Předchozí (1265)  Strana:1266  Další (1267) |
|
|||
1266
|
|||
|
|||
Pyrofysalit, u, m., odrůda topasu. Vz
S. N. Der Leuchtstoff. Pyrogen, u, m., látka, která působením
ohně z některých ústrojných látek se tvoří, der Leuchtstoff. S. N. Pyrografie, e, f., vz Prm. III. č. 6.
Pyrokatechin, u, m.: C12 Н6 О4 =C12
H4O2.2HO. Šfk. 574. Pyrolusit, u, m., nerost skupiny man-
ganu z třídy těžkých kovů. Vz. S. N., Šfk. 229., Schd. II. 52. Pyromachitické n. živcovité n. trachi-
tické horniny. Vz S. N. Pyromanie, e, f., řec, zvláštní chorobná
náklonnost k zakládám požárů. Vz S. N. Pyromantie, e, f., řec, hádání, proroko-
vání budoucích věcí z ohně i z blesku, ale zejména z ohně obětního. Vz S. N. Pyrometr, u, m., z řec, žaroměr, nástroj
k měření vysokých stupňů tepla, Vz S. N., KP. II. 403. Der Hitzmesser. Pyromorfit, u, m., nerost, fosforečnan
olovnatý, smíšený s chloridem olovnatým a často i s arseničnanem olovnatým zelenoba. Vz S. N., Bř. N. 192.. Schd. II. 56. Pyrop, u, m., český granát. Vz S. N.„
Krč. 1001., Bř. N. 173., KP. III. 397. Pyropissit, u, m., nerost., Bř. N. 232.,
Schd. II. 46. Die Wachskohle. Pyroretin, a, m., zkamenělá pryskyřice.
Vz S. K, Bř. N. 232. Pyroskop, u, m., nástroj, kterým lze po-
znati, kdy teplota v nějakém prostoru ji- stého stupně dosáhla, Vz S. N. Pyrostibit, u, m., nerost. Bř. N. 227.
Pyrostilpnit, u, m., nerost. Bř. N. 227.
Pyrotechnický, z řec, ohňostrojský,
pyrotechnisch. Rk. Pyrotechnika, y, f., z-řec., nauka o stro-
jeni ohně a užívání ho. Rk. Die Feuerwer- kerei. Pyrothonid, u, m., látka tvořící se při
nedokonalém shoření papíru a plátna. Vz S. N. Pyroti-cum, ка, m., lékařský prostředek
pálící, žíravý. Pýrovatý = pýřiti. Reš.
Pýrovitý, pýřovitý=pýřitý. P. povrch
rostlin. Rostl. Pýrovka, y, í. P-ky, druh bramborů. Us.
Dch. Vz S. N. — P., nástroj k odstraňování pýru, der Queckenexstirpator. Rk. Pýřový. Byla jejich víra jako p-vá. Sš.
J. 45. Vz Pýr. Pyroxen, u, m., augit, pětilup, mineral.
Vz S. N., Schd. II., 47., Bř. N. 174. Pyroxyliu, u, m., střelná bavlna, die
Schiessbaumwolle. Šfk. 558., KP. IV. 475. Pyrrha, y, f., dcera Ephnetheova a Pan-
dořina, manželka Deukalionova. Pyrrhichi-os, a, m., z řec, stopa ver-
šová, u u: nebe, duše. Pyrrho, a, m., strřec. filosof 376.—-288
př. Kr. Vz S. N. Pyrrh-os, a, m., král epirský, f r. 272.
př. Kr. Vz S. N. Pyrrhosiderit, u, m., sametka, nerost.
Bř. N. 155. Pyrrhotin, u, m. či kyz magnetový. Vz
Bř. N. 224, |
Pýručí, n., roždí, das Gesträuch. Us.
