Předchozí (1246)  Strana:1247  Další (1248) |
|
|||
1247
|
|||
|
|||
P., něco vypouklého ze dřeva n. kovu, die
Buckel, der Knopf, die Spanne. Pukly udidlové. Ler. P. na knihy (das Bücherbe- schlaege). V. P-klami zlatými ozdobený. V. Pás s p-klami. V. — P., okrouhlý štít, die Rundtartsche. Aqu. — Puklička, poklička na hrnce, die Sterze. Us. Jest to ještě pod p-kou. Vz Tajný. Lb. Dobře se ta puklička hodí do toho hrnečka. Vz Podobný. Lb. P-kou hrnec přikryti. Us. P-ku sundati. Pukléř, puklíř, e, m., 'kulatý štít vy-
pouklý, vz Pukla. Háj., Kom. — P., pukla na knihy, vz Pukla. D. — P., štítař, pa- vezník, clipearius, der Puchler. Tk. II. 377. Pukléřenka, y, f., Cetraria, druh lišej-
níků. Rostl. P. plicná, c islandica, das islän- dische Moos. Vz Pukléřka. Pukléřka, y, f. P. islandská, plicník,
S. N. Vz Pukléřenka. Puklice, dle Budějovice, Puklitz, ves
v Jihlavsku. PL. — P., puklička, vz Pukla. Puklič, e, m., der Aufziehhammer. Šp.
Puklička, vz Pukla.
Puklieř, e, m., zastr., kulatý štít vypouklý.
Jir. Vz Pukléř. Puklík, u, m., v papírně, der Sporn. Šm.
Puklina, y, f., rozpuklina, puknutí, der
Sprung, die Kluft. P. ve skle, ve dřevě. Jg. Pukliti, il, en, ení, aufziehen. Šp.
Puklood.il, u, m., schizolaena, rostl. odil-
kovitá. Puklosť, i, f., puklina, der Sprung. Us.
Puklý, tržený, prasklý, gesprungen, ge-
borsten, anbrüchig, schadhaft. Jg., Šp. P. sklenice,D., zeď, dům, hrnec, Us., srdce. Dch. Puknouti, knul a kl, ut, utí; pukati,
pukávati — puk vydávati, třaskati, pochen, klopfen, knallen, knacken, prasseln; se hřmo- tem se rozskočiti, platzen, einen Platzer ma- chen, mit einem Platzer zerspringen, bersten, auf-, zerbersten, springen, knallen, aufsprin- gen ; p. se — rozskočiti se, bersten, auf- springen; pučiti se, vyrážeti, treiben, aus- schlagen, hervorsprossen. Jg. — abs. Prach (střelný) puká (bouchá). Baiz. Puká sklenice, D., měchýř, Us., vřed, přetažená struna, Sych., zed'. Us. Musí se to podati n. puknouti. D. — koho. Pukni ho (prašť ho). Na Slov. Bern. Pukl ho, zajíce, ptáka : střelil. Mor. Hý. — kam: do dveří (uhoditi). L. — čím (nad čím). P. mrazem. Srdce div žalostí nepukne Er. P. 181. Ach mé srdce hořem krutým puká. Sš. Bs. 172. P. bičem (praskati). U Opav. Klš. Pozná, čím mu srdce puká. Hdk. C. 49. Tu pukne žlučí (zlostí). Us. M.sk. Div že mi mé ve mně srdce nepukne hořem. Kom. Div, že smíchy, horkem nepukl. Us. Tloušťkou p. Lk. P. skulinami, chlopněmi. Nz. Pukl bych smíchy nad šklebením-se opice. Ml. Žluč mu zlostí pukla. Sych. Lí- tostí mu srdce puká. Kram., Kom. — kdy. Srdce mi puká při pohledu na tu spoustu. Ml. — (komu) kde. Napil se, až mu za uchem puklo. Srdečko v ní puklo nad dětma dobrýma. Sš. Mor. p. 140. — se. Ty koflíky se pukají. Sved. 1569. Již se ta nevinna jeho puká. lb. 1569. Zezulenka kuká, až se skála puká; Na sedmý rok čarovala, až se černá zem pukala; My samy (skály) se pu- káme. Sš. P. G37.. 111.. 776. Pukati sě kázal |
dřevu suchému. BO. Puká se země, led,
dříví, D., Us., pupenec, poupě. Us. Puká se hlava = prýská, springt auf. Na Slov. — se čím. Země se puká horkem. Us. Velkou pýchou se pukáme. V. — s kým. Přece jednou to s ním pukne Šm. — se od čeho: od závisti, od žalosti. Srdce sa mi puká od žiaľa. Mt. S. — se proč. Jisté ryby pro tuk se pukají. Jg. — se kde. Kámen v ohni se puká a vosk roztápí. Č. Pukali se (roz- jitřovali se) židé v srdcích svojich. Sš. Sk. 90. Pukňov, a, m., něm. Pukniov, ves u Či-
melic. PL. Puknutí, n., das Knacken, Platzen usw.,
vz Puknouti. Puknutý; -ut, a, o = puklý, geborsten.
