1263

Pyčte, (pykati) = litujte. Kat. 3280. Vz
Pykati.

Pydna, y, f., bylo město v Makedonii. —
Pydňan, a, m., pl. -né. — Pydenský.

Pygmaiové, báječný národ trpaslíků či
pídimužíkův. Rs.

Pygmalion, a, m., král na Kypru. Vz
S. N.

Pych, u, m. (pých, pouch,) dýchání, das
Athemhohen. — P., pýcha, pupnosť, nadu-
tosť mysli, der Hochmuth, Stolz, Trotz. Kat.
2205. P-u všelikému zvyklý. Ml., Reš. Ne-
chtělo se mu pro pych prositi, vzal sám
(ukradl). Ros. V poměru k bližnímu roze-
znávají se do podrobna tito druhové pýchy
(superbia): 1. marnosť (vanitas), vz to; 2.
nadutosť (tumor), vz to; 3. osobitosť (arro-
gantia, die Amuassung), vz to; 4. spupnosť
(fastus), při nížto někdo od jiného očekává,
aby se hluboko pod ním býti cítil; 5. přepych
(insolentia), vz to. MP. 137. Něčí p. zkrotiti.
D. Z pychu = svévolně. Reš. Z pouhého pychu
něco dělati. Us. — P., úmyslné urazení ně-
koho, moc, násilí, násilné vražení na majetek
cizí a poškození ho, der Frevel am fremden
Eigenthume, die Thátlichkeit, der Hochmuth.
P. jest mi učinil, chtě mú dědinu vybíjeti.
Půh. ol. 1412. Co jest v německé řeči kvalt,
to jest v čes. jazyku pych. 1535., Výb. I.
630. P. na posvátných olivách prováděný.
Sš. Sk. 205. Pohané veškeren p. a celou
svévoli proti němu provodili. Sš. II. 283.
(Hý.). P-chu se dopustiti. V. P. provésti
(dokázati, že se stal; 2. pychu se dopustiti).
Jg. P. provoditi nad lidem. Br. Lesní p.
(Waldfrevel). Kdožby komu lesy, louky, stro-
moví, keř vinný posekal atd., toto jest p.
Pr. měst. Pych (násilí) někomu učiniti. St. Vz
více v S. N., Gl. 289. P. nad zvěří učiněný.
J. tr. P. všelijak nad bohy n bohyněmi pro-
váděti. Sš. II. 283. (Hý.). Pravým p-em i ná-
silím а pravou hrdostí; Tu pravým p-em
mlýn zrubal; Učinil mi p. v mírné zemi.
Půh. I. 280., II. 188., 419.. 429. — P., nádhera,
die Pracht. P. a nádhernosť. Br. Římané
chodili tři dni a noci s velikým pychem a
veselím, když Filippus počal kralovat. Martini.
St. skl., Kat. 1171.

Pýcha (zastr. paycha, v obec. mluvě pej-
cha), y, f. P. od puch (puchnouti), kdo na-
• dýmáním-se puchne, vz Y. P., nadutosť,
hrdosť mysli. P. vnější = nádhernosť v šat-
stvu, v jídlech, v chování se: p. vnitrní =
samolibosť nad jiné bez příčin se vynášející.
Vz, S. N. P. neřádná zalíbenosť v sobě samém,
der Stolz, MP. 137., Hochmuth, die Hoflart,
Aufgeblasenheit. P-chou se nadýmati; p-chu
provoditi; p-chou nadutý; p-ou téměř se
pukati. V. P. jest příčina závisti. Rvač. Všech
pých se odřekl. GR. Páni světští, kteří před
sebú z pýchy klekati dávají. Hus. 74. Kaž-
dého hříchu počátek jest p. Hus. I.,75. P-chu
něčí poraziti. Sš. J. 25. Nešla bych pro
muže do hospody, darmo mu uděláš p-u
(= ho pyšným). V Kunv. Msk. P-ou se na-
dmouti. Smil v. 1223. P. ho píchá. Lb. P-ou
nad jiné se vypínati. Sych. P-chou zhřešiti.
Tkad. V pýše se zatvrditi. Solf. P-chu na
se vzíti. Solf. V p-chu se vydali. Br. P.
na svůj stav. Šm. P. ho dme. St. Láska

