1259

Pustozvoný, leer, eitel. Vše to pověděl
přímo bez vytáček a ohledů, bez p-ných
frasí. Pokrok 1840. č. 46.

Pustý;pust, a, o = prázdný, kde nic není,
zvl. kde lidí není, leer, wüst, öde. P. místo,
V., město, Br., ostrov (bez lidí). Us. Muoj.
mlýn jest spálen i pust stojí (leží) až po
dnes. Půh. II. 381., 480. P. hrad. Dch. Město
stálo pusté na 100 let. Pref. 300. Cf. Pustina,
Pústka, Pustiště. Učinil pust svět. BO. Pu-
stou nocou letěly (kačičky). Ht. Sl. 231. —
čeho. Pozdě dáno chleba zhusta, když už
huba zubů pusta. Brt. S. §. 97. — od čeho.
P. ote vší úrody. Alx. 1135. V létě pusto
od horka bývá (není lidí na polích). Har. —
kde. Jest pusto a ticho před soudem. Us.
— P, s ponětím nepořádku, neupravenosti,
nevzdělanosti, wüst, wild. P. země (nevzdě-
laná), V., Arabie, Har., vinice, pole, krajina,
dům, Ros., klášter. Har. Na pustých místech
bydlí (poustevník). V. Snadno v pustém
lese hvízdati. Smil. P. hora. Brt. Má dědina
mi pusta leží. Půh. II. 478. Učinil mi pusto
ve dvoře i ve vsi. Půh. II. 23. — P. člověk,
divoký, nepořádný, rozpustilý, nedobrý, wüst,
wild, ungebildet Us. Brt. P. lid. Dch. P.
dítě, hoch. Us. Člověk pusté hlavy. Dch. —
P., veliký, gross. Jg. — P., smutný, traurig,
öde. Zapšoukni (zatop), ať není tak pusto.
Us. u Rychn. Msk.

Pusuška, y, f., rozpek, eine Art Kuchen.
Slov. Us.

Puša, die Kača, pušička, y, f., svine,
die Sau. Slov. Plk.

Pušč — poušť. Vtrže mě v duchu na p.
ZN.

Puščedlník, a, m., kdo pouští. P. krev
púščí. GR. Vz Pušťadlník.

Pušík, vz Pašík.

Pušim! tak se u Rozhonic koně volají.
Cf. Pošem. Jg.

Pušiti, il, en, ení, zastr. = dmýchati,
blasen; napomáhati, puditi, fördern. St. skl.

IV. 251.

Puška, y, puštička, y, f. Cf. kroat.
pukša, rus. puška (dělo), pol. puszka, bulh.
a rum рuškъ, něm. Büchse, lat. pyxis, řec.
jivUs. Mkl. P., každá nádoba dřevěná, ko-
vová atd., v níž se něco uschovává, die Büchse.

V. P. apatekářská. V., Kom. Pakliby kto
tělo božie s puškú aneb kterou jinou svá-
tost' vzal a vysypal, takový bude bez mi-
losti upálen. Háj. (Výb. II. 169.). Vzali p-ku
berníkuom s penězi. Mus. 1836. 306. Byliny
v p-kách chovati. Byl. — P., pyksla, taba-
těrka, die Dose, zastr. D. — P., dělo, das
Geschütz, zastr. Star. let. 10., St. skl. IV.
366., Ctib. H. 35. — P., ručnice, die Büchse,
Flinte. P. se skládá z hlavně, z pažby, z hla-
viště č. úhlavně, ze zámku a ze spojidel
těchto částí (kruhů, šroubů a plitek); k ně-
kterým patří také nabíják, P. lovecké: bro-
kovnice, dvojka, štuc, Vz S. N. Boj pušek,
der Gewehrkampf. Dch. P. kovati. Pč. 27.
Máš-li pušku, najdeš mušku. Vz Bohactví.
Lb., Šp. Když dívka p-u natáhne, prach
se sám od sebe chytne. Na Slez. Tč. Cf.
Ručnice. — P., něco dutého, což nádobou
není; u kostí: důl, číška, die Pfanne, Büchse,
Höhlung der Knochen am Ende. Chocholík

