Předchozí (1260)  Strana:1261  Další (1262) |
|
|||
1261
|
|||
|
|||
Pútniči = poutnicí. Oblečen v p. rúcho.
BO. P. osoba. Pass. Pútnik, u, m., naplněné břicho, der Wanst.
Ten hoch má p.! V Kunv. Msk. Naper svůj p. V Choceňsku. Ktk. — P., a, m., v pa- pírně, der Büttarbeiter. Šm. Pútnik, a, m. = poutník, pocestný, der
Reisende. BO., ZN. Jenom pospěš, můj milý pútničku, tam ty najdeš svú milú matičku; Tam jest dobra hospoda, pro pútničky svo- boda; Budu já pútníkem, budu putovati. Sš. P. 17., 14., 515. Putnovati, v putně slad n. led nositi,
v pivováře. Suk. Pútný, k poutu (k pouti) se vztahující,
Reise-, Weg-. P. sluha. L. Púto = pouto. P. na nohách. BO. Z púta
vybyl člověka mého. Půh. II. 201. Půtočitý, vz Potočitý.
Putování, n., das Reisen, Wandern. P.
svatých. V. Před rokem mého tudy p., die Durchreise. Har. Cesta, ve svět. p. Kom. Za pozemského p. Páně. SŠ. Sk. 70. — P. k sva- tým místům, pout, die Wallfahrt. — P. duší, přestěhování, die Seelenwanderung. D. — Jg. Putovatel, e, putovník, a, m., der Wan-
derer. Jg. Putovatelka, у, putovatelkyně, ě, f..
die Wandererin. Jg. Putovatelský. Reise-. P. spisy. Rostl.
Putovati, putovávati = přes svět praco-
vati, cestu konati, reisen, wandern. — jak: bez tlumočníka. Kom. — kudy: světem, Sych., yo světě. D. P-li polem, rozmlúvali spolem. Sš. P. 143. — kam. P. do Polsky. V. Budú ke mně p-ti, zdraví u mne na- bývati; Na horu p. SŠ. P. 42., 15. Putují k věčnému blahoslavenství. Hus. I. 45. Když sama na smrť p-ješ. Er. P. 436. Putují k jejie milosti. Kat. 3482. — odkud kam. P-lo děvče z Prahy do Moravy; od potoka k řece. Er. P. 168. P-ju od světa zlého, není na něm nic dobrého. Sš. P. 46. — kam kdy. Židé damaští k svátkům a slavnostem do chrámu tamějšího p-li. Sš. Sk. 107. (Hý.). — kam za koho. Budu já p. za tebe do Říma. Sš. P. 343. —kam oč proč. Chtějíce o ná- boženství p. na hrad pražský. Let. 132. - s kým kam: do světa s někým p. Er. P. 195. P. S námi p. musíš. Sš. P. 774. Bylbych p-val s tebú na Kalváriu horu. Sš. P. 15., P. až do Vlach. Kram. — kde : v cizích zemích. T. — P. = pout konati, wallfahrten. — kam: na sv. horu. Us. Putovní kniha (jako vůdce), das Reisen-
buch. V. Putr, u, m. = máslo stlučené, neprevařené,
čerstvé; máslo = máslo roztopené (převa- řené). Chléb s putrem, šišky (koblišky) s má-, slem. Na Mor. Brt. Také v Policku, Pí- secku. Da., Zkr. Futra, y, f. = putr. Na Mor. Tč., N1.. Hý.
Půty, zastr., lépe: po té = po tom, postea,
von der Zeit an. Zav. Púty = kadeřavidla (jehly, jimiž kadeře
se kroutí); vysoké čepce; ozdoby hlavy, biréty. Výb. I. 338., Br. Putyra = putera.
Puva, y, f.= výr, der Uhu. U Opavy. Klš.
