půjčeno bylo. Háj. Kdoby jaké summy půjčil lidem nezletilým ... o takovou summu půjčující přijde. Kol. 54. Půjčí-li mi toho |
Bůh. BN. Všeho si mi na ten čas půjčil.
MP. Požič nám času. Žalt. klem. 144. Půjč mi tří chlebů (obyč.: tři chleby). Br. I pójčil jest jich (šínů) Ondřejovi; Pojičil Volkéřovi dvú střelcú. Pč. 23., 11. P. někomu moci. Chč. 304. Sv. Petr nechtěl na penězích poj- čiti (dáti) moci Šimonovi. Hus. I. 411. Pojič mi tří bochencóv. ZN. Nepojičej (všelikým řečem) srdce svého. BO. Pojičili jsme mnohým peněz a obilí. BO.Póčil jsem Pešíkovi sto zlatých frankóv; Že jsem otci jeho peněz požičil: Požičila jsem jemu hotových peněz; Nad to pojičila jemu svých peněz, tří zlatých prstenóv; Tu jsem jemu pojičil toho pancíře a šnorce; Pojičil mu svých tovaryšův, per- lového věnce, svých klejnotuov. Půh. II. 169., II. 253., 290., 332., II. 36., 46., 205., 401., 433., 583. O matko plná milosti, půjč mi tvého synáčka; Požčaj mně nožička; Pož- čajte nám sekerenky. Sš. Mor. p. 74., 220. 674. Půjč mi bílého šátečka. Sš. M. P. 337.' Ač toho i samým pohanům půjčili (dovolili). Sš. J. 66. Prosím tě, půjč mi vozové plachty. Us. u Rychn. Někomu peněz půjčiti. Jiř. kr. naříz. Í469. P. někomu něčeho v hádání (připustiti). Jel. Poščaj (půjč) mně, má milá, šátka hedbávného: Bartákova dcera půjčila mu peněz, aby s ňú tancoval v hody za inte- res. Sš. P. 131., 699. — čeho k čemu. Pojičil mu k tomu mordu svého vlastního oštěpa. Pč. 31. Pojičil jim k tomu výboji samostřielu. Pč. 2. ľ. něčeho k něčí prosbě. Star. let. — co komu (nač). Půjčte nám posádku na kvočnu. Sych. P. víru žalobci. P. někomu soudní moc. CJB: 275., J. tr. P. někomu peníze na, úroky, D., na lichvu, V., na směnku. D. Koně mu požičil. Kn. rož. 15. Já bych ti ji půjčila (kudličku). Er. P. 75. Půjč mi to, ale do smrti neupomínat a po smrti ne- proklínat. Us. u Kunv. Msk. Pójčil koně Cipínov na tu jiezdu do Němec. Pč. 49. P. na dediny. Chč. 449. Půjč mi peníz na vajíčko. Er. P. 29. Slíbil mi požičiti peněz 80 hř. na zástavu; Já jsem požičil na to zboží Joštovi; Pojičil jemu peněz na tu jjstú ves. Půh. I. 250., 372., II. 81., J. tr. Žid neu á půjčiti peněz na ižádné klenoty kostelnic. Sob. 115. A také židé aby toliko na základy půjčovali, ale na listy nic. Zř. F. I. H. XIV. Až já se najím, já ti půjčím lžíci. Prov. Chceš-li přítele ztratit (se zbavit), půjč mu peníze. Koll. Co tam, to tam, o to hlavy nelam, neb na to již žádný žid nic nepůjčí. V. Co bylo a není, na to žid nepůjčí. P. na
věc kradenou. Er. Kdo co půjčíš na hru, ztrať to. Rb. Chudým půjčovati na almužnu jest Bohu na lichvu dávati. Š. a Ž. — co kde. Žalobce tu viec ve své žalobie puoj- čuje (připouští). Ms. pr. kut. Před nímž jsem pojičevala. Půh. II. 274. Půjčili je králi přede mnou. BO. — co odkud: knihy ze své knihovny. Ml. — co jak. P. peníze pod úrok, V., pod základ. J. tr. Půjčím ti peníze pod výminkou. Kn. poh. 680. Ne ihned jest z božie vóle pójčeno, což lidským slíbeniu) jest slíbeno. Hus. I. 90. Na malú chvíli požičeno jest. BO. Jemu šest kop gr. pojičil k jeho dobrému. Půh. II. 6. An mu na to spravedlivě půjčil bez fortele dskavni. VI. zř. 93. — proč. Právo pak zvláštní
|
||
|
|||
Předchozí (1244)  Strana:1245  Další (1246) |