nedme se pýchú a kde veličejšie pýcha
než mezi bojovníky. Hus. I. 161 Smrdí
p-chou co tchoř. Č. P. peklem (čertem)
dýchá; Hlouposť a p. na jednom dřevě
rostou; Není dudka bez chocholky a hlupce
bez pýchy; Kde důstojnost, tam p.; P.
předchází pád ; P. před pádem, utíkej před
hadem; Kdež přijde p., tudíž za ní při-
kluše hanba; Za p-chou palice chodí (kráčí.
Rb.); Kde p. tam i pohaněni. Č. Pokora
milosti, pýcha předchází žalosti, pokora
poctivosti, pýcha pádu. Jg. V patách za
p-chou závisť kluše. Jg. P. čeledínu tak
sluší, jako svini zlatý obojek (jako oslu zlaté
sedlo). Berg. Veš přindúcí do kožucha víc
má pýchy než co se v ním (v něm) splohla
(zplodila); Na chudobné pýše ďábel řiť si
utírá; Z p-y neví jak má řiť postavit. Ve
Slez. Té. V ústech blázna (jest) metla p-y.
Lb. V lete velká pýcha, v zime ledvaj dýcha.
Na Slov. Za hříšnou pýchou honí se smrť;
Nad jiné kdo se vynáší, pýchu mrzutou pro-
náší. Lb. P. nejvíc trpí. Sk. P. má jednu
nohu. Km. P. na ulici a handry v truhlici.
Mt. S. Vz strany přísloví: Bečka, Cep, Erb,
Hadr, Hlava, Hnidy, Honositi, Hrdý, Hřeben,
Huba, Hvězda, Chlubný, Chmel, Chudoba,
Chvála, Kadeře, Koleno, Košile, Král, Kráva,
Křeček, Křídlo, Krocan, Lavice, Mech, Mou-
cha, Mozek, Nebe, Obočí, Olej, Pán, Pan-
stvo, Páv, Pes, Plíce, Pokora, Popíti oč,
Pyšný, Roh, Rozum, Sláma, Slunce, Sokol,
Škola, Trnož, Trouba, Veš, Větší, Vítr,
Vole, Vlána, Vysoko, Žába, Žlab. — P., nád-
hernost, die Pracht. P-u vedli v komonstvu
a v mnohé čeledi. Hus. I. 434. P. ženská
v oděvích. Chč. 628. Vz P. (na začátku
článku).

Pýchalec, lce, pýchálek, lka, m., pyšný
člověk, ein stolzer Kerl. L.

Pýchati, pýchám a pýši; pýchnouti, chnul
a chl, utí = puchati, dýchati, foukati, Kat.
2106, blasen, aufblähen, Odem holen; pyš-
ným býti, nadutým býti, mnoho o sobě my-
sliti, stolzen, hochmüthig sein, sich erheben,
hoftärtig tlum; pych provoditi, Frevel ver-
üben, Gewalt, thun. Jg. P., koř. ръсh, sr.
lit. putu, (flo), čes. puch (die Flaumfedern),
lit, pukas. Mkl. aL. 160. — abs. Nechte
mne párkrát pýchnout (zakouřiti tabák). Us.
v Krkonš. Člověk pýchá (jest pyšný). Ros.
Pak král poče pýchati. Dal. 89. Proto je
každý smrtelný hříšník modlosluha, že pý-
chaje nechtěl by nad sebú jiného mieti. Hus.
I. 75. Nesluší p. V. — proti komu: proti
bližním. Ros. —- čím : dary božími (zmítati,
plýtvati). Ros. Tím on pýchá. Žer. T. 125.
Ty nepýcháš zbožím ani dobrým urozením.
Nikdy nepýchali národové tak vzdělaností
svou. Kos. Ol. I. 153. A takměř p-li dolehli-
vosími na ně dorývajícími. Sš. J. 247. Kdo
štěstím pýchá, pozdě pýchy pyká. Cyr. P.
otcovskými vítězstvími. Jol.. Br. Poklady
pýchal i", po zbití nepřátel piesně nezpieval.
Hus. I. 162. — proč. Z čehož tedy člověk
pýchá znaje počátek svůj?V V. P. z koruny
(že ji n á). V. Pýchám si pro něco. V. Na
člověka nikoli nesluší, aby pro svou vyvý-
šenost pýchati měl. Vodn. Vědomosti lidské
jsou plny nedostatků, ale člověk přece pýchá