1252

Punovati, železné náčiní obvafovati, v
horn., das Hauerzeug härten. Jg.

Punský, Karthaginiensisch. P. války. Vz
S. N., Poeni.

Punt, u, m., šp. z nem. Bund, smlouva,
spiknutí, das Verbindniss, die Verschwörung.
P. udělati, v p. vjíti. V. Šepty a punty jejich
neneznámé jsou mně. Kom. P. míti s ďáblem.
Žalan. I. 152., Kom. Se satanem v p. vešli.
Kr. — P. u šněrovačky, přikryvadlo ženských
prsů z tuhého papíru udělané, podlouhlé,
dole do špice jdoucí, tkanicemi prošité, které
se za šněrovadlo zastrkuje, der Latz, Brust-
latz. Ženský prsník. Ros. Nechodívé synku,
dyž tě děvče nesce (nechce), ona má za
puntem samo boží dřevce. Sš. P. 292. Dala
si malovat na p-ě zajíce. Er. P. 242. — P.
mužský, der Brustlatz. Co v městech vesta
slove, to ve vsích pantem nazývají. Us.,
V. — P., prsní tkanice, sponka, das Schnür-
lein. Br. — P., zavití hlavy, der Turban. Plk.

— P., poklopec, der Hosenlatz. Mor. Hý.
Puntičkář, e, m., malicherník, der Pedant,

Haar-, Kümmelspalter. Us. Dch. Kšá.

Puntičkářský, Pedanten-. P. sklíčko.

Puntičkářství, n., Pedanterie, f. Us. Sd.,
Kos.

Puntík, vz Punkt.

Puntování, n., die Verschwörung. V.
Vz Punt.

Puntovati, z něm. Bund; spuntovati =
rotiti, smlouvati, pojiti, verbinden; p. se =
rotiti se, v smlouvu vejíti s kým, sich ver-
binden o. verschwören, Bund machen. —
se s kým proti komu. Br., V.

Puntovice, dle Budějovice, Puntowitz,
ves u Brna. PL.

Puntovní, Bund-, Bundes-. P. smlouva.
Vz Punt.

Puntovník, a, m., der Bundesgenosse,
Verschwörer. V.

. Puntový sloup ve stodole = trám ve
stranici upevněný, jenž podpírá patra. Na
mor. Zlínsku. Brt.

Punzok, u, m., sviňský žaludek naditý.
— P., a, m., nenasytelný člověk. V Nové
vsi u Krumlova. Bauer.

Pup, u, m. = pupen, die Knospe. Č. exc.
— P., vz Pupek.

Pupa, y, f., lat. pupa, na Slov. bábika,
die Pupe, Nympfe. P. vůbec, kukla u brouků.
Nz. P., hmyz, když svléknuv se jakožto
larva naposled v rohovitou kůži n. v hed-
bávný kokon se zahalí. S. N., Schd. II. 506.

— P., zastr., poupě, pupen, die Knospe.
St. skl.

Pupák, pupal, u, pupáček, čku, m. =
opekance, Nockeln, Klöschen., n. Slov. Plk.

Pupalka, y, f., oenothera, die Nachtkerze,
rostl. FB. 89. Čl. Kv. 330., Slb. 402.

Pupalkovitý. P. rostliny, oneagreae, dle
(Čl. oenothereae die Nachtkerzen. Vz Vrbovka.
Čl. 68.

Pupava, poupava, na Slov. pumpava,
y, f., rostlina. P. veliká, carlina acaulis,
grosse Eberwurz. Čl. 103., FB. 48., Čl. Kv. 210.

Pupavík, u, m., thrincia, rostl. Slb. 472.

Pupavka, y, f., eburna, plž. Krok.

Pupavovitý, eberwurzartig. P. rostliny,
carlinaceae. Vz Pupava.

Pupavový, z pupavy, Eberwurz. P. ko-
ření. Tabl.

Pupčatý = pupkatý. Šm.

Pupček, vz Pupek.

