a bližšímu předmětu; Ano i celý postup
řeči vymáhá toho smyslu; Ku konci řeči
své shrnuje všecko v jedno spolu; Tvrdá
je ř. ta, i kdož může ji slyšeti (= smýšlení
našemu se příčí, odporna a protivna jest
mysli naší); Oni tím více nad řečí Páně po-
horšili se; Zvyšuje Jan důraz řeči vyrčením
plného a celého jména a příjmení; Osnova,
útek řeči Páně; Ukazují, že takto ř. Páně
v sobotu lépe a sličněji dohodna jest; Ovšem
tedy ř. směřuje a čelí proti synedristům;
Vypisuje ještě sv. Jan následky řeči té Páně,
ač byl jí celé nepředložil, nébrž jenom tresť
její podal; Následují tři řady řeči Páně:
Pán více k obsahu, pravdě a duchu řeči
svojí táhne se; Ale proud řeči Páně tu tiše
jenom šplouná; Ř. něčí přerušiti, překaziti;
Zde ř. se vede o divech a zázracích; A tu
počíná řada ta přelaskavých, přehlubokých
řečí Páně; Ř. Páně obrazná jim nebyla dosti
jasná; Když Pán řeči ty potěšivé a potvr-
divé k apoštolům měl, vedl; Dle textu řec-
kého ř. velmi živa jest a malebna; Tudy
Pán v pokroku řeči o lásce mluví; Ř. Páně
apoštolům nepřístupna byla a jenom někte-
rým z nich něco z ní prosvítalo; Aby ř. tam
vrátila se, odkud vyšla; Vrací jim pyšnou
ř. jejich; Ač i při tom slov stavení síla řeči
dohola nevymíjí. Sš. J. 19., 21., 54., 62., 72.,
75., 94., 108., 111., 112., 116., 119., 117., 124.,
130., 133., 136., 151., 153., 155., 165., 220.,
227., 238., 241., 242., 255., 279. Ř. Petrova
vysvětluje proroctví Joelovo; A ř. jeho pla-
nula jako pochodeň; Ve vlastenské řeči své
apoštoly mluviti slyšeli; Ě. učinil ve dvě
části; Petr jim výsledek veškeré své řeči
předkládá; Kdož tedy přijali ř. jeho; Pro-
tknula a probodla srdce jejich ř. ta; Petr
přejal ř. a objem vlídné a laskavé řeči té
uléčil ránu dřívější řeči; Sv. Lukáš neuvodí
celé řeči Petrovy, nébrž obsahu jenom jejího
zkrátka dotýká; Aby řeči své většího udělil
důrazu; Aby dalejší řeči Petrově přítrž uči-
nil ; Avšak zdá se stupňování řeči vymáhati,
aby; Avšak proti všemu spojení a účelu
řeči; Moc boží, která řeči jeho mu vnukala
a je provázela; Ř. ta obšírná jeho nejednomu
soudu podléhá; Anať ř. obranná jeho k tomu
směřovati musila, aby; Ale v dalejším řeči
své pokračování staven a přetržen jest; Ř.
není celá a ukončená, ale i ve své zlomko-
vitosti je podivným výjevem ducha sv.; An
v původním textu řeč upřímo se od Boha
k Abrahamu nese; Že sv. Štěpán při horovné
řeči své k hlavité věci prohlédaje podřekl
se. Sš. Sk. 17., 18., 23., 28., 29., 30., 38., 44.,
47., 58., 72., 74., 75., 76., 79. Především
věrnosti a možné doslovnosti v té řeči pilen
jsa; Zřejmé je stupňování řeči; Nejde řeč
proroka Jesajáše tam, jakoby; Některým
zdá se příkrá a přísná ta ř., jež následuje,
přirozeným vývojem Štěpánovy býti;
Nesnesli židé řeči Štěpánovy dále; Kdo slova
ta z příma o Kristu berou, předbíhají postup
řeči; Ř. sv. Petra dovršení nedosáhla - Níže
opět o tom ostrově se nám ř. vrátí; Tomu
nasvědčuje všecka spojitosť řeči; Aby řeč
pobudlivá stala se k lidu; S tím se Pavel
ocitá na vrcholu řeči své; Ř. postoupá ode
všeobecna ku zvláštnostem a bezpečnost!

