1267

co. Kdyby svině měla rohy. trkala by; než
že má pysk, musí lejna pýskati (o chudých
pyšných). Ros. Vz Pysk. — koho = po-
haněti, beschimpfen. Na Ostrav. Tč. — se
v čem, kde = v něčem rýti. P. se v zemi,
v rozkošech, v slávě, Kom., v jídle (nezpů-
sobile jísti). Ros. P. se ve zboží. MP. 84.
Pyskatý, kdo má veliké pysky, lefzig,
lippig, V.; hubatý, kdo rád hubuje, zänkisch.
Plk. — P-té rostliny, labiatae, Lippenblütler.
Vz Hluchavka, Mateří douška, Šalvěj, Lavan-
dule. Čl. 79. P., dvoupyský kalich, též ko-
runa, trubkovitý, rozdělený ve dvě větší
ušty naproti sobě, často opět rozeklané (tak
zvané pysky), z nichž jeden hoření a druhý
dolení, dolů hledící. Čl. Kv. XXVL.,Schd.

II. 290.

Pysklík, vz Pyskáč.

Pyskní, k pyskům se vztahující, Lippen-.
P. hlas, der Lippenton. Berg.

Pyskocely, dle Dolany, ves u Čerň. Ko-
stelce. PL.

Pyskokvětý, lippenblütig. P. rostliny,
labiatae.

Pyskor, u, m. = purga. Slov.

Pyskoráci, druh ryb. U Týniště.

Pyskoun, a, m., ryba, labrus, der Lipp-
fisch. P-ni mají malou tlamu s velikými
pysky a se silnými zuby v čelistích, labri-
dae. P. drozdák, labrus tardus, p. vroub-
kovaný, crenilabrus pavo. Frč. 293.
Pyskožlázy, pl., f., die Lippendrüsen.
Šm.

Pyskule, e, f., meretrix, mlž. Krok. II. 128.

Pýšček, vz Pysk.

Pýšek, ška, pýška, y, m., pyšný člověk,
ein stolzer Mensch. Us.

Pyšely, dle Dolany, městys u Dnespek.
Vz S. N., Tk. I. 47. PL.

Pýšiti, il, en, ení, stolz machen; — se,
pyšniti se, stolzen. Orb. p.

Pýškov, a, m., něm. Peischkow, ves u Pel-
hřimova, b) u Tišňovic na Mor. PL., Tk.

III. 36., 44

Pyšně, zpupně, stolz. P. proti někomu
si počínati. Kram. Hrdě a p. mluviti. V. P.
ho mstili. Br.

Pyšněti, ějí, ěl, ění; pyšnívati, stolz
werden, stolzen. D.

Pyšnica, e, f., tagetes patula, zahradní
květina. Na mor. Zlínsku. Brt.

Pyšnice, e, f., eine Stolze. Šm.

Pyšničký = pyšný. Mus. III. d. 59.

Pyšník, a, m., člověk pyšný, ein Stolzer.
Ctib., Pulk., Výb. I. 464., BO. Pýcha nynie
sě ve světě rozmnožila a má mnoho synóv,
jenž sú pyšníci, nad nimiž luciper kraluje.
Hus. L 75. Smilníci, lakomci a p-ci. Hus. I.
68. P-ci svú pýchu ukazují na rúše, na pyš-
ném chodu; Luciper jest nad p-ky králem.
Hus. I. 123.

Pyšniti, il, ěn, ění; pyšnívati = pyšným
činiti, stolz machen. V. — se = pýchati,
pyšným býti, stolz sein, stolzen, sich brüsten.
Jg. — abs. Páv svůj ocas rozestra pyšní
se. Kom. — se nač: na svou krásu. Sych.
Pyšní se nemaje nač. Č. — proč: pro po-
chvalu příliš se pyšní. Sych. — se v čem.
Chceš v marnosti cizí se pyšnit' a stkvít'.
Puch. — že. Pyšní se, že má nový pytel

na maso (nové šaty). .fg., Č. — se čím :
svým úřadem. Čím se koza pyšní, za to se
ovce stydí. Pk.

