1247

P., něco vypouklého ze dřeva n. kovu, die
Buckel, der Knopf, die Spanne. Pukly
udidlové. Ler. P. na knihy (das Bücherbe-
schlaege). V. P-klami zlatými ozdobený. V.
Pás s p-klami. V. — P., okrouhlý štít, die
Rundtartsche. Aqu. — Puklička, poklička na
hrnce, die Sterze. Us. Jest to ještě pod p-kou.
Vz Tajný. Lb. Dobře se ta puklička hodí do
toho hrnečka. Vz Podobný. Lb. P-kou hrnec
přikryti. Us. P-ku sundati.

Pukléř, puklíř, e, m., 'kulatý štít vy-
pouklý, vz Pukla. Háj., Kom. — P., pukla
na knihy, vz Pukla. D. — P., štítař, pa-
vezník, clipearius, der Puchler. Tk. II. 377.

Pukléřenka, y, f., Cetraria, druh lišej-
níků. Rostl. P. plicná, c islandica, das islän-
dische Moos. Vz Pukléřka.

Pukléřka, y, f. P. islandská, plicník,
S. N. Vz Pukléřenka.

Puklice, dle Budějovice, Puklitz, ves
v Jihlavsku. PL. — P., puklička, vz Pukla.

Puklič, e, m., der Aufziehhammer. Šp.

Puklička, vz Pukla.

Puklieř, e, m., zastr., kulatý štít vypouklý.
Jir. Vz Pukléř.

Puklík, u, m., v papírně, der Sporn. Šm.

Puklina, y, f., rozpuklina, puknutí, der
Sprung, die Kluft. P. ve skle, ve dřevě. Jg.

Pukliti, il, en, ení, aufziehen. Šp.

Puklood.il, u, m., schizolaena, rostl. odil-
kovitá.

Puklosť, i, f., puklina, der Sprung. Us.

Puklý, tržený, prasklý, gesprungen, ge-
borsten, anbrüchig, schadhaft. Jg., Šp. P.
sklenice,D., zeď, dům, hrnec, Us., srdce. Dch.

Puknouti, knul a kl, ut, utí; pukati,
pukávati — puk vydávati, třaskati, pochen,
klopfen, knallen, knacken, prasseln; se hřmo-
tem se rozskočiti, platzen, einen Platzer ma-
chen, mit einem Platzer zerspringen, bersten,
auf-, zerbersten, springen, knallen, aufsprin-
gen ; p. se — rozskočiti se, bersten, auf-
springen; pučiti se, vyrážeti, treiben, aus-
schlagen, hervorsprossen. Jg. — abs. Prach
(střelný) puká (bouchá). Baiz. Puká sklenice,
D., měchýř, Us., vřed, přetažená struna, Sych.,
zed'. Us. Musí se to podati n. puknouti. D. —
koho. Pukni ho (prašť ho). Na Slov. Bern.
Pukl ho, zajíce, ptáka : střelil. Mor. Hý. —
kam: do dveří (uhoditi). L. — čím (nad
čím). P. mrazem. Srdce div žalostí nepukne
Er. P. 181. Ach mé srdce hořem krutým
puká. Sš. Bs. 172. P. bičem (praskati). U Opav.
Klš. Pozná, čím mu srdce puká. Hdk. C.
49. Tu pukne žlučí (zlostí). Us. M.sk. Div
že mi mé ve mně srdce nepukne hořem.
Kom. Div, že smíchy, horkem nepukl. Us.
Tloušťkou p. Lk. P. skulinami, chlopněmi.
Nz. Pukl bych smíchy nad šklebením-se
opice. Ml. Žluč mu zlostí pukla. Sych. Lí-
tostí mu srdce puká. Kram., Kom. — kdy.
Srdce mi puká při pohledu na tu spoustu.
Ml. — (komu) kde. Napil se, až mu za
uchem puklo. Srdečko v ní puklo nad dětma
dobrýma. Sš. Mor. p. 140. — se. Ty koflíky
se pukají. Sved. 1569. Již se ta nevinna
jeho puká. lb. 1569. Zezulenka kuká, až se
skála puká; Na sedmý rok čarovala, až se
černá zem pukala; My samy (skály) se pu-
káme. Sš. P. G37.. 111.. 776. Pukati sě kázal