Na Slov. Pukřeti, vz Puchřeti.
Pukšice, dle Budějovice, Pukschitz, ves
u Chotěboře. PL. Půl (zastr. pol); na mor. Zlínsku zní půl:
pit. Vz Pů. Brt. Die Hälfte. P., adverb a substant. s genitivem. Jg. — P., nesklonné s genitivem, je-li v nomin. n. akkusativu. Půl ostrova, osla (mezek), muže (kleštěnec), V., cesty, stromu, Ros., dne, noci, střevíce z šíří. Us. Čistota (dobrá mysl) p. zdraví. Prov. P. ledačeho = ničema. Na Slov. Medle hroz svého půl (poměříme se, zdali má n. tvá půle proti sobě ostojí. Vz Vyhrůžka). C. P. dvora. Půh. I. 184. P. dvanácti hř. gr. Ib. II. 593. Již mne puol umřelo. NB. Tč. Půl synáčka ovila. Sš. P. 30. Dvě a půl libry (půltřetí 1.). Půl ptáka pul žáby = netopýr. Hrš. — Vz konec ,Půl u číslovek". — S před- ložkami: do: do půl kola, potoka. BO. Spusť oponu do půl okna. Us. — K: k půl pátu stu, k půl clesátu střevíci. D. — Na: na půl kola, na půl cestě. Sych. Na pól vísce Lhotce; na puol dvoře v Kyjovicích. Půh. I. 278., II. 220. — O: o půl noci. V. O půl létě. Bž 146. — Okolo půl noci. V. — Po: po půl hodině. D. Po půl čtvrtu dni. Vz Poznam, 2. — V: v půl letě. Kom. Se vším příslušenstvím v puol čtvrtě stě hř.; V půl druhém stu hř. Pňh. II. 585., 471. — Za: Dopřej jim zástavy za půl chvíle (na krátkou chvíli).' Tkad. Za ten pól vsi, ješto jsem u něho kúpil za 300 hř. Půh. I. 236. —Do. Do půl míry. — Před. Před půl pata rokem. Bž. 143. Před půl hodinou. Dch. — S. Pro jednu si pojedu jedním koněm s půl vozem. Sš. P. 660. — U instr. Půl librou cukru oslaď. Reg. zdr. Půl hlasem zpívati. V. — Půl sklonné: půl, gt, polu (zastr. -a), m.; pola, půla, y; (pole, zastr.), půle, e; půl, poli, f.; půlka (zastr. polka), die Hälfte. Jg. P. = jedna, ze dvou části stejně veli- kých, do kterých celá věc rozdělena jest neb rozdělena býti se myslí. Půle n. půla plátna. Ros. Prkno ve 3 půle- (deska ze 3 kusů uložená). U Chocerad. Vk. Šaty ve
4 půle. U Dobrušky. Vk. Půle do sukně.
Šp. — S předložkami: do polu (v obec. mluvě do polou), do poly, do pole: do polu archu. Br. Do polu nahý. Do polu naplněný. Jel. Brady do polu jim oholil. Bj. — Od polu = z polovice. Od polu mrtev byl. Rvač. Od polu nahé pod jho jíti přinutili. V. Od polu jednak ( skoro) umřela jsem. (GR. — Na |
||
|
|||
Předchozí (1246)  Strana:1247  Další (1248) |