204

rostky u některých rostlin, jako u révy,
jimiž se ke stromu atd. připíná, úponky,
rozviliny, poponky, provázky. V. Vinný kmen
vypouští ratolesti a tyto zas r-ky. Kom. Die
Gabel, Ranke. Vz Víno. — R. svatojanská
(kapradí kořen). Dch. — R-ky, prstíčky, der
Händleinschwamm, Rehling, agaricus pipe-
ratus. — R., pětiprstec, palma Christi., rostl.
Aqu. — R., na hodinách, ukazovač, der
Zeiger, Stundenzeiger, Weiser, Uhrzeiger.
D. Velká r. stojí na jedné, malá na dva-
nácti. Us. — R-y = příčky, rohy, kliky v
hřídeli na místě kola, die Kurbeln an der
Welle. Sedl. — R., zdvihací čep n. patka
u stupníku. — R. do pytlování (ve mlýně,
pohybuje pytlíkem). — R-ky, na konci lo-
patky v kruhu zadělané kousky dřeva, které
lopatky drží. Us. — Jg. — Strany technic-
kých významů vz ještě Vys. str. 260.

Ručičkovatý, rankenartig. R. révoví. Byl.

Ručičkový, k ručičce náležející. R. kolo,
jež kolo hodinové otáčí, das Zeigerrad. Jg.

Ručidlo, a, n., die Handhabe, der Griff.
R. u kosy. Na Ostrav. Tč..

Ručinka, y, f. = ručička, das Händchen.
Us. Němc.

Ručisko, a, n. = ruka (mluvíme-li o ruce
s nelibostí). Nemožeš si ty r-ka umýt? Na
Mor. Brt. Téma r-kama bys mohl přece kus
práce pomlátit (velikýma rukama). U Rychn.
Msk.

Ručitel, e, m.; pl. -lé, der Bürge. R.
skrze pole, louky, potravné věci; r-lem za
dlužníka býti, za r-le staviti. Bern. — Jg.
V MV. nepravá glossa. Pa.

Ručitelka, y, ručitelkyně, ě, f., die Bür-
gin. Us.
Ručitelný, auf den Bürgen sich bezie-
heNd. Bern.

Ručiti, ruč, Če (íc), il, en, ení; ručívati
= dáti rukojmě, rukojměmi jistiti, Bürgen
stellen., verbürgen; r. nebo r. se = slibovati
za někoho, za rukojmě se staviti n. zapsati,
bürgen. Jg. — koho, co (rukojměmi jistiti),
sicher stellen. Statek sirotčí r. Gl. 301. R.
sirotky. Žer. — nač: na něčí podíl r. Půh.
1523. — za co, za koho komu. Ručím
mu za jeho věrnost Us. Vítr za vodu ručí
(oba nejistí), Č. R-čilo pak za dítěte toho
budoucí povolání to, že . . . Sš. L. 27. —
D.. Sych., Ros. — se za koho. Rk. — se
koho (gt.). Bořivoj se jeho ručí. Dal. 106.
Potom aby postavil, jehož sě ručil. Kn. rož.
XI. Vz Milkovati. — čím. R. někomu ži-
votem. Chmel. I. 57. A já i ručil sem dru-
hými dviema člověky, aby se tomu člověku
křivda neděla, NB. Tč. - se k čemu kdy.
Strany obě po panském nálezu k smlouvě
se ručily. Boč. Já jsem k jinému lánu nebyl
ručen než k tomu, na kterýž jsem frajmarčil.
NB. Tč. — Ms. pr. cís. — komu s kým.
Se sousedem někomu za něco r. Us. — se.
Kdo se ručí, ten se mučí. Na Slov., Rb.,
Lb. — za koho k někomu (pro něco).
J. tr. K měščenínu za něho ručil. Kn. rož.
118.