Klat. P-čím jámu postlati. Světoz. Pysk, u, pyštěk (zastr. pyšček), u, py-
stíček, čku, m. P., strsl. руskъ, srovnávají s lit. putu (flo). Mkl. aL. 160. P. kraj úst u každého živočicha. Ros. — P. lidský, ret, die Lippe, Lefze, Labbe. P. svalovitá čásť obličeje, která dělíc se v p. hořejší a dolejší objímá otvor ústní č. ústa. S. N. V p-cích jsou tyto svaly: pozdvihovatel p-u hořej- šího, pozdvihovatel koutku, malý a veliký sval jařmový, sval smíchový, stahovatel koutku, stahovatel p-u dolejšího, pozdvi- hovatel brady, svalové řezační, sval lícní, sval kruhový či zavěratel. Vz S. N. P. vrchní,hoření, hořejší; spodní, dolení, do- lejší. Šp. P. jest tolik co ret. Zdvořilí pysků, vyplazujíce jazyk, nelíží. Kom. Sám v sobe se hryže, trápí a kouše. Kram. Duši na pysku míti (mříti). V. P-ky natahovati (ne- býti s něčím spokojen). Hryže pysky. Div sobě pysků neuhryze. Vz Mrzutý. Č. Za dlouhou chvieli mlčel hryza pysk. Čr. Jest té řeči, až přes pysky přetýká (příliš). Us. u Petrovic Dch. P. široký co radlice. Dh. 125. P-ky nadouti (pýchou), Us. Brt,, čpu- liti. Dch. — P., ústa, huba, das Maul (s pří- hanou). Dostal přes pysk. Ros. Dal mu přes pysk (bil ho. Vz Trest). Č. — P., klok, der Zungenschlag. Pysk dáti (klok křesati), den Zungenschlag geben. D. — P. sviní, sviňský (rypák), sloní n. slonový (trouba, der Rüssel; zaječí (rozdvojený, rozštípený u hlodavců, vz Jhl.), die Hasenscharte; ptačí (zobák), der Schnabel. V. Kdyby svině měla rohy, trkala by, než že má pysk, musí lejna pýskati (o chudých pyšných). Ros. Delfín má p. podobný svini. Har. Ptáci pyskem zobají zrna. Kom. Každý pták tak zpívá, jak mu pysk narostl. Ros. Na p-u má (husa) lysku, u zadu zvoneček. Sš. P. 764. — Pysky stydké (u ženského pohlaví), klapky, kří- zalka, obruba, poklopy, poklopky, die Scham- lefzen. Šp. — P. kamene, ona čásť, za kterou jej popadnouti můžeme, chyt. Us. — P., přední část lodi. — P. rány sečné n. říznuté. S. N. — P., koruna květová u čeledi rostlin pyskatýeh. S. N. — Pysky u kleští = ta částka, kterou kleště zachycují. Jg. Die Zan- genwange. Šp. — P. n. hubička u konvice. P. n. kohoutek u nádoby. — P. kozí by- lina, Schierling, m. — Psí p., šedivek, by- lina. Us. — Vz více v S. N. Pyskáč, e, pysklík, a, m., pyskatý, der
Lips, das Trollmaul. — P. = pyšný, pupný, stolz. Na Slov. Pyskačka, y, f., hubatka, konev s pyskem,
die Füllkanne. Plk. Pyskál, a, m., pyskáč, pyskatý. Na Mor.
Hý. Pýskala, y, f., eine Keiferin, Grossmau-
lige. Na Ostrav. Tč. Pyskaně, ě, f., vadilka, die Zänkerin.
Slov. Pýskání, n., das Wühlen. Kram.
Pýskati, pyskem rýti, mit dem Rüssel
wühlen; na Mor., Slov. a ve Slez.: mazati, káleti, beschmutzen, besudeln. — abs. Ne- pýskej (=nehnbnj, zanke o. räsonire nicht), nic nevypýskáš, babo! Na Ostrav. Tč. — |
||
|
|||
Předchozí (1265)  Strana:1266  Další (1267) |