327

mená, stává podmet v genitive, sloveso pak
v .5. osobe jedn. čísla. Proti věku není
léku. Není konce. Nedostává se vody. Mk.
Vz více v článku Podmět (II. 644. a.). —
2. Opisuje-li se příčestím, srovnává se
mimo to i v pádě a rodě. Vy jste psali.
Děvčata psala. Nedostávalo se, nebylo tam
vody. Větrové přestali, moře se utišilo. Troj.
Děti plakaly. Br. Všecko město kvílilo. Br.
Zpustly stodoly, vyschlo obilí. Br. — 3. Při
časoslovech bezosobných užívá se v opsa-
ných časech rodu středního. Knížeti se velmi
stýskalo. Háj. Velmi se zablesklo. Háj. Zod-
nechtělo se mi toho. Kom. Zašlo mi za
nehty. — Zk. Skl. 32., vz tam více příkladů.
— II. Je-li přísudkem jméno přídavné,
srovnává se s podmětem v rodě, pádě a
čísle. U jmen přídavných volí se lépe a pra-
vidlem, pokud možná, forma neurčitá, avšak
užívají i formy určité.Vz Přídavný. Sy-
nové tvoji zabiti jsou. Čas smrti nejistý jest.
Mudr. Vaše sestry jsou laskavy. Us. Pták jest
pruhat. Št. Tělo nemocno jest. Mudr. Lid
byl vesel. Br. To nejisto jest. V. Borovice
jsou několikery. Byl. Já dobrý jsem. Br.
Všecko jest kusé, necelé, roztrhané. Kom.
Tresť jest několikerá. Byl. — Pozn. Během
16. stol. počali s podniětení rodu středního
a čísla množného vázali přísudky se zakon-
čením rodu ženského. Jezera vypráhly (m.
vypráhla). Háj. Slunce tři se ukázaly. Háj.
Vína z toho sklepu byly vytáhnuty. Svěd.
(Zk. Skl. 33., Mkl. S. 35). — III. Je-li pří-
sudkem jméno podstatné, rozdíl činiti jest
mezi jménem osobným (značí-li nějakou
osobu) a mezi věcným (značí-li nějakou
věc). Jméno osobné srovnává se, je-li pře-
chylné, s podnietení v rodě a čísle a bývá
na otázku co jest, tedy obyč. ve větách vý-
mérných (výměr, definici obsahujících, vz No-
minativ) v nominativě a na otázku čím
jest v instrumentale (ve větách případ -
nosti, vz Instrumental). Libuše věštkyně
byla. Háj. Pravda nade vším vítězitelkou
jest. Č. Římané byli nepřátely Rekův. Bůh
jest pán světa.Da. Bůh jest dařitel všeho
dobrého. V. Čistota jest vší šlechetnosti
královna. Pass. Opatrnost těla jest nepřítel-
kyně Bohu. Br. Má dci křesťankú jest. Pass.
Abel byl pastýřem ovcí. Br. Amabilia jeptiš-
kou byla. V. A těch věcí mistryně jest ta
múdrosť. Chč. P. 100. b. Ale: Ta žena jest
blázen (poněvadž blázen není slovo pře-
chylné). — Pozn. Jméno osobní rodu střed-
ního váže se s podniětení jak rodu muž-
ského tak ženského. On jest v těch věcech
dítětem. V. Sestra nerozumné dítě jest. Us.
Její otec mocné kníže byl. Pass. — Pak-li
v přísudku jméno věci neb pojmu odtaže-
ného jest, neshoduje se s podmětem ani
v rodě ani v čísle, ale jest na otázku co
jest v nominativě, na otázku čím jest v instr.
Vy jste sůl země. Br. Hospodin jest úto-
čiště lidu svého. Br. Lidé jsou trupel hlíny.
Br. Nesmírná přísaha jest hříchem. Br. Beze
mne i lékařství jedem jest. Kom. Ta věc
jest podnětem