dřevu suchému. BO. Puká se země, led,
dříví, D., Us., pupenec, poupě. Us. Puká se
hlava = prýská, springt auf. Na Slov. —
se čím. Země se puká horkem. Us. Velkou
pýchou se pukáme. V. — s kým. Přece
jednou to s ním pukne Šm. — se od čeho:
od závisti, od žalosti. Srdce sa mi puká od
žiaľa. Mt. S. — se proč. Jisté ryby pro tuk
se pukají. Jg. — se kde. Kámen v ohni
se puká a vosk roztápí. Č. Pukali se (roz-
jitřovali se) židé v srdcích svojich. Sš. Sk. 90.

Pukňov, a, m., něm. Pukniov, ves u Či-
melic. PL.

Puknutí, n., das Knacken, Platzen usw.,
vz Puknouti.

Puknutý; -ut, a, o = puklý, geborsten.
Na Slov.

Pukřeti, vz Puchřeti.

Pukšice, dle Budějovice, Pukschitz, ves
u Chotěboře. PL.

Půl (zastr. pol); na mor. Zlínsku zní půl:
pit. Vz Pů. Brt. Die Hälfte. P., adverb a
substant. s genitivem. Jg. — P., nesklonné
s genitivem, je-li v nomin. n. akkusativu.
Půl ostrova, osla (mezek), muže (kleštěnec),
V., cesty, stromu, Ros., dne, noci, střevíce
z šíří. Us. Čistota (dobrá mysl) p. zdraví.
Prov. P. ledačeho = ničema. Na Slov. Medle
hroz svého půl (poměříme se, zdali má n. tvá
půle proti sobě ostojí. Vz Vyhrůžka). C. P.
dvora. Půh. I. 184. P. dvanácti hř. gr. Ib.
II. 593. Již mne puol umřelo. NB. Tč. Půl
synáčka ovila. Sš. P. 30. Dvě a půl libry
(půltřetí 1.). Půl ptáka pul žáby = netopýr.
Hrš. — Vz konec ,Půl u číslovek". — S před-
ložkami: do: do půl kola, potoka. BO. Spusť
oponu do půl okna. Us. — K: k půl pátu
stu, k půl clesátu střevíci. D. — Na: na
půl kola, na půl cestě. Sych. Na pól vísce
Lhotce; na puol dvoře v Kyjovicích. Půh.
I. 278., II. 220. — O: o půl noci. V. O půl
létě. Bž 146. — Okolo půl noci. V. — Po:
po půl hodině. D. Po půl čtvrtu dni. Vz
Poznam, 2. — V: v půl letě. Kom. Se vším
příslušenstvím v puol čtvrtě stě hř.; V půl
druhém stu hř. Pňh. II. 585., 471. — Za:
Dopřej jim zástavy za půl chvíle (na krátkou
chvíli).' Tkad. Za ten pól vsi, ješto jsem
u něho kúpil za 300 hř. Půh. I. 236. —Do.
Do půl míry. — Před. Před půl pata rokem.
Bž. 143. Před půl hodinou. Dch. — S. Pro
jednu si pojedu jedním koněm s půl vozem.
Sš. P. 660. — U instr. Půl librou cukru
oslaď. Reg. zdr. Půl hlasem zpívati. V. —
Půl sklonné: půl, gt, polu (zastr. -a), m.;
pola, půla, y; (pole, zastr.), půle, e; půl,
poli, f.; půlka (zastr. polka), die Hälfte.
Jg. P. = jedna, ze dvou části stejně veli-
kých, do kterých celá věc rozdělena jest
neb rozdělena býti se myslí. Půle n. půla
plátna. Ros. Prkno ve 3 půle- (deska ze

3 kusů uložená). U Chocerad. Vk. Šaty ve

4 půle. U Dobrušky. Vk. Půle do sukně.
Šp. — S předložkami: do polu (v obec. mluvě
do polou), do poly, do pole: do polu archu.
Br. Do polu nahý. Do polu naplněný. Jel.
Brady do polu jim oholil. Bj. — Od polu =
z polovice. Od polu mrtev byl. Rvač. Od
polu nahé pod jho jíti přinutili. V. Od polu
jednak ( skoro) umřela jsem. (GR. — Na