1256

Pústeník, a, m. = poustevník, zastar.
GR.

Pustiměř, e, f., městys na Mor. u Vy-
škova. Vz S. N.

Pustina, y, f., místo pusté, od lidí vzdá-
lené, neobydlené, die Wüste, Wüstenei, Ein-
öde, Wildniss, Oede, Heide, wüster, öder
Ort. Jg. V p-nu uvésti, V., obrátiti. D. Šel
na p-ny. Solf. Obrátí se v p-ny Babylon.
BO. Obrácen Jerusalem v p-nu žalostnou.
Br. — P., pusté pole, pustotina, poustka,
pústka, der nicht bebaute Bauerngrund. Da-
roval nám v lese kus p-ny. Berg. Co se pak
desátku v p-nách té vsi dotýče. 1535. Vz
Gl. 289. — P., něm. Pustin, ves a) u Do-
brušky, b) u Vys. Mýta, c) u Vel. Meziříčí.
PL.

Pustinný, Wildniss-. P. místa. Leg.

Pustiny, dle Dolany, něm. Pustin, ves
u Ústí nad Orl.

Pustiště, ě, n. = pustina, pústka. Mš.

Pustiti, pusť, pl. pusťte (v obec. mluvě
puste), stě (íc), il, štěn, ění; pouštěti (na
Slov. a ve vých. Mor. puščati), ějí, štěj, ěl,
štěn a štín, ění; pouštívati = pustošiti, ver-
wüsten; nedržeti, nechati, lassen, loslassen,
nicht aufhalten, weglassen; prodávati, ver-
kaufen; dáti se vymyti, barvu pustiti, bled-
nouti, ab-, verschiessen; odstoupiti, abtreten,
überlassen; dovoliti, gestatten, erlauben; při-
pustiti, zugeben; nedbati něčeho, ausser Acht
lassen, liegen lassen; za záda házeti, etwas
in den Wind schlagen; upustiti, ablassen,
abstehen von etwas, fahren lassen; hověti,
povoliti, popustiti, verzagen, verzweifeln,
nachgeben, nachlassen, den Willen lassen,
loslassen, gehen lassen; přičiniti se, aby něco
šlo, se hýbalo, gehen lassen, loslassen, ver-
ursachen, machen, dass etwas sich bewege
u. dergl.; povoliti jíti, lassen, erlauben zu
gehen; vypraviti, lassen, herab-, einlassen;
téci nechati, fliessen lassen; vydati, od sebe
dáti, von sich lassen, geben; jihnouti, auf-
thauen, schmelzen; p. se = nechati, lassen,
sich trennen, etwas fahren lassen, von etwas
ablassen; bezpečiti se, spolehnouti, sich ver-
lassen, trauen; dáti se, vydati se, bráti se,
sich begeben, losgehen, sich aufmachen;
stíhati někoho, nachsetzen, verfolgen; dáti
se do koho, sich wohin begeben, sich ein-
lassen, sich an Jem. vergreifen; jíti, téci,
gehen, fliessen. Jg. Sr. rus. puskatъ, pustъ
desertus. Mkl. aL. 173. — abs. Špína pouští.
To sukno pouští (bledne). Uzel pustil. Pusť!
pusťte! Dch. Venku pouští (jihne). Okno pu-
stilo (thaute auf). Berg. co, koho. BO. P.
plachty, duši (GR., ZN.), moč, žílu; Strom
pupence pustil. V. Pustila ho křeč. Sych.
A jemu mají úmluvní list dáti a právo před
se pustiti na tu summu, kterúž jest soudem
obdržel n. staným právem. Vl. zř. 380. Pakliby
nestál, sám sebou vinen bude a bude naň
právo puštěno jako na jiného. Zř. F. I. D. 24.
P. království, manželku (odpuditi). Jel. P.
ptáka, provaz, kořeny (strom pouští), službu,
hlas (= povesť o něčem pustiti, způsobiti).
D. Sukno barvu pustilo. Us. Hřiešný pustí
(prolije) slzy. Št. N. 320. P-li hlas, že již
král těm dělům nechce. Čr., Let. 340: P. les
(metati). Hus. I. 460. Pustil chlupy (utratil,