Pupčík, u, m., der Piston eines Perkus-
sionsgewehres. Šm.

Pupec, pce, m. =pupen. Rk.

Pupečenka, y, f. = pupečník. Šm.

Pupeční, Nabel-. P. šňůra, die Nabel-
schnur. Ja. Vz S. N. P. měchýřek. Ssav.

Pupečník, u, m. P. obecný, hydrocotyle
vulgaris. FB. 90., Čl. Kv. 335., Slb. 591.

Pupek, pku n. pka, pup, u (zastr.), pupík,
u, pupeček, pupček, ečku, pupíček, čku,
m., něco vypuklého. Strsl. раръ. Mkl. aL. 98.
Der Auswuchs, Anlauf. P. na chlebě. — P.,
jízvovitě naznačená prohlubina téměř ve
středu břišní kůže, pocházející ze zakrnění
pupečně šňůry a jejích obalů, der Nabel. Vz
S. N. P. dítěti přeříznouti. BO. Tak se lek,
až mu p. změk. Litomš. Dř. Bába dětem
pupky řeže. V. P. zavázati. Vypučení, průtrž,
protrženina, výhřez pupku. Šp. Má p. na
pateřové kosti (i. e. na zádech; říkají o člo-
věku bez břicha). Mor. Tě. Tys letos za-
vázal pupek. Vz Omlatek. V Kunv. Msk. —
P., na ovoci, konec květu, to místo, kde
květ byl, der Butz, die Rose. V. — P.,
pupku podobný nástroj. Zděř s pupkem u bě-
houna. Us. — P., v horn., hák připevněný
k táhlu, der Krums, der Stangenhacken. Us.
u Příbr. — P., bradavice střely, die Geschoss-
warze. Čsk. — P. panenský, saxifraga um-
brosa, der Jungfernabel, Steinbrech, rostl.
Strany významů technolog, vz ještě Vys. 246.

Pupen, u, pupenec, nce, pupének, pu-
pínek, nku, pupeneček, pupenček, ečku,
pupíneček, čku, m., očko, oko, poupě, pou-
pátko, zastr. púpa, lat. gemma, něm: die
Knospe, jest dalšího rozvoje schopný konec
rostlinné osy hlavní i vedlejší a počátek
smítků. Není nic jiného nežli nevyvinutý
jednotník rostlinný, mající kromě kořenu oba
ostatní hlavní ústroje rostlin, totiž peň a listy,
ale nesrostlé. P. ženoucí na větev s pravými
listy slove očko; p. listní, na listí n. na
dřevo ženoucí (v zemi: na cibuli); p. květný
na květ n. plod ženoucí; p-ny společné, květ
i listi zavírající. Rostl. P. nosný, D., nevy-
kvetlý, růžový. V. P. vrcholový, úžlabičkový,
mimotní, nahodilý. Vz více v S. N., Schd.
II. 183. Strom pupence pouští. V. Len pu-
pence vypustil. BO. Růstni, růstni révečku,
z toho révka pupénko, z toho pupna lísteček.
Sš. P. 49. P., poupě (oko) rostliny, když
se pučí. Ros. P. otevra se tlačí ven květ.
Kom. J. 117. P. skládá se z bochy, z pře-
zimniště a z mladistvé větvičky. Ms. o štěp.
— P., drobná vyraženina kožní, die Blase,
der Fleck. Vz S. N. Mám hubu plnou pu-
penců. — Pupenec, rostl., mužík, mandragora,
der Alraun. Kdo má kámen, vezmi pupenec
a vař u vodě n. u pivě. Jád. — Pupenec,
hedera terrestris, der Erdepheu. — Pupenec,
svlačec, convolvulus, die Winde. Slov. Rybay.

Pupenáč, e, m., der Sprossenkohl. Dch.

Pupenatý, pupencovatý, knospig. P.
roub. Jel. — P. tvář (puchýřovatá), voll Blasen-
Flecken. Jád.

Pupeucový. Knospen-. Sal.