Mezi řečí něco prohoditi. Nz. Za řeči pro-
hodil. Us. Vyznal jest mezi jinú řečí, že . .
NB. Tč. Die mezi jinú řečí, že . . .; Z této
řeči máš, že dobrý obyčaj mají, kteří učí . .;
Buď vaše řeč: Jest, jest, nenie, nenie. Hus.
1. 97., 54., 98. Teď máš ř. zjevnú, že, kteříž
odstúpili sú od písma a od života apoštol-
ského, že ti nebyli sú údové s apoštoly;
Kdož lahodnými a vymyšlenými řečmi mluví,
sieti jest rozbil bližnímu svému; Ktož chce,
rozuměj, co die duch boží v té řeči; Ta ř.
jest ř. otce Boha k synu; Protisté řeči die
takto; Nedoufaje jich řečem; Ř. Kristova
zdála se jim něco v sobě protivná; Kto ne-
miluje mne, řeči mé nechová; Aj kto miluje
mě, řeč mú zachová; Tato řeč je k tomu
pomocna, aby se poznal rozdíl ... V radu
sú vešli, aby popadli Ježíše v řeči; Tu ř.
pilně važme. Hus. I. 235., 261., 262., II.
19., 46., 153., 179., 207., 208., 232., 397.
Řeč rozvláčiti. Alx. 1109. Řečí nenaplníš
povětří. Pk. Neskákej mi do řeči (cf.:
Neser mi na krám, až vyložím. Prov.). Řečí
se potkati, in Streit gerathen. NB. Tč.
O čem jest řeč (o čem se mluví)? Us. Reč
vynésti; v řeč někomu padnouti, vskočiti,
vskakovati; ř. někomu přetrhnouti. V. To
nestojí za řeč. Us., Sych. Řečí na něco na-
rážeti. Tu řeč se na jiný rozum vztahuje.
Sych. Ř. se mluví, pivo se pije nebo: Reč
se mluví a voda teče nebo: Řeči sa hovoria,
chlieb sa jie (= nesluší na váhu dávati každé
slovo). Vz Pomluva. Jg., Lb., Mt. S. Prov.
Jaký rozum, taková řeč. č. Nehleď na řeč,
ale na věc. Vz Věřiti komu. č. R. někomu
přejati. J. tr. Pomocí slov a řečí něco před-
staviti; řečí horovati; aby ne prostě vždy
ř. šla; ř. posunky provázeti. Nz. To je má
řeč. Us. A co pak jest moje řeč (= totéž
já povídám)? Tyl. Mnohé řeči v týž rozum
mluvil. Chč. 608. Řeči měl k Isákovi. NB.
Tč. Ř. někomu zaraziti. Dch Ř. se mu hatí
(mate, vázne, nedaří). S. a Z. Nechám té
řeči. Št. N. 275. — Co do kolikosti. Mnoho
(málo) řeči nadělati; zbytečnou řečí někoho
meškati; marnou, daremnou ř. mluviti; hojný
v řeči; hojnosť řeči; co potřebí dlouhé řeči?;
ať daleko řečí neobcházím; ať řeči ukrátím,
nedloužím, neprodlužuji; okliky řeči, okolky,
zápolí, okolkování, okorování. V. Reči ne-
šířiti. Koc. Ř. skrátiti. Dal. V řeči krátkým
býti. Dch. Řeči uskrovniti. D. Dlouhých řečí
plodí až mrzko. Sych. Jest na řeč skoupý.
Sych. Kde není slyšení, nevylévej řeči. Boč.
Dlouhých řečí nadělati; Ve své řeči hodně
prášiti; Ten o tom nadělá řečí!; Nepod-
statné řeči. Us. Dch. Nedobrý dělník, jenž
mnoho řečí nadělá. V. Vlček. Aby těch řečí
a podskoků nechali. NB. Tč. Držel mne na
řečech, hielt mich durch Worte hin. Gl. 292.,
Půh. brn. Držel mé na řeči a konce mi o to
neučinil. Půh. II. 526. Moc řečí, padesát
čtyři. Moc řečí na Pořiči. Vz Mlčeti. Lb.
Mnoho řeči, málo skutku. Č. Mnoho řečí,
málo věcí (málo skutků). Vz Křikloun. Lb.,
Č. Kde velké řeči, tam málo z veci. Mt. S.
Přišel k řeči jako Turek k šavli (dostal se
k slovu, tlach nemá konce). Vv. Tlachal. Lb.