Rúčiti, il, en, ení, na Slov. = krásiti;
síliti. Bern.
Ručka, y, f., malá ruka, das Händchen.
Má bílou ručku. Us. Z ručky do ručky

(říká, kdo druhému nedůvěřuje a bezpeč-
ného hraje. Vz Nejistota). Č. M.257. Povedz
mi, kdy mi r-u dáš. Ps. sl. 50. Když na
koňa sedala, všeckym ruček dávala; Stojí,
stojí, lamentuje, bílé ručky zalamuje; Ně
to jsi mi pískal, dys mi ručku stískal. Sš.
P. 107., 379., 667. Z ručky do ručky dělá
nejlepší pořádnost' (dobré přátelství). Prov.
Z ručky do ručky dělá dobré přátelství.
Lb. — R. stinná, der Schattenzeiger. NZ. —
R., rukověť, der Griff. R. na kopí, Bern.,
u pily, D., u váhy (o které se hýbá prut
s jazýčkem). Sedl. R. u biče = násada, ru-
kověť, bičiště, držadlo. Mor Klš , Pk., Kda.
lt. kleští, der Zangengriff. Šp.. R. v stup-
níku, patka, die Hebelatte. Nz. — Ručky,
ručičkovité parohy, das Handgeweih, Hand-
gehörn = parohy, jichžto hořejší výsady
jsou dlaňovité. Sp. — Bučky, úponky. Vz
Ručka.

Ručkování, n., das Handeln. R. na hrazdě,
na řebříku, na bradlech. Vz Hrazda, Ěebřík,
Bradla, KP. I. 573.

Ručkovati, handeln. R. vismo, skrčmo,
v podporu, kmihem. V tělocviku. Tš. Vz
Ručkování.

Ručně, obratně, behend, flink. Bern. —
R. = rukama. R vše dělati. Us.

Rúčně = ročně.

Ruční, ručný, Hand-. R. sekera, Ros.,
válec, mlýn, Techm., kytka, das Handbou-
quet (op. stolní kytka), vozík, cvičení, das
Handmanöver, učitelka ručních prací žen-
ských, Dch., svícen, Nf., práce, pouta, ro-
bota, zbraň, J. tr., dílo, pilník, páka, brou-
sek, vůz, Šp., kompas, Vys., knížka, kůň,
pakostnice, Us., list, das Handschreiben.
Patent r. ze dne 26. února 1861. R. mlátek,
das Handfäustel, der Schlägel, nebozez, vě-
trník, der Handfocher, Handventilator, v horn.
Hř. R. vozík. Dch.

Ručnice, e, ručnička, y, í. (zbraň střelná),
puška, brokovnice, dělce, bucharka, flinta. Sp.
R., zbraň střelná, která při střílení v ruce
držeti se mohla; byl to půlhák, který po-
zději r-cí byl zván, das Handgewehr, die
Flinte, das Handrohr, das Gewehr, die Büchse.
Délka r. byla na 4 veliké pídi. Boč. Dipl.
1544. (Hrš. v Km. II. n. b. 120.). částky r-ce:
pažba (der Schaft, pažení, příklad, hlaviště,
úhlaví, úhlava, Šp., Pt..), krk hlaviště, lučík
(der Griffbügel), klenba lučíku, hledítko (das
Absehen, kukátko, hledí, cílovník, Šp.), hlaveň
(der Lauf), ústí, zámek, mlatek (der Hammer),
ocásek mlatku, kohoutek, stánka, páka po-
klopu (das Verschlussstück), přívora (der
Verschluss), jazýček, zapěrák (der Sperrstift),
zdvihátko, zápalník, podstávka (die Stange),
komora (der Laderaum), vytahováček (der
Patronenzieher), spušťadlo, prořízek, muška
(hrana mušky; m. plná, úplná; neplná, ne-
úplná, Šp.), Rf., nabiják (der Ladestock),
pánvička, Pt., bota. Šp. Stranv popisu ruč-
nice vz Puška, KP. IV. 487. R. jednohlav-
ňová (jednuška), dvouhlavňová (dvojka), na
kachny, nabitá, vystřelená, upažená, dlouhá,
krátká, hladká n. netažená, tažená (tažnice,
kulovnice, der Stutz), špatná (bouchačka,
stříkačka, žertovně), prázdná, natažená, po-
větrná, lehká, lebedovka, lindnerovka, le-