1266

Pyrofysalit, u, m., odrůda topasu. Vz
S. N. Der Leuchtstoff.

Pyrogen, u, m., látka, která působením
ohně z některých ústrojných látek se tvoří,
der Leuchtstoff. S. N.

Pyrografie, e, f., vz Prm. III. č. 6.

Pyrokatechin, u, m.: C₁₂ Н₆ О₄ =C₁₂H₄O₂.2HO. Šfk. 574.

Pyrolusit, u, m., nerost skupiny man-
ganu z třídy těžkých kovů. Vz. S. N., Šfk.
229., Schd. II. 52.

Pyromachitické n. živcovité n. trachi-
tické horniny. Vz S. N.

Pyromanie, e, f., řec, zvláštní chorobná
náklonnost k zakládám požárů. Vz S. N.

Pyromantie, e, f., řec, hádání, proroko-
vání budoucích věcí z ohně i z blesku, ale
zejména z ohně obětního. Vz S. N.

Pyrometr, u, m., z řec, žaroměr, nástroj
k měření vysokých stupňů tepla, Vz S. N.,
KP. II. 403. Der Hitzmesser.

Pyromorfit, u, m., nerost, fosforečnan
olovnatý, smíšený s chloridem olovnatým a
často i s arseničnanem olovnatým zelenoba.
Vz S. N., Bř. N. 192.. Schd. II. 56.

Pyrop, u, m., český granát. Vz S. N.„
Krč. 1001., Bř. N. 173., KP. III. 397.

Pyropissit, u, m., nerost., Bř. N. 232.,
Schd. II. 46. Die Wachskohle.

Pyroretin, a, m., zkamenělá pryskyřice.
Vz S. K, Bř. N. 232.

Pyroskop, u, m., nástroj, kterým lze po-
znati, kdy teplota v nějakém prostoru ji-
stého stupně dosáhla, Vz S. N.

Pyrostibit, u, m., nerost. Bř. N. 227.

Pyrostilpnit, u, m., nerost. Bř. N. 227.

Pyrotechnický, z řec, ohňostrojský,
pyrotechnisch. Rk.

Pyrotechnika, y, f., z-řec., nauka o stro-
jeni ohně a užívání ho. Rk. Die Feuerwer-
kerei.

Pyrothonid, u, m., látka tvořící se při
nedokonalém shoření papíru a plátna. Vz
S. N.

Pyroti-cum, ка, m., lékařský prostředek
pálící, žíravý.

Pýrovatý = pýřiti. Reš.

Pýrovitý, pýřovitý=pýřitý. P. povrch
rostlin. Rostl.

Pýrovka, y, í. P-ky, druh bramborů. Us.
Dch. Vz S. N. — P., nástroj k odstraňování
pýru, der Queckenexstirpator. Rk.

Pýřový. Byla jejich víra jako p-vá. Sš.
J. 45. Vz Pýr.

Pyroxen, u, m., augit, pětilup, mineral.
Vz S. N., Schd. II., 47., Bř. N. 174.

Pyroxyliu, u, m., střelná bavlna, die
Schiessbaumwolle. Šfk. 558., KP. IV. 475.

Pyrrha, y, f., dcera Ephnetheova a Pan-
dořina, manželka Deukalionova.

Pyrrhichi-os, a, m., z řec, stopa ver-
šová, u u: nebe, duše.

Pyrrho, a, m., strřec. filosof 376.—-288
př. Kr. Vz S. N.

Pyrrh-os, a, m., král epirský, f r. 272.
př. Kr. Vz S. N.

Pyrrhosiderit, u, m., sametka, nerost.
Bř. N. 155.

Pyrrhotin, u, m. či kyz magnetový. Vz
Bř. N. 224,

Pýručí, n., roždí, das Gesträuch. Us.
Klat. P-čím jámu postlati. Světoz.

