1264

pro ně. Sa. Nemá pro pád bližního p.; Abysnad pro své k víře přijetí nepýchali. Sš. 1.
117., 116. — jak dlouho. Po všecky své
dny nemilostivý pýchá. BO. — (co) odkud.
Země vnitř hořící pýchá z sebe (vyráží) po-
pel. Ros. — v čem kde : v důstojenství.
Reš. P. v zemi (pych provoditi). St, skl.
Aby v jich panství pýchali. Bls. 38., Štelc.

Pýchavka, y, f., puchavka, prašník,
prašnice, lycoperdon, der Staubschwamm,
Stieber (houba). Jg P. obecná, 1. bovista,
gemeiner Flockenstäubling. Vz Čl. 183., Schd.
ÍI. 257. Z p-chy (zralé) prach prší Jád. Chléb
jest vzešlý (pěkný) jako p. (kyprý, vyky-
nutý). Ros

Pychlati se, libovati si, sich ergötzen.
Žalt vit.

Pýchlý, pouchlý, kyprý, aufgeblasen, an-
gelaufen. P. chléb, koláč, buchty. Ros.

Pychňati = kňourati. Puchm.

Pychoduch, a, m., der geistig Hoffärtige.
Sš. L. 23. (Hý.).

Pýchořiti, il, ení, sich erheben, hoffärtig
thun. Rk.

Pychosť, i, f., pýcha, der Stolz, zastr.
St. skl.

Pýchov, a, m., něm. Peihof, ves u Jindř.
Hradce. PL.

Pýchovati, prádlo než se pere (do louhu)
namáčeti, die Wäsche beuchen, sechteln,
laugen. Mor. a Slez.

Pýchovna, y, f., místo, kde se šaty pý-
chají. Ros.

Pychtiti, těžce oddychati, schwer athmen,
keuchen. Ms. vlaš.

Pyin, u, m., zvláštní látka proteinová ob-
sažená v hnisu. S. N.

Pyj, e, m., pyje, e, f., mužský úd, das
männliche Glied; posek, prut, žíla, ocas,
(u zvířat); u ženského pohlaví: pošťiváček,
lehtačka, lektal. Šp. P. jelení, velrybí. Kh.
Poranil ji svým pyjem v jejie kep bezpravně.
O. z D. Vz Nástroj (k operaci na pyji).

Pyk, u, m., pykání, zel, die Reue. D.

Pykačka, y, f., místo ve hře dětské zaja-
tému dítěti určené. Vz Er. P. 98.

Pykání, n., lítost, die Reue, Busse. V.,
Kom. Hneš mlčenou, kam chceš, mluvení
nese pykání. Ros. Na zlé zvykání, rychlé p.
Dch.

Pykati, pykám a pyči; pyknouti, knul
a kl, utí; pykávati = litovati, káti se, po-
kání činiti, reuen, bereuen, bedauern, ge-
reuen, büssen. V., Jg. — P., zamykati, klíč
s sebou bráti (říkají děti při hře na honičku).
U Bechyně. Mý. — abs. Tuť pozdě pyčí a
po něm se ptají. V. Pozdě pyká (bycha
honí). Us. — čeho. Alx. 1140. P. hříchů.
Výb. II. 25., mlčenie. Smil v. 609. Poče toho
rytíře srdečně p. (litovati). St. skl. 360. Pyká
času zmařeného, přítele ztraceného. Us. Velmi
jsme toho pykali. V. Pyčeš toho, že jest
tvá vlasť padla. Jel. P. své poskvrny, své
viny, hřiechu. Št. N. 35., 332., 33. Jmene
jeho budu p. BO. Nic toho nelituji ani pyči.
MP. Pyčtež mne panny, žeť mi jest zahy-
nuti pro milovánie. Boč. exc Cant. boh. —
Sych., Ros., Solf., Lom., Leg., St. skl. —
co. Pomni co pykati máš n co mluviti. Tkad.
Akkusativ u zájmen rodu střed. často m.

genitivu, vz: Žádati. Ostatně lépe: p. čeho.

