1245

Puchýřnatka, y, f. P-ky, thripsidae, jsou
malí hmyzové se 4 úzkými, na kraji obrve-
nými křídly a s 8—9 článkovými tykadly.
P. květinová, thrips vulgatissima; p. za-
hradní, thrips haemorrhoidalis. Frč. 149.

Puchýřnice, e, f. = puchýřina.

Puchýřník, a, m. P-ci, cantharidae. P.
lékařský, litta vesicatoria. Frč. 185. Vz Majka,
Vosník, Hrotnatec. — P., u, m. P. křehký,
cystopteris fragilis. FB. 3., Čl., Kv. 72.

Puchýřonosný, blasentragend. P-ní, phys-
sophora, řád slymýšů. Jg.

Puchýřovitý, puchýřovatý, blasig. P.
čedič. Mus. XL 355. P. lišej. Ja.

Puchýřový, Blasen-. P. rána. Us.

Puchýřský, Poch-, Pocher-. P. kamení,
Ros., stoupa, der Pochstempel. Nomencl. P.
prádlo, der Pochheerd, komora, jádro, sloup,
košík, hřídel atd. šm.

Půjčec, čce, m. = půjčitel.

Půjčení, n., das Borgen, Verleihen, die
Verleihung. Aby nemohlo napotom naše dání
neb p. od koho býti porušeno, ten list po-
tvrzujeme. CJB. 417.

Půjčený; -en, a, o, geborgt. P. peníze.
Půh. I. 364. P-ného nepřibývá. Sk. Vz Půj-
čiti.

Půjčitel, půjčovatel, e, m., der Ver-,
Darleiher. J. tr. P. peněz, šatů atd. Us. Jg.
Vz Půjčec.

Půjčitelkyně, půjčovatelkyně, ě, f.,
die Leiherin. D.

Půjčiti [zastr. pojičiti, pójčiti (Hus.), po-
žičiti], il, en, ení; půjčeti, el, en, ení; půjčo-
vati (na Slov. požičati), půjčovávati, v obec.
mluvě : pučiti = popřáti, dopřáti., dáti, do-
voliti, propůjčiti, gönnen, gewähren, ver-
leihen, geben; připustiti, zugeben, zulassen;
k užitku popřáti, dáti k užívání (aby opět
vrátil), borgen, leihen, lehnen, darlehnen,
wegleihen, verborgen. Jg. Vz Vynajmouti.
P. m.: požičiti (к požitku dáti), tč splynulo
v č. Gb. Hl. 116., Bž. 21., 39. Vz o původu
v Km. Nový běh I. 726. (Prk.). Vícedobý
tvar půjčeti, na Plaště poučeti. Prk. — abs.
Dnes pojičí a zajtra upomíná. BO. Jako
ten, ježto pojičie, takéž ten, ježto zajímá.
BO. — komu. Pojičej svému bližnímu. BO.
Jak mi půjčíš, tak odplatím. Č. Srdce po-
jičeti nepříteli. St. N. 265. I budeš pójčeti
národóm mnohým а súm nižádného zájmu
nevezmeš. Hus. I. 55. — co, čeho: mouky,
soli, peněz, ale: dva zlaté, libra soli, měrku
hrachu atd., t. j. určitá kolikosť označená
číslem a měrou klade se z pravidla do akku-
sativu. Km. Sr. násl. Požičaj nožička. Sš.
Mor. p. 148. P. čeho. Us. u Přer. atd. Kd.,
Bart. II. 16. Páni se budou rváti, sedláci
půjčte vlasů. Mudr. 323. Sněmem zapovědíno
půjčovati peněz zemských. Žer. L. I. 129.
Toho by věrný křesťan půjčil (připustil).
Hus. I. 408. Mnozí z lehkosti přisahají křivě
velmi často, toho pójčiem; Přím toho, ale
pójčím toho, že by vyšlo z toho . . . Hus.
I. 106., 164. Koně, ženu a flintu nikdy ne-
půjčuj. Č. P. co. Václ. XXVIII. — komu
čeho (kdy): předního místa. V. Žádají, aby
jí toho půjčeno bylo. Háj. Kdoby jaké summy
půjčil lidem nezletilým ... o takovou summu
půjčující přijde. Kol. 54. Půjčí-li mi toho