Mnoho řečí, účinku nic. Č. Zbytečné řeči
škodí a mrzutosť plodí. Vz Slovo. č. Má

řeči, co kozí řiť bobků. Lb. Má reci jako
vody (mnoho slibuje, málo plni). Vz Slibo-
val. Lb. Nazobal vole a již má řeči co vody.
Prov., Jg. Má ř. na dlouhém topinku. Vz
Tlachal, č. Má více řeči než mlynář vody.
Č. Jest té, řeči, až přes pysky přetéká. Vz
Tlachal. C. — Co do pravdivosti. Skutek
s řečí a řeč s skutkem srovnati. V. Sám ve
své řeči se stíhá; Slibnými řečmi uši nám
lektáte. Sych. V řeči někoho postihnouti.
Knst. Řečem místa nedati. Štelc. Dáť on
dosti řeči, ale skutek v háji. Nehleď na ř.,
ale na věc. Prov., Jg., Č. Toť řeč jako sto
(pevná přípověď)! Č. Řeč čím bývá úlisnější,
tím bývá podvodnější. Rb. Vz předcházející
přísloví (řeč co do kolikosti). K řeči své
státi. Vz Slovo. Bs. Tuto věz vedlé řeči
sv. Augustina, že máme se varovati od oby-
čeje přísahy. Hus. I. 97. Ř, se váží, slíbené
se čeká. Km. — Co do obsahu, slov jakožto
znamení mysli. Řeč jest ukazatel, znamení
mysli; ř. známé činí srdce člověka; z řeči
poznáno bývá, co člověk myslí; ř. pronáší
myšlení člověka; ř. chytrá; drzí v řeči. V.
Bláznivá řeč nemá moudré odpovědi. Ms.
Hloupá řeč. Us. Člověk po řeči. bylina po
vůni se zná. Člověka po řeči poznáš. Obrátil
v řeči. Vz strany pořekadel: Couvali, Kára,
Odvolati, Opak, Plášť, Vůz. Jaký člověk
taková řeč. Vz Hlava, Moudrý. Jg. Řeči
dvojení jest hotové závidění, roztržení, po-
puzení a svár. Hus. I. 133. — Co do citu
a hnutí mysli. Řečí ohromiti; ř. ozdobná,
neozdobná, libá, pochlebná, krásná, příjemná;
Hladovíté břicho nedá se slovy ani pěknou
řečí spokojiti. V. Ř. jako meč. Nerád má ř.
o něm. Dch. Uštipačnou řečí koho škádliti;
dravou řečí někoho drážditi. Sych. Řečí ně
koho drbnouti, dojímati, okouzliti, Sych.,
někomu lahoditi. Ben. V. Dobrá ř. dobré
místo nalezne. Ms. Jsi-li v řečech stálá. Sš.
P. 383. Dobrá ř. jídá jáhly v mléce. Č. Meč
raní tělo, řeč pak mysl. Rb. Ř. jímavá, hor-
livá.- Ros. Umí ř. svou opepřiti. Chutná řeč
co medovina. Sych. Řečí někoho dotýkati;
dotýkání se někoho řečí (slovy). J. tr. — 4
Ř., pověsť, das Gerücht, Gerede, die Sage.
Nejisté řeči a rozprávky; daremné, nedů-
vodné, nepravé řeči (klevety). V. To jest
obecná ř. V. R. obecná, obecná pravda. Č.
V ř. a pokřik uvésti. V. Dávná o tom řeč;
To jsou jen řeči; Nepravé řeči do oběhu
dáti; Nadělal o sobě řečí; Přišel do řečí;
Dáti se do řeči. Us. Dch. Bůh ví, jak se
hned ta řeč strhla. Us. u Dobrušky. Vk.
Divné řeči o tobě jdou. Arch. I. 26. Mnoho o to
bylo řeči. Chč. 608. Reč o něčem pustiti.
Bart. I. 28. Byla ř., že to nikdo jiný neučinil.
NB. Té. Řečem místa dáti. Sych. Chceš-li
moudrým mužem slouti, dej řečem mimo
se plouti. Č. Moudré ucho nedbá na hloupé
řeči (nedbá hloupých řečí. Pk.). C. Lid-
ských řečí nevaž sobě, pakli ctnosť a rozum
v tobě. Pk. Na řeči nic nedbaj, ene mě
ty kochaj; To by nás tu vzali ludé v řeč;
A kde vdova kročí, všady o ní řeči; Ludé
leda jací řečí nadělali, před svobodnú chasú
tebja pomlúvali. Sš. P. 387., 488., 494., 547.
Řeči sú přišly, že král jede. GR. — 5. Ř.,
rozprávka, die Rede, der Diskurs. Není