zvýšuje důraz její; Výsledek krátké řeči
Petrovy byl ten; Přechází z nepřímé v řeč
přímou; Jedněm nelíbila se prostá řeč Pa-
vlova, v níž ani látky ani formy filosofické
nenalézali; Ř. ta Pavlova jim (Atheňanům)
ovšem jinostraná, jinorodá, cizí, cizotná,
cizinská býti musila; Podivu hoden jest
obrat a postup řeči Pavlovy; Ř. Pavlova
tři částky má, bohovědnou, člověkovědnou
a kristoslovnou; Těm, k nimž ř. jeho čelí;
Neminula se řeč jeho s úspěchem; Lukáš
toliko úhrnek řeči Gallionovy uvodí; Řeč
Pavlova všechna směřuje k tomu; A přiči-
ňuje tím veliký důraz řeči svojí; To jest
osnova řeči Pavlovy, ovšem přetržené a tudy
kusé a nedocelené; Vyznačuje se řeč tato
zvláštním horováním a udatnou, radostivou
myslí; Ř. celá nese královskou povahu, jsouc
obhajná ale spolu i výbojná. Sš. Sk. 79.
84., 88., 90., 106., 127., 135., 145., 156., 159.,
170., 179., 201., 205., 206., 210., 214., 216.,
235., 238., 252., 276, 278. Nelze jinak říci,
leč že bezdovětně se ř. apoštolova nese; li.
apoštolova je matorná; Avšak mocnosť řeči
jeho je nevýslovná; Kde na ř. svou pozor-
nosť čtenářů obrátiti hodlá; Apoštol obrací
ř. svou zvláště k částce té křesťanů; My
také v obyčejné unešené řeči otázku kla-
deme v předvétě toliko; Abys ospravedlněn
byl v řečech svých; Činí to s nevyvážnou
mocí a silou řeči; Ř. bráti s kým (= roz-
mlouvati). Sš.I. 62., 15., 7., 24., 116., 105.,
41., 97., 8. Tím ř. většího důrazu přibírá ;
Ř. podlé povahy citu proneseného již útleji
vane, již mohutněji se hroutí a stupňování
a protikladové jí zvláštního půvabu dodá-
vají; Ř. tím dosahuje živosti; Statečně si
vésti v řečech; Ř. jeho nad břeh obyčej-
ného pojednání vystoupá; Ř. originalu nemá
se ve překladě ani seslabovati ani sesilovati
a stužovati. Sš. II. 261., Ž. 137., O. 143.,
158., 190., Mt. 6. (Hý.). Radějše marnú řeč
v kostele mluvíme, nežli svatú slyšíme; Chod,
stroj, řeč, oko, tanec na ni svědčí, kaká vnitř
jest, poznáš z její řeči; Jak miesto otevřené
bez ohrady zdí, tak muž, kterýž nemóž v řeči
zbrániti ducha svého; (Utrhanie jest), když
kto dobré skutky řeči ve zlé obracuje. Hus.
I. 128., 203., 225., 229. Co se s důmyslem
jejich nesrovnává, to chytře aneb zatajují,
aneb zbarvenou řečí líčí. V. Učinil ř. dosti
dlouhou a obšírnou. V. Řeč jeho libá, pří-
jemná, prostranná a zvučná byla. V. Učinil ř.
na ten rozum; Ač bratří nic se nedotýkal,
však proto tak mluvil a řeč svou stavěl,
aby to vše nejvíce na ně se vztahovalo. Čr.
Stala se ř. k němu. BO. P. Lev učinil řeč
slovem všech osob již jmenovaných. Bart.
Pěkná a lahodná řeč, ale skutkové přísní; ř.
množiti; Širokou a ozdobnou řečí vypravo-
vati. Str. Abych daremné řeči neplodil. Ler.
No to je vám řeči jako vody. U Rychn. Řeč
byla již na krátce; Neposlouchej na jeho y
řeč. Dch. Cožby neřádného v radě viděl,
má řečí svou staviti. V. Řeč o něěem uči-
niti. Chč. 623. Mluví se řeč. Vš. VI. 33. O to
bývalo mnoho řečí. Tov. 115. To jest Vo-
kova řeč, co svědčí listem nyní na sněm.
Půh. II. 620. Všickni jednu řeč mluviechu.
Dal. 5. (1. 18.). Ř. uchvátiti. Smil v. 1520.