Bůh. BN. Všeho si mi na ten čas půjčil.
MP. Požič nám času. Žalt. klem. 144. Půjč
mi tří chlebů (obyč.: tři chleby). Br. I pójčil
jest jich (šínů) Ondřejovi; Pojičil Volkéřovi
dvú střelcú. Pč. 23., 11. P. někomu moci.
Chč. 304. Sv. Petr nechtěl na penězích poj-
čiti (dáti) moci Šimonovi. Hus. I. 411. Pojič
mi tří bochencóv. ZN. Nepojičej (všelikým
řečem) srdce svého. BO. Pojičili jsme mnohým
peněz a obilí. BO.Póčil jsem Pešíkovi sto
zlatých frankóv; Že jsem otci jeho peněz
požičil: Požičila jsem jemu hotových peněz;
Nad to pojičila jemu svých peněz, tří zlatých
prstenóv; Tu jsem jemu pojičil toho pancíře
a šnorce; Pojičil mu svých tovaryšův, per-
lového věnce, svých klejnotuov. Půh. II. 169.,
II. 253., 290., 332., II. 36., 46., 205., 401.,
433., 583. O matko plná milosti, půjč mi
tvého synáčka; Požčaj mně nožička; Pož-
čajte nám sekerenky. Sš. Mor. p. 74., 220.674. Půjč mi bílého šátečka. Sš. M. P. 337.'
Ač toho i samým pohanům půjčili (dovolili).
Sš. J. 66. Prosím tě, půjč mi vozové plachty.
Us. u Rychn. Někomu peněz půjčiti. Jiř. kr.
naříz. Í469. P. někomu něčeho v hádání
(připustiti). Jel. Poščaj (půjč) mně, má milá,
šátka hedbávného: Bartákova dcera půjčila
mu peněz, aby s ňú tancoval v hody za inte-
res. Sš. P. 131., 699. — čeho k čemu. Pojičil
mu k tomu mordu svého vlastního oštěpa.
Pč. 31. Pojičil jim k tomu výboji samostřielu.
Pč. 2. ľ. něčeho k něčí prosbě. Star. let. —
co komu (nač). Půjčte nám posádku na
kvočnu. Sych. P. víru žalobci. P. někomu
soudní moc. CJB: 275., J. tr. P. někomu
peníze na, úroky, D., na lichvu, V., na směnku.
D. Koně mu požičil. Kn. rož. 15. Já bych
ti ji půjčila (kudličku). Er. P. 75. Půjč mi
to, ale do smrti neupomínat a po smrti ne-
proklínat. Us. u Kunv. Msk. Pójčil koně
Cipínov na tu jiezdu do Němec. Pč. 49.
P. na dediny. Chč. 449. Půjč mi peníz na
vajíčko. Er. P. 29. Slíbil mi požičiti peněz
80 hř. na zástavu; Já jsem požičil na to
zboží Joštovi; Pojičil jemu peněz na tu
jjstú ves. Půh. I. 250., 372., II. 81., J. tr.
Žid neu á půjčiti peněz na ižádné klenoty
kostelnic. Sob. 115. A také židé aby toliko
na základy půjčovali, ale na listy nic. Zř. F. I.
H. XIV. Až já se najím, já ti půjčím lžíci.
Prov. Chceš-li přítele ztratit (se zbavit), půjč
mu peníze. Koll. Co tam, to tam, o to hlavy
nelam, neb na to již žádný žid nic nepůjčí.

V. Co bylo a není, na to žid nepůjčí. P. na
věc kradenou. Er. Kdo co půjčíš na hru,
ztrať to. Rb. Chudým půjčovati na almužnu
jest Bohu na lichvu dávati. Š. a Ž. — co
kde. Žalobce tu viec ve své žalobie puoj-
čuje (připouští). Ms. pr. kut. Před nímž
jsem pojičevala. Půh. II. 274. Půjčili je králi
přede mnou. BO. — co odkud: knihy ze
své knihovny. Ml. — co jak. P. peníze
pod úrok, V., pod základ. J. tr. Půjčím ti
peníze pod výminkou. Kn. poh. 680. Ne
ihned jest z božie vóle pójčeno, což lidským
slíbeniu) jest slíbeno. Hus. I. 90. Na malú
chvíli požičeno jest. BO. Jemu šest kop gr.
pojičil k jeho dobrému. Půh. II. 6. An mu
na to spravedlivě půjčil bez fortele dskavni.

VI. zř. 93. — proč. Právo pak zvláštní