Předchozí (1262)  Strana:1263  Další (1264) |
|
|||
1263
|
|||
|
|||
Pyčte, (pykati) = litujte. Kat. 3280. Vz
Pykati. Pydna, y, f., bylo město v Makedonii. —
Pydňan, a, m., pl. -né. — Pydenský. Pygmaiové, báječný národ trpaslíků či
pídimužíkův. Rs. Pygmalion, a, m., král na Kypru. Vz
S. N. Pych, u, m. (pých, pouch,) dýchání, das
Athemhohen. — P., pýcha, pupnosť, nadu- tosť mysli, der Hochmuth, Stolz, Trotz. Kat. 2205. P-u všelikému zvyklý. Ml., Reš. Ne- chtělo se mu pro pych prositi, vzal sám (ukradl). Ros. V poměru k bližnímu roze- znávají se do podrobna tito druhové pýchy (superbia): 1. marnosť (vanitas), vz to; 2. nadutosť (tumor), vz to; 3. osobitosť (arro- gantia, die Amuassung), vz to; 4. spupnosť (fastus), při nížto někdo od jiného očekává, aby se hluboko pod ním býti cítil; 5. přepych (insolentia), vz to. MP. 137. Něčí p. zkrotiti. D. Z pychu = svévolně. Reš. Z pouhého pychu něco dělati. Us. — P., úmyslné urazení ně- koho, moc, násilí, násilné vražení na majetek cizí a poškození ho, der Frevel am fremden Eigenthume, die Thátlichkeit, der Hochmuth. P. jest mi učinil, chtě mú dědinu vybíjeti. Půh. ol. 1412. Co jest v německé řeči kvalt, to jest v čes. jazyku pych. 1535., Výb. I. 630. P. na posvátných olivách prováděný. Sš. Sk. 205. Pohané veškeren p. a celou svévoli proti němu provodili. Sš. II. 283. (Hý.). P-chu se dopustiti. V. P. provésti (dokázati, že se stal; 2. pychu se dopustiti). Jg. P. provoditi nad lidem. Br. Lesní p. (Waldfrevel). Kdožby komu lesy, louky, stro- moví, keř vinný posekal atd., toto jest p. Pr. měst. Pych (násilí) někomu učiniti. St. Vz více v S. N., Gl. 289. P. nad zvěří učiněný. J. tr. P. všelijak nad bohy n bohyněmi pro- váděti. Sš. II. 283. (Hý.). Pravým p-em i ná- silím а pravou hrdostí; Tu pravým p-em mlýn zrubal; Učinil mi p. v mírné zemi. Půh. I. 280., II. 188., 419.. 429. — P., nádhera, die Pracht. P. a nádhernosť. Br. Římané chodili tři dni a noci s velikým pychem a veselím, když Filippus počal kralovat. Martini. St. skl., Kat. 1171. Pýcha (zastr. paycha, v obec. mluvě pej-
cha), y, f. P. od puch (puchnouti), kdo na- • dýmáním-se puchne, vz Y. P., nadutosť, hrdosť mysli. P. vnější = nádhernosť v šat- stvu, v jídlech, v chování se: p. vnitrní = samolibosť nad jiné bez příčin se vynášející. Vz, S. N. P. neřádná zalíbenosť v sobě samém, der Stolz, MP. 137., Hochmuth, die Hoflart, Aufgeblasenheit. P-chou se nadýmati; p-chu provoditi; p-chou nadutý; p-ou téměř se pukati. V. P. jest příčina závisti. Rvač. Všech pých se odřekl. GR. Páni světští, kteří před sebú z pýchy klekati dávají. Hus. 74. Kaž- dého hříchu počátek jest p. Hus. I.,75. P-chu něčí poraziti. Sš. J. 25. Nešla bych pro muže do hospody, darmo mu uděláš p-u (= ho pyšným). V Kunv. Msk. P-ou se na- dmouti. Smil v. 1223. P. ho píchá. Lb. P-ou nad jiné se vypínati. Sych. P-chou zhřešiti. Tkad. V pýše se zatvrditi. Solf. P-chu na se vzíti. Solf. V p-chu se vydali. Br. P. na svůj stav. Šm. P. ho dme. St. Láska |