Půvab, u, m., živý, silný a spolu příjemný
|
dojem prostě krásného aneb též ony vlast-
nosti azpůsoby prostě krásného, jimiž nás takto dojímá. Vz S. N., Povab. Půvabný, anziehend, reizend. Dch. Vz
Povabný. Půval, vz Poval.
Půvěrčivosť, І, f., VZ Pověrčivosť.
Půvěrčivý, vz Pověrčivý.
Původ (zastr. póvad), u, m. = pobudka,
pohnutka, přičinění, příčina, návod, das Zu- thun, der Grund, Bewegungsgrund, Anlass, die Veranlassung, Gelegenheit, Ursache, An- stiftung. Jg. Jehož p-dem (Mathiolovým) tento bylinář jazykem českým na světlo vy- šel. Byl. Králové římští původem Junia Bruta z Říma vyhnáni byli. V. Opičí láska matčina p-dem byla jeho rozmazanosti. Sych'. Něčemu p. připsati; p. v něčem míti; jeho snahám p. zdaru věci přičten; ukázati k p-du; zákaz musí k tomu p-du veden býti, že ..; p. toho jednání hledati jest v nutnosti . věc v tom má svůj p.; k věci jakožto p-du ukázati. Deh. Pamatujte na ta vítězství, která jste se mnou a mým p-dem obdrželi. V. — F., a, m., kdo příčinou, pohnutkou jest, der Veranlasser, Angeber, Urheber, Stifter, Anstitter, Rädelsführer. Nad původem té války se vymstili. V. Zabili p-da různic. Br. P-dem něčeho býti. V. Bouřek původové trestáni bývají. Kom. P. nějakého nábožen- ství. Kom. P. všeho dobrého Bůh. Jel. Bůh p. veškerenstva jest. Sš. I. 28. —• P., kdo něco sám od sebe počíná a dělá. On jest té knihy původem, Verfasser. Ros. — P., a n. u, m., prvotní spis, obraz atd., das Original. Ve všem se jeví Pavel co nedosáhlý p. Sš. I. 10. — P., počátek, der Ursprung, Anfang, die Herstammung. O p-du a stvoření světa. Kom. P rodu. V. P. a počátek míti, vzíti, V., z Boha. Br. P. od něčeho vzíti, dle Rs. lépe: míti. P. slova. Reš. Předek a p. Br. Hned původem, von Haus aus; p. zprávy té lze až k úředním pramenům stopovati; p. plodin, výrobků; vysvědčení o p-du; při zprávě té jest k p-du omylného ponětí uká- zati; rodina svůj p. až k němu vede; Dch. Ostatně nehodlal apoštol p. a počátek po- hanství tuto všestranně vyvíjeti. Sš. I. 30. Písmo sv. p. má z Boha. Sš. Sk. 13. Tím p. Kristův od Davida tím světleji na oko se staví. Sš. Mt. 26. (Hý.). — P., póvod, a, m., žalobník, der Kläger. Vz Vš. 568. P. od po- vésti, weil der Kläger selbst den Gerichts- boten zum Sitze des Geklagten führen musste, (Kn. rož. čl. 7.), damit dieser die Citation überreiche. Gl. 262. P. od povésti, poněvadž v starší době žalobník komorníka (vz Pů- hončí) sum dovésti n. povésti musel k oby- dlí pohnaného (jako actor od agere). Pr. P. slove od žaloby a od vedení, nebť vede při. Ms. pr. hor. P. pohánějící, obsýlající. V. P. jest ta strana, která druhou obsýlá a na ni žaluje, Ž3 se jemu skrze ni ubližuje a o za- opatření podlé práva žádá. Blř. P. neb ža- lobník slove, který jiného neb jiné před právo obsýlá. Kol. 9. A pohnaný jmá samú přísahú otbyti původa; Když který p. nebo pohnaný, od něhož žaloba jde nebo odpověď, bez úředničího odpuštění stojí v lavicích súdných. O. v. D. Tehdy aby puovod z kan- |
||
|
|||
Předchozí (1260)  Strana:1261  Další (1262) |