1246

půjčuje se k velikým prosbám neb pro
věrné a statečné zaslúženie. CJB. 417. — že.
Půjčuji židům, žeby právi byli v odporu
svém. Sš. J. 92. Půjčuje se (conceditur, při-
pouští se), že má býti zachován obyčej. Ch.
Následuje-li papež Krista v chudobě atd.,
tehda tobě puojčím, že jest najsvětější. Hus.
I. 404. Dále pojičiem (připustím), že tací
přísežníci mají mnoho smrtelných hřiechóv;
Toho pójčiem, že jest to tak, ale kto
dovede, že to jest dobře? Hus. I. 106.,
172. — infint. Puč (dovol) mi kúřit. Na
mor. Zlínsku. Brt. Požičeno jest ďáblu někdy
pravdu mluviti. M. Přes město si nepójčil
synóm israelským jíti. BO. Židóm pójčeno
jest přisahati skrze Boha. Hus. I. 103 — se,
šp.: m.: si. Půjčil (vypůjčil) se 5 zl. Brs.
153. — aby. Ktož mi toho pojičí, aby byly
popsány řeči mé v knihách železnú rafijí. BO.

Půjčivka, y, f., půjčka, das Darlehen. Na
Mor. a Slov. Boč. exc. 1480. Prodám saně,
aby nechodily po půjčivce. Sych.

Půjčka, y, f. (zastr. pojička), půjčení.
P. jest věci některé k jistému užívání (bez
vší záplaty) na jistý čas propůjčení. Rb.
Das Leihen, Anlehen, Darlehen, der Borg,
die Lehnung. P. pro požitky, Ms.; p. v zá-
jem. D. Když se čas půjčky vyplní, věc
půjčenou navrať. Rb. P. hypothekarní, zá-
stavní, s výhrami (Praemienanleihe), státní,
ve stříbře, berniční. Sp. P. ke krytí zbytku,
lépe: na uhrazení zbytku, vydání uhraditi n.
založiti příjem. Bs. P. na loď, das D. gegen
Verbodmung, Us., na zlato a stříbro. Nar.
o h. a k. Půjčku vzíti, J. tr., Ľr., zjednati,
otevříti (ein Darlehen eröffnen), J. tr., uči-
niti (šp. prý m.: půjčiti si, vypůjčiti, ale
káraná frase není špatná, vz Učiniti), roz-
vrhnouti, na někoho uložiti, uzavříti, vypo-
věděti, vyplatiti, splatiti, spočísti, povoliti;
obligace, los, rozvrh, výpověď, summa p-ky;
pokus, smlouva o p-ku; povolení, svolení
k půjčce; žádosť za p-ku; měřítko k udě-
lování půjček; podpis na p-ku; ucházeti se
o p-ku; p-ky nemůže smlouvati plnomocník
obchodu. Sp. Na p-ku dáti, na p-ku vzíti,
p-kou něco vzíti, dostati. Zlob. Pustiti ně-
komu p-ku v jisté summě, ein Anlehen hint-
angeben. J. tr. P-kou někomu něco dáti,
leihweise. Dch. P-kou se odměniti. Br. P.
pláče (méně oplatil). Č. P. jde vždycky
s pláčem domů. O. Každá p. s plačky domů
přichází. Lb. P-ky chodívají plačky domů.
Sk. V-/ Dluh. P. jistý žal. Lb. Není v p-kách
nic dobrého. Pk. P. po oplátce krásná. Pk.
P. činí přátely, upomínka o ní nepřátely.
Km. Jaká p., taková oplátka. C. P. za
oplátku, odplata v zájem. D. Vz Pomsta.
P. na věčnou oplátku. Us. Ft. Strany pří-
sloví vz ještě: Dluh, Oplátka, Ořech,Ne-
přítel, Pléva, Straka, Škorně, Vítr. Čeho
šetřiti třeba strany věcí půjčených; jak se
měli věřitel a dlužník k sobě vespolek za-
chovati ; práva strany daných základův;
o dinzích lidí mladých; o slibu a půjčce
herní (v strč. právu), vz Rb. str. 192. —
194., 271. Vz Půjčivka, o půjčkách také
S. N.