— jak čeho. Ha bídné matery, jakou ža-
lostí srdcí vašich schrány budete p., když
uzříte. Troj. — čeho proč. Pro zlé skonání
počátku p.Troj. — kdy: po účinku. Smrž.
Bez rady nic nečiň a po účinku nepykneš.
Č. M. 285. — na koho. Jimž koní tu snide
mnoho, pyčiuče (grollen?) na krále z toho.
St. skl. — že. Pyká, že to učinil. Kom. —
o koho. Budeš pykat o mě. MM. — s inft.
Aby údem býti církve nepykal. Kom. Las.
297. — s adv. Bycha honí a pozdě pyčí.
Reš.

Pykavý, který pyká, reuig. — čeho. P.
hříchu. Nej.

Pyknometr, u, m., pyknoskop, hustoměr,
nástroj k určování hutnosti n. potažné tíže
vzácných tekutin. Vz S. N., Bř. N. 58.

Pykrana, y, f., kráva strakatá (červená
s bílými skvrnami). Us. Dch.

Pyksla, pyxla, y, f., pykslička, z něm.
Büchse, krabice, die Dose. P. na tabák, taba-
těrka, P. na nápravě. Hk. — Pyksly, hrušky.

Pykslář, pyxlář, e, m., der Dosenmacher.
Techn.

Pyl, pel, u, pylek, lku, m., drobný prach,
feiner Staub. P. motýlů. — P., lat. polien,
prach zúrodňující v květu. Rostl. P. =
prášek, jenž v prašníku květovém obsažen
jest a z něho se vypráše a na semeník
padna rostlinné vajíčko zúrodňuje. Der Blü-
thenstaub. Vz S. N., Prašník, Schd. II. 202.
Med je chlebem, p. však masem včelám. Lš.

Pylad-es, a, m., syn Strofia, krále ve Fo-
kidě, přítel Orestův. Vz S. N.,

Pylkový, od pylku, vz Pyl, Staub-. P.
nitky, die Staubfäden (der Blumen).

Pylonosný, den Blumenstaub enthaltend.
P. tyčinky. Rostl.

Pyl-os, a, m., bylo město v Peloponnesu.

— Pylan, a, m., pl. -né. — Pylský.
Pyuada, y, f., pachiptila,pták vodní. Krok.
Pyon, u, m., řec., hnis, talov, der Eiter,

die Materie.

Pyocist-is, y, f., řec., hnisavá dutina
v plících neb i v jiných částech těla. S. N.

Pyofthalmie, e, f., řec, hnisavý zánět
očí, die Pyophthalmie.

Pyofthis-is n. pyofthis-a, y, f., hnisavé
souchotiny, die Pyophthisis. S. N.

Pyopericardi-um, a, n., osrdec naplněný
talovem. S. N.

Pyopneumothora-x, ku, m., naplnění
vaku pohrudního talovem a plynem. S. N.

Pypla, y, m. Mistr p., der Pfuscher.
U Opavy. Pk. Cf. Pipla.

Pyplati, pfuschen. — co. Ten to spyplał.
Us. na mor. Zlínsku. Brt. — P. něco, po-
mazati, ušpiniti, beschmutzen, besudeln. Upy-
planý, popyplaný. U Opavy. Klš. Cf. Piplati.

Pýr (v obec. ml. pejr), u, m., pýř (pejř),
e, m., f., pýřavka, y, f., pýří (pejří), n.,
pýříčko, a, n. P., strsl. руrъ, die Quecke,
mrus. pyryj, lit. purai (pl.), prus. pure (die
Trespe), řec. miQÓq. Mkl. a L. 160. P. =
kořeny bylin ku př. drnu odrýpnutého; zvl.
kořen rostliny týmž jménem zvané, die Wur-
zel des Queckengrases. Rolí změlněná a od
pýře vyčištěná se hnojí. Kom. -- P., bylina
rolí hubící, zvl. agropyron, die Quecke. P.