stehní kosti v pušku poboční kosti zasazen
jest. Krok. P. kloubní. Vz Schd. II. 326. —
P., lůno ženské. P. svinská, vulva. Zlob. —
P., řiť. Ty slepičí p-o (nadávka tomu, kdo
nic nesmlčí). Mý. — P., sněhová koule, ein
Schneeball. Us. u Chrudimi a j. Mý., Kd.
— P., železná zděř na pístě vozního kola
s 2 ušima, die Büchse. Ctib. H. 71. — P.,
lžička krku, důlek, die Halsgrube. Sal.

Puškář, puškár, e, m., kdo pušky dělá,
der Büchsenmacher. P. zhotovuje střelnou
zbraň: pušky (ručnice, brokovnice, větrnice,
flinty), dvojky, pistole, revolvery. Pt. Vz
Tk. II. 377., 382. — P., dělostrelec. V.

Puškářka, y, f., žena puškářova, die
Büchsenmeisterin.

Puškárna, y, f., puškářská dílna, die
Büchsenmacherwerkstatt. — P., die Stück-
giesserei. L.

Puškářský, Büchsenmacher-. P. řemeslo.

Puškářství, n., průmysl zanášející se
výrobou a zároveň prodejem ruční střelné
zbraně. Vz S. N. Die Büchsenmacherei.

Puškastý, na Slov., podobu pušky ma-
jící, büchsenförmig. P. zelí, blín, hyosciamus
niger. Koll.

Puškostřelec, lce, m., der Büchsenschütz.
Šm.

Puškostřelní dálka, Büchsenschussweite,
f. Šm.

Puškovati se, kuličkovati se, házeti po
sobě puškami, sněhovými kulemi. U Chrud.
a j. Mý., Kd. Vz Puška. — se s kým. U Kr.
Hradce. Zkr.

Puškovník, a, m., poboční myslivec. Sp.

Puškový, od pušky nebo do pušky, Büch-
sen-, Schiess-.

Puškvorec, prustvorec, rce, m., z něm.
Brustwurz, prsní kořen, kalmus, šišvorec, šiš-
vour, prstvorec, prskořen, tatarák, acorus
calamus, der Kalmus. Čl. 144., FB. 6., ČI.
Kv. 85., Slb. 223. Vz Prsní, Proskurník.

Pušny, puškový, ručniční, Schiess-. P.
prach. Tabl. lid. 39.

Pušpan (pušpán, Br.), u, pušpánek,
nku, pušpáneček, čku, m., z něm. Buchs-
baum a .o z lat. buxus, řec. nvšoq. V., Mz.
285. P., zimostráz, buxus sempervirens. Čl.
Kv. 150.. FB. 26., Slb. 258.

Pušpanový, Buchsbaum-. — P., pušpanu
podobný, buchsbaumähnlich. Plk.

Pušperk, a, m., Buschberg, hrad, nyní
ves u Klatov. Vz S. N.
Pust, u, m., v papírnictví, vz Pušť.

Pušť, i, f., hromada 181 archů papíru
v papírné mezi 182 plstěmi. Vz KP. І. 277.
Tři pušti Činí rys. Žv.

Púšť, i, f. = poušť.

Pušťadlník, puštědlník, a, m., kdo
pouští žilou, der Aderlasser. Bhmr., Jád.

Pušťadlo, pušťadelko, pušťátko, a, n.,
želízko, jímž se krev pouští, das Lasseisen,
der Schnäpper, die Lanzette. Br., V. Žíla
otevřena pušťadlem. Ras. P. s dvěma» želízky,
vz Nástroje k pouštění žilou. Cn. Vz S. N.

Pušťák, a, m., kůň pro plemeno, plemen-
ník, připušták, sveřepec, der Hengst, Be-
schäler. V. — P., býk, der Stier. Jg.

Puštědlnictvo, a, napouštění žilou, zastr.
Veleš.