Pysk, u, pyštěk (zastr. pyšček), u, py-
stíček, čku, m. P., strsl. руskъ, srovnávají
s lit. putu (flo). Mkl. aL. 160. P. kraj úst
u každého živočicha. Ros. — P. lidský, ret,
die Lippe, Lefze, Labbe. P. svalovitá čásť
obličeje, která dělíc se v p. hořejší a dolejší
objímá otvor ústní č. ústa. S. N. V p-cích
jsou tyto svaly: pozdvihovatel p-u hořej-
šího, pozdvihovatel koutku, malý a veliký
sval jařmový, sval smíchový, stahovatel
koutku, stahovatel p-u dolejšího, pozdvi-
hovatel brady, svalové řezační, sval lícní,
sval kruhový či zavěratel. Vz S. N. P.
vrchní,hoření, hořejší; spodní, dolení, do-
lejší. Šp. P. jest tolik co ret. Zdvořilí pysků,
vyplazujíce jazyk, nelíží. Kom. Sám v sobe
se hryže, trápí a kouše. Kram. Duši na
pysku míti (mříti). V. P-ky natahovati (ne-
býti s něčím spokojen). Hryže pysky. Div
sobě pysků neuhryze. Vz Mrzutý. Č. Za
dlouhou chvieli mlčel hryza pysk. Čr. Jest
té řeči, až přes pysky přetýká (příliš). Us.
u Petrovic Dch. P. široký co radlice. Dh.
125. P-ky nadouti (pýchou), Us. Brt,, čpu-
liti. Dch. — P., ústa, huba, das Maul (s pří-
hanou). Dostal přes pysk. Ros. Dal mu
přes pysk (bil ho. Vz Trest). Č. — P., klok,
der Zungenschlag. Pysk dáti (klok křesati),
den Zungenschlag geben. D. — P. sviní,
sviňský (rypák), sloní n. slonový (trouba,
der Rüssel; zaječí (rozdvojený, rozštípený
u hlodavců, vz Jhl.), die Hasenscharte; ptačí
(zobák), der Schnabel. V. Kdyby svině měla
rohy, trkala by, než že má pysk, musí lejna
pýskati (o chudých pyšných). Ros. Delfín
má p. podobný svini. Har. Ptáci pyskem
zobají zrna. Kom. Každý pták tak zpívá,
jak mu pysk narostl. Ros. Na p-u má (husa)
lysku, u zadu zvoneček. Sš. P. 764. — Pysky
stydké (u ženského pohlaví), klapky, kří-
zalka, obruba, poklopy, poklopky, die Scham-
lefzen. Šp. — P. kamene, ona čásť, za kterou
jej popadnouti můžeme, chyt. Us. — P.,
přední část lodi. — P. rány sečné n. říznuté.
S. N. — P., koruna květová u čeledi rostlin
pyskatýeh. S. N. — Pysky u kleští = ta
částka, kterou kleště zachycují. Jg. Die Zan-
genwange. Šp. — P. n. hubička u konvice.
P. n. kohoutek u nádoby. — P. kozí by-
lina, Schierling, m. — Psí p., šedivek, by-
lina. Us. — Vz více v S. N.

Pyskáč, e, pysklík, a, m., pyskatý, der
Lips, das Trollmaul. — P. = pyšný, pupný,
stolz. Na Slov.

Pyskačka, y, f., hubatka, konev s pyskem,
die Füllkanne. Plk.

Pyskál, a, m., pyskáč, pyskatý. Na Mor.
Hý.

Pýskala, y, f., eine Keiferin, Grossmau-
lige. Na Ostrav. Tč.

Pyskaně, ě, f., vadilka, die Zänkerin.
Slov.

Pýskání, n., das Wühlen. Kram.

Pýskati, pyskem rýti, mit dem Rüssel
wühlen; na Mor., Slov. a ve Slez.: mazati,
káleti, beschmutzen, besudeln. — abs. Ne-
pýskej (=nehnbnj, zanke o. räsonire nicht),
nic nevypýskáš, babo! Na Ostrav. Tč. —