Půjčovací, Leih-. Šm.

Půjčovalna, y, f.= půjčovna. D.

Půjčovatel, e, m., vz Půjčitel.

Půjčovatelkyně, ě, f., vz Půjčitelkyně.

Půjčovka, y, f., der Versatzzettel. Rk.

Půjčovna, y, f., das Leihhaus, die Leih-
anstalt. Ústav buď soukromý buď veřejnou
správou řízený, v němž se půjčují hotové
peníze n. jiné věci za jistý poplatek. Půj-
čuje-li takový ůstav na zálohy movité, slove
banka zástavní n. zastavárna (v Praze v obec.
mluvě také frc z něm. Versatzamt); je-li
předmětem věc nemovitá, slove ústav bankou
hypoteční; pňjčuje-li ústav takový jen na
osobní úvěr bez zálohy obyč. na směnky,
jest to banka úvěrní n. záložna. S. N. P.
knih, Rk., hudebnin, maškar atd. Us. Dch.

Půjčovní, Leih-, P. banka (půjčovna),
knihovna. J. tr. Vz Půjčovna.

Půjdu, vz Jíti.

Půjezd, u, m. atd., vz Pojezd, Pojezdný.
Puk, u, m., puknutí, tresk, prask, der
Knall, Schall, Schlag, das Puffen. P. na
dvéře. — P., na Slov., pupen, poupě, die
Knospe. Vk., Kk. 35. Nebude-li deště, snadno
spadnou hroznové puky. Tabl., Schd. II., 412.

— P., na Slov., cibule, die Zwiebel. Kdo
nemá žíly, puk mu nedá síly, nervis caren-
tem juverit bulbus nihil. Prov. na Slov.
Bern. — P., bezová dřeň. U Uher. Brodu. Mtl.
Vz Puka. — P., začátek, zárodek, der Keim.
Nový puk výtvoru. Osv. 1880. Ta výpověď
svrchované barbarství sebou v puku obnáší
a nepotřebuje než rozvitku, aby . . Sš. J.
Předml. — P., a, m., v již. Čech. kozel, der
Widder. Kts.

Puka, y, f., střen, dřeň, medulla, der Mark,
Kern. Slov. P. stromu. Bern. Cf. Puk.

Pukač, e, m., pukačka, y, f., nástroj
k pukáni, bouchání, das Knallwerkzeug. Be-
zová p. = bouchačku, Knallbüchse, f. V.,
Kom. — P., karafiát pukající, vz Pukavec,

— P., na Slov. druh hroznů s končitými
zrny. Bern. — Jg.

Pukačka, y, f., vz Pukač.

Pukadlo, a, n., praskač, slehadlo, Vký.
Vz Pukač.

Pukál, u, ш., nástroj k pukání =pukač.
Plk.

Pukanec, nce, m., Puganz, bán. mě.
v Uhřích u Šťávnice.

Pukání, n., das Aufspringen. P. plodů a
prašníků. Vz S. N.

Pukati, vz Puknouti. — P., mlaskati,
knappen, o ptácích. Šp.

Pukatý, mnoho puků mající, knospig.
Slov.

Pukavec, vce, m., pukač, druh karafiátů,
eine Art Nelke. — P., vlčí mák, papaver
rhoeas, die Klatschrose. Us. u Kolína. Šm.,
Slb. 659. — P., prožluklé vejce, ein stinken-
des Ei. D. — P., puma, die Bombe. Bur.

Pukavka, y, f., bouchačka, vz Pukač
bezový. Mor. Bkr., Mtl. — P. skelná = bo-
loňská láhvička. Kdm. — P., puma, die
Bombe.

Pukavý, aufspringend. P. plody: lusk,
šešulka, tobolka, praskavka. Jg.