nedme se pýchú a kde veličejšie pýcha
než mezi bojovníky. Hus. I. 161 Smrdí p-chou co tchoř. Č. P. peklem (čertem) dýchá; Hlouposť a p. na jednom dřevě rostou; Není dudka bez chocholky a hlupce bez pýchy; Kde důstojnost, tam p.; P. předchází pád ; P. před pádem, utíkej před hadem; Kdež přijde p., tudíž za ní při- kluše hanba; Za p-chou palice chodí (kráčí. Rb.); Kde p. tam i pohaněni. Č. Pokora milosti, pýcha předchází žalosti, pokora poctivosti, pýcha pádu. Jg. V patách za p-chou závisť kluše. Jg. P. čeledínu tak sluší, jako svini zlatý obojek (jako oslu zlaté sedlo). Berg. Veš přindúcí do kožucha víc má pýchy než co se v ním (v něm) splohla (zplodila); Na chudobné pýše ďábel řiť si utírá; Z p-y neví jak má řiť postavit. Ve Slez. Té. V ústech blázna (jest) metla p-y. Lb. V lete velká pýcha, v zime ledvaj dýcha. Na Slov. Za hříšnou pýchou honí se smrť; Nad jiné kdo se vynáší, pýchu mrzutou pro- náší. Lb. P. nejvíc trpí. Sk. P. má jednu nohu. Km. P. na ulici a handry v truhlici. Mt. S. Vz strany přísloví: Bečka, Cep, Erb, Hadr, Hlava, Hnidy, Honositi, Hrdý, Hřeben, Huba, Hvězda, Chlubný, Chmel, Chudoba, Chvála, Kadeře, Koleno, Košile, Král, Kráva, Křeček, Křídlo, Krocan, Lavice, Mech, Mou- cha, Mozek, Nebe, Obočí, Olej, Pán, Pan- stvo, Páv, Pes, Plíce, Pokora, Popíti oč, Pyšný, Roh, Rozum, Sláma, Slunce, Sokol, Škola, Trnož, Trouba, Veš, Větší, Vítr, Vole, Vlána, Vysoko, Žába, Žlab. — P., nád- hernost, die Pracht. P-u vedli v komonstvu a v mnohé čeledi. Hus. I. 434. P. ženská v oděvích. Chč. 628. Vz P. (na začátku článku). Pýchalec, lce, pýchálek, lka, m., pyšný
člověk, ein stolzer Kerl. L. Pýchati, pýchám a pýši; pýchnouti, chnul
a chl, utí = puchati, dýchati, foukati, Kat. 2106, blasen, aufblähen, Odem holen; pyš- ným býti, nadutým býti, mnoho o sobě my- sliti, stolzen, hochmüthig sein, sich erheben, hoftärtig tlum; pych provoditi, Frevel ver- üben, Gewalt, thun. Jg. P., koř. ръсh, sr. lit. putu, (flo), čes. puch (die Flaumfedern), lit, pukas. Mkl. aL. 160. — abs. Nechte mne párkrát pýchnout (zakouřiti tabák). Us. v Krkonš. Člověk pýchá (jest pyšný). Ros. Pak král poče pýchati. Dal. 89. Proto je každý smrtelný hříšník modlosluha, že pý- chaje nechtěl by nad sebú jiného mieti. Hus. I. 75. Nesluší p. V. — proti komu: proti bližním. Ros. —- čím : dary božími (zmítati, plýtvati). Ros. Tím on pýchá. Žer. T. 125. Ty nepýcháš zbožím ani dobrým urozením. Nikdy nepýchali národové tak vzdělaností svou. Kos. Ol. I. 153. A takměř p-li dolehli- vosími na ně dorývajícími. Sš. J. 247. Kdo štěstím pýchá, pozdě pýchy pyká. Cyr. P. otcovskými vítězstvími. Jol.. Br. Poklady pýchal i", po zbití nepřátel piesně nezpieval. Hus. I. 162. — proč. Z čehož tedy člověk pýchá znaje počátek svůj?V V. P. z koruny (že ji n á). V. Pýchám si pro něco. V. Na člověka nikoli nesluší, aby pro svou vyvý- šenost pýchati měl. Vodn. Vědomosti lidské jsou plny nedostatků, ale člověk přece pýchá |
||
|
|||
Předchozí (1262)  Strana:1263  Další (1264) |