prohrál něco). Us. Nerád pustí chlup. Us.
Tři zlaté jsem pustil (slevil). NB. Tč. Po
druhé se napila, modrý plamen pustila; Puste
mia, mamko, kde hudú, sak já tam dlúho
nebudu. Sš. P. 22., 679. P. vodu, rybník,
stroj, mlýn (v činnosť uvésti), vítr (začíti
měchem foukati), Vys. P. hodiny. Dch. — co
komu. Rozkoši těla a žádosti pustiti uzdu;
někomu (dětem) vůli a svobodu, někomu
žílu p. V. P. si uzdu, Br., koni uzdu, Šm.,
dětem živnosť, závod p. Dch. P. někomu
přednost Kom. Kterýmž takovým předešlým
nařízením s ručnicemi svoboda choditi pu-
štěna není. Zř. F. I. A p-la mu i to (dovolila),
aby ... Bl. Zž. Ag. 106. Jáť jsem ořechy
trhal a požíval, jakož mi páni p-li. NB. Tč.
A vy radní páni z trenčanskej stolice, pusťte
mně synáčka, prosím vás velice; Mú matičku
mně sem pusťte. Sš. P. 569., 26. — co
(komu), v čem, kde. P. sobě uzdu v chlíp-
nostech. V. Někomu v prodeji statek p. Boč.
Ta barva v prádle nepustila. Us. Dch. Přál
bych, aby tato pohrůžka v srdcích vašich
kořeny pustila. Sych. Peň pustil kořen v zemi.
BO. — (co) o kom, o čem (naději pustiti).
Pustivši o něm hlas, že by byl k manželství
nezpůsobný, ze země jej vyhnala. V. O němž
puštěno a žádné naděje zdraví není. V.
Všichni o jeho zdraví pouštějí. D. Hlas o
proměně úřadu p. V. Pustil o štěstí. Kom.
Lékaři o živobytu jeho p-li, gaben ihn auf.
Skl. V. 196. P. o něčem řeč, hlas. Bart. I.
28., 18. O dni, kterého se to dálo, dohola
p. musíme; O Kristu, žeby synem božím
byl, zhola pustiv, k nové zmužil se zlosti;
Nejeden vykladatel o konečném jistém roz-
řešení míta toho pustil. Sš. J. 33., Mt. 57.,
I. 104. — co ke komu, k čemu, kam.
P. střelbu k pevnosti; Nadání chudým k uží-
vání p.; někoho k něčemu p. V. Žádného
k sobě nep. Har. Uzdu k zlým věcem p.
Sych.Krávu k býku p. Us. Pusć ty chyrty
(chrty) ež ku ní; Pusť mia děvečko, pusť,
mia k vám; Pusťte mne tam k sobě. Sš. P.
623., 603., 160. Lékaře na chvíli k někomu
pustiti. Kat. 2426. Pusťte to k lidem (co tomu
řeknou). Us. Aby panu Karlovi z Žerotína
ten sirotek i se statkem k ručení puštěn
byl. Žer. f. 6. Prudce koně k sobě pustista.
Výb. II. 44. Udělavše zálohu pustili harc
k městu. Kn. — komu čím: někomu žilou,
V., baňkami. D. — co, koho, se kudy. P
někoho branou. Kom. Němci vedlé Labe
horami a lesy do Čech se pustili. Háj. 41.
Vodu splavem p. Vys. P. někoho n. se přes
řeku, Jg., přes led, Sych., se přes moře. V.
Potravu skrze jícen do žaludka p. Kom.
P-li se skrze zemi rakouskou až na pomezí
uherské. Háj. Němce lesem do země p-li.
Dal. 110. P. někoho skrze bránu. Er. P. 81.
Tito zlí lidé p-li všechen svět širokú cestú.
Che. 637. Pustím já to (vínek) dolú vodú.
Sš. P. 759. I pustil něco pěších a potom 50
vozuov po pravé ruce. Let. 60. Tou cestou
se pustíme. Us. — se, co, koho do čeho,
do koho, kam. P. někoho do zahrady. Jg.
Potravu do žaludka p.; p se do světa. Kom.
Strom do země kořeny pouští. Jel.P. se
někomu do vlasů, D., loď do vody. Šm. P.
se do jednám, D., se do pláče, do smíchu.