Předchozí (1261)  Strana:1262  Další (1263) |
|
|||
1262
|
|||
|
|||
celáře JMK. obeslání svého hodnověrný
výpis ukázal a ten v rejstra soudu komor- ního vložen býti má. Zř. F. I. A. 1(5. P. táhl se na pamět pánův a vládyk a oni vyznali paměť a dali stané právo. Nál. 158. P. i k svědčení i k súdu se všemi potřebami má hotov býti. Vš. II. 3., 5., 8, 13., III. 13. P. i pohnaný má státi k vyhlášení půhonu. Zříz. Ferd. Bez p-da není soudu. Č., Rb. P. i obeslaný právy živi buďte; p. žalobu j provozuj ; p. neprokáže-li žaloby vedlé práva, ničeho neobdrží. Rb. Kdyžby žaloby své p. neprovedl, obeslaný bude očistěn, by pak nic neodvedl. Pr. P. k svému odporníku na jeho právě přikračuj (actor forum rei sequatur); p. má následovati práva obžalo- vaného; p. slova neprovedeného, slova ne- užitečného jako rokle a kamene urazného se vystříhej; p. po vzešlém sporu mezi stra- nami nemůže od žaloby upustiti ani v ní se opraviti; p. ze dvou věcí rozdílně viniti má; }). nemá nic jiného mluviti, než to, co prožaloval; p. kdyžby k soudu nestál, ža- loba jeho přetržena bude; p. jak nestojí, svůj půhon ztracuje a může od pohnaného ze škod pohnán býti; umře-li p., jeho dědic n. nápadník na přisouzené právo nastoupiti má; p. mlčí-li den a rok po žalobě, při tratí; p. žalobu provozuj (vz Průvod); jest povinností p-da, aby obeslání své provedl, neb jest slušné, aby to pravé učinil, co on jistí a čemu druhý odpírá. Vz Žaloba. Pr. — P., vůdce, kdo na místě původa komorníka k sídlu pohnaného vedl. Vš. 437. — P., zá- stupce původův, der Stellvertreter des Klä- gers. Vz Gl. 262. — P., der Hauptmann. P-dy by měli, jimž po německu řiekají haup- many, zvěšeti na šibenici; Aby jiní na ně hleděli jako na p-dy a též činili jako oni. Hus. I. 168., 170. — P., žaloba, die Klage. A když již p. i odporování povědíno bylo. Aesop. Kromě toho, po čemžby póvod šel, worauf geklagt, wird. Sob. 51. — P., vedení pře, die Verhandlung, Rechtsführung. Sta- rostové mezi stranami, kteréž se súdí, ro- venství ve všech jich póvodech n. súdích zachovejte. Ms. pr.hor. IM. — Vz Kb. 271. Původa y, m. a f, původce, der Urheber,
die Urheberin. Br. Tys toho p. U Rychn. Původce, e, m., původ, příčina, der An-
geber, Urheber. Strany vokt. vz -ce. Největší p. a príčina toho byl. Ler. Hlavní p. Dch. P.spiknutí. J. tr. An (messiáš) je p-cem svatosti všeho sveta; Duch sv. je prvotný a hlavní p. propovědí oněch; Prvotný p.; Hlavitý a, přední p. něčeho. Sš. Sk. 27., 50., Mt. I , 1. 20. (Hý.). P. nepřátelství. Us. Původčitosť, i, f., die Echtheit, Authen-
tie. Hý. O p. něčeho rázně se zasaditi. Sš. Oa. 14. Žádný list tak zevrubných průkazů p-sti své nenese, jak právě list k Filípanům. Sš. II. 151. (Hý.) P. písma. Marek. Sr. Pravost. Původčitý, authentisch. Marek. Přichází-li
opravdu svědectví od toho, komu se při- pisuje, tedy sluje p-té. Ib. Původce, dce, m. Protáhni koni p. skrze
nohy. Db. Původistě, ě, n., původní místo, der Ent-
stehugsort, Stammort, die Quelle. Pravlasť a p. Slovanstva. Šf. Strž. 57. |
Původitosť, i, f. = původčitosť.
Původitý, authentický, pravý, přesný,
authentisch, echt. P. spis, kniha. Sš. Ž. 138., Oa. 170. (Hý.). Původkyně, ě, f., původa, die Urheberin;
žalobnice u soudu, die Klägerin. D. — Jg. Původně, ursprünglich. P. bydleli v Asii.
Původní, -ný, prvotný, počáteční, ur-
sprünglich, originell, Grund-. V p. jazyku. Kom. P. spis, obraz, síla, příčina, slovo (kmenné), práce, příčina, syllaba, D , hřích, Scip., básník, ráz, zpěvohra. Nz. — P. strana, původ, žalobník, der Kläger. Ros., D. Původnice, e, f., die Urheberin. Us.
Původnictví, n., die Urheberschaft. J. tr.
Původník, a, m., původ, původce, der
Urheber, Rädelsführer. P. různic. Fil. zám., D. Původnost', i, f., vlastnosť čeho, že jest
svého vlastního původu a ne jiného; na vyšším stupni jmenuje se původným to, co svého způsobu novým jest, nový směr počíná. Vz S. N. Die Originalität, Ursprünglichkeit. — P., authentičnosť, die Echtheit, Authen- ticität. Sš. Ob. 263. Původný, vz Původní.
Původství, n., die Urheberschaft. Trest.
zák. Půvoj, e, m., lépe: půboj. Jg.
Půvoz, u, m., povoz, dovoz, die Zufuhr.
Povinnosť p-zu =- dosýlání vozů se špíží do královského vojska v čas války. Mus. V. 320. Puzderce, puzderník, puzdro, vz Pouz-
derec atd. Puzednice, pl., f., trámy na zdi ležící
a ostatní krov držící. U Klatov. Dš. Vz Pozednice. * Puzenec, nce, m., roj uměle dělaný. Lš.
Puzení, n., das Treiben, der Antrieb,
Drang. Jg. P. mysli. Jel. Kdo z cizího p. hřeší. Kom. Vlastním pním. Dch. Puzený ;puzen, a, o, getrieben. — k čemu.
Jel. — čím. Nenávistí jména českého puzen (jsa) praví se býti Němcem. Sych. P. lakom- stvím. Háj. 46. Puzírka, y, f., physocarpum, rostl. pry-
skýřníkovitá. Rostl. Puzírník, a, m., z Bossirer. P-ei k dě-
lání svého zboží potřebují kadlubů sádro- vých. Techn. I. 391. Puzykán, vz Buzygán.
Puzzolánka, y, 1, druh sopečného tufu
drobného, die Puzzolanerde, Vz S. N. Pužejčeti= půjčiti, leihen. U Olom. Sd.
Půžina, y, f., caleitrapa, rostl. chrpovitá,
Kosti. Půžitečnosť, vz Požitečnosť.
Půžitečný, vz Požitečný.
Půžitek, vz Požitek. Pyaemie, e, f., řec. nvov = hnis a aí/ia
= krev, zvředění a zhnisení krve. P., talo- vitosť krve, jest nemoc, jejíž podstata se klade v nakažení krve talovem, jakýž při hnisání tělesných částek do žil vniká, Vz S. N., KP. IV. 378. Die Pyämie. Pýci, V., vz Péci.
Pýči, Vz Pykati.
Pyčkrle, e, n., tyčkrle = špaček, náčiní
k hráni, das Titscherle. U Chrud. Kd. Vz Purga. |
||
|
|||
Předchozí (1261)  Strana:1262  Další (1263) |