Pyšno, stolz. Z vysoka a pyšna mluviti.
V. Neveď si pyšno, by na zlé nevyšlo. Č.
Že můj milý chodí z pyšna. Sš. P. 348. Vz
Pyšný.

Pyšnodumný, hochmüthig. L.

Pyšnomluvnosť, i, f., die Grosssprecherei.
L.

Pyšnomluvný, grosssprecherisch. L.

Pyšnosť, i, f., pýcha, der Stolz, Hoch-
muth. Us.

Pyšný; pyšen, šna, šno. — P., pýchou
nadutý, aufgeblasen, stolz, hochmüthig, hof-
färtig. V. P. žebrák nic nevyžebře. Kom.
Na pyšného si hráti. Hm. P. nos zdvíhati,
die Nase hoch tragen. Dch. Nic není pyšněj-
šího jako žák na koni, kněz na kazatelnici
a kurva na voze. Dač. II. 127. Neveď si
pyšno, aby na zlé nevyšlo. Pk. Zde pyšní
lidé ve zlatě chodí, zítra je červi a žáby
snědí. Sš. P. 73. P-mu chlapu hvězda za
uchem vychází a za uchem zapadá. Pk. Na
p-ného čeká důlek (spadne do díry), na
kvapného kůlek (narazí naň). Pk. Vz Pýcha.
P-šným se Bůh protiví, pokorným dává
milosť. Č. Sráží Bůh p-šným rohy. Č., Lb.
Hrdý se p-nému rovná. Jg. — v čem, kde:
v řeči a mluvení. V. Tělo, tělo hříšné, bý-
valo jsi v světě pyšné. Sš. P. 17. — ke komu.
Ona je p-ná paní k nám. Sš. P. 429. — komu.
A tak Bohu pyšni byli. Br. Sousedům svým
pyšným býti. Lom. Všem žákóm mohu býti
pyšen. Žk. 366. — nač: na svůj stav. Šm.
z čeho. Lépe by bylo pannou nebýti, než
z panenství pyšnou býti. Št. N. 26. Strany
pořekadel a přísloví vz: Dírka, Honositi
se, Jeti v čem, Narůsti, Odfouknouti si,
Pýcha, Pytel, Rameno, Roh, Slunce, Stavěti
co, Vole; strany pyšného nuzáka vz: Blecha,
Dým, Hnida, Chlap, Chlouba, Chudoba, Kůň,
Mísa, Papež, Trnož, Zadek; strany pyšného
skroceného ,vz: Brk, Cep, Křídlo, Rukáv,
Slavíček, Úřad, Vážný. — P., k pyšnému
se vztahující, jemu náležející, nádherný,
skvostný, prächtig, Pracht-. Jel. Pýchu pro-
vodí, v p-ných šatech chodí. Sš. P. 44. Král
učinil pyšnú jiezdu přes moře. Martim.

Pyštěk, vz Pysk, Pajštiek. — P., ústka,
hubička, huba zvířecí. Slov. Kd.

Pyta, y, f. = pešek, šátek stočený ke hře
a bití, der Plumpsack. V Budějovsku. Č. —
P., žebrání, das Betteln. Chodi na pyty. Na
Ostrav. Tč. Člověk pracovitý nechodí na
pyty. Mor. Tč.

Pytač, e, m., serutator, der Erforscher.
Vz Ptáti. P. spravedlný jeho srdce. BO.
Ktož jest p. veleslavenstvie božieho. BO. —
P., der Brautwerber. Slov. Koll.

Pytajka, y, f. = žebrota, ptání, das
Betteln. Na p-ku jíti. Od Místku k mor.
Ostravě. Mtl. Vz Pyta.

Pytání, ptání, n., das Betteln. Po р. cho-
diti. Na Ostrav. Tč.

Pytati, na Slov. pýtati, zastr. = ptáti,
fragen. Pytám, pyceš, pyce. Na Ostrav. Tč.
Na Slov. a na Mor. — prositi, bitten, bet-
teln. — co : almužnu, milosť. Baiz. — na
co. Keď na zuby pytáš (kdy o něco k jídlu