Pukeš, kše, m., baček, tučné dítě, puclík.
U Kyjova. Včr.

Pukla, y, pukle, e, puklice, e, pukli-
čka, y, f, strany odvození vz Mz. 284. —



	1246

	půjčuje se k velikým prosbám neb pro věrné a statečné zaslúženie. CJB. 417. — že. Půjčuji židům, žeby právi byli v odporu svém. Sš. J. 92. Půjčuje se (conceditur, při- pouští se), že má býti zachován obyčej. Ch. Následuje-li papež Krista v chudobě atd., tehda tobě puojčím, že jest najsvětější. Hus. I. 404. Dále pojičiem (připustím), že tací přísežníci mají mnoho smrtelných hřiechóv; Toho pójčiem, že jest to tak, ale kto dovede, že to jest dobře? Hus. I. 106., 172. — infint. Puč (dovol) mi kúřit. Na mor. Zlínsku. Brt. Požičeno jest ďáblu někdy pravdu mluviti. M. Přes město si nepójčil synóm israelským jíti. BO. Židóm pójčeno jest přisahati skrze Boha. Hus. I. 103 — se, šp.: m.: si. Půjčil (vypůjčil) se 5 zl. Brs. 153. — aby. Ktož mi toho pojičí, aby byly popsány řeči mé v knihách železnú rafijí. BO. Půjčivka, y, f., půjčka, das Darlehen. Na Mor. a Slov. Boč. exc. 1480. Prodám saně, aby nechodily po půjčivce. Sych. Půjčka, y, f. (zastr. pojička), půjčení. P. jest věci některé k jistému užívání (bez vší záplaty) na jistý čas propůjčení. Rb. Das Leihen, Anlehen, Darlehen, der Borg, die Lehnung. P. pro požitky, Ms.; p. v zá- jem. D. Když se čas půjčky vyplní, věc půjčenou navrať. Rb. P. hypothekarní, zá- stavní, s výhrami (Praemienanleihe), státní, ve stříbře, berniční. Sp. P. ke krytí zbytku, lépe: na uhrazení zbytku, vydání uhraditi n. založiti příjem. Bs. P. na loď, das D. gegen Verbodmung, Us., na zlato a stříbro. Nar. o h. a k. Půjčku vzíti, J. tr., Ľr., zjednati, otevříti (ein Darlehen eröffnen), J. tr., uči- niti (šp. prý m.: půjčiti si, vypůjčiti, ale káraná frase není špatná, vz Učiniti), roz- vrhnouti, na někoho uložiti, uzavříti, vypo- věděti, vyplatiti, splatiti, spočísti, povoliti; obligace, los, rozvrh, výpověď, summa p-ky; pokus, smlouva o p-ku; povolení, svolení k půjčce; žádosť za p-ku; měřítko k udě- lování půjček; podpis na p-ku; ucházeti se o p-ku; p-ky nemůže smlouvati plnomocník obchodu. Sp. Na p-ku dáti, na p-ku vzíti, p-kou něco vzíti, dostati. Zlob. Pustiti ně- komu p-ku v jisté summě, ein Anlehen hint- angeben. J. tr. P-kou někomu něco dáti, leihweise. Dch. P-kou se odměniti. Br. P. pláče (méně oplatil). Č. P. jde vždycky s pláčem domů. O. Každá p. s plačky domů přichází. Lb. P-ky chodívají plačky domů. Sk. V-/ Dluh. P. jistý žal. Lb. Není v p-kách nic dobrého. Pk. P. po oplátce krásná. Pk. P. činí přátely, upomínka o ní nepřátely. Km. Jaká p., taková oplátka. C. P. za oplátku, odplata v zájem. D. Vz Pomsta. P. na věčnou oplátku. Us. Ft. Strany pří- sloví vz ještě: Dluh, Oplátka, Ořech,Ne- přítel, Pléva, Straka, Škorně, Vítr. Čeho šetřiti třeba strany věcí půjčených; jak se měli věřitel a dlužník k sobě vespolek za- chovati ; práva strany daných základův; o dinzích lidí mladých; o slibu a půjčce herní (v strč. právu), vz Rb. str. 192. — 194., 271. Vz Půjčivka, o půjčkách také S. N. Půjčovací, Leih-. Šm. Půjčovalna, y, f.= půjčovna. D.	Půjčovatel, e, m., vz Půjčitel. Půjčovatelkyně, ě, f., vz Půjčitelkyně. Půjčovka, y, f., der Versatzzettel. Rk. Půjčovna, y, f., das Leihhaus, die Leih- anstalt. Ústav buď soukromý buď veřejnou správou řízený, v němž se půjčují hotové peníze n. jiné věci za jistý poplatek. Půj- čuje-li takový ůstav na zálohy movité, slove banka zástavní n. zastavárna (v Praze v obec. mluvě také frc z něm. Versatzamt); je-li předmětem věc nemovitá, slove ústav bankou hypoteční; pňjčuje-li ústav takový jen na osobní úvěr bez zálohy obyč. na směnky, jest to banka úvěrní n. záložna. S. N. P. knih, Rk., hudebnin, maškar atd. Us. Dch. Půjčovní, Leih-, P. banka (půjčovna), knihovna. J. tr. Vz Půjčovna. Půjdu, vz Jíti. Půjezd, u, m. atd., vz Pojezd, Pojezdný. Puk, u, m., puknutí, tresk, prask, der Knall, Schall, Schlag, das Puffen. P. na dvéře. — P., na Slov., pupen, poupě, die Knospe. Vk., Kk. 35. Nebude-li deště, snadno spadnou hroznové puky. Tabl., Schd. II., 412. — P., na Slov., cibule, die Zwiebel. Kdo nemá žíly, puk mu nedá síly, nervis caren- tem juverit bulbus nihil. Prov. na Slov. Bern. — P., bezová dřeň. U Uher. Brodu. Mtl. Vz Puka. — P., začátek, zárodek, der Keim. Nový puk výtvoru. Osv. 1880. Ta výpověď svrchované barbarství sebou v puku obnáší a nepotřebuje než rozvitku, aby . . Sš. J. Předml. — P., a, m., v již. Čech. kozel, der Widder. Kts. Puka, y, f., střen, dřeň, medulla, der Mark, Kern. Slov. P. stromu. Bern. Cf. Puk. Pukač, e, m., pukačka, y, f., nástroj k pukáni, bouchání, das Knallwerkzeug. Be- zová p. = bouchačku, Knallbüchse, f. V., Kom. — P., karafiát pukající, vz Pukavec, — P., na Slov. druh hroznů s končitými zrny. Bern. — Jg. Pukačka, y, f., vz Pukač. Pukadlo, a, n., praskač, slehadlo, Vký. Vz Pukač. Pukál, u, ш., nástroj k pukání =pukač. Plk. Pukanec, nce, m., Puganz, bán. mě. v Uhřích u Šťávnice. Pukání, n., das Aufspringen. P. plodů a prašníků. Vz S. N. Pukati, vz Puknouti. — P., mlaskati, knappen, o ptácích. Šp. Pukatý, mnoho puků mající, knospig. Slov. Pukavec, vce, m., pukač, druh karafiátů, eine Art Nelke. — P., vlčí mák, papaver rhoeas, die Klatschrose. Us. u Kolína. Šm., Slb. 659. — P., prožluklé vejce, ein stinken- des Ei. D. — P., puma, die Bombe. Bur. Pukavka, y, f., bouchačka, vz Pukač bezový. Mor. Bkr., Mtl. — P. skelná = bo- loňská láhvička. Kdm. — P., puma, die Bombe. Pukavý, aufspringend. P. plody: lusk, šešulka, tobolka, praskavka. Jg. Pukeš, kše, m., baček, tučné dítě, puclík. U Kyjova. Včr. Pukla, y, pukle, e, puklice, e, pukli- čka, y, f, strany odvození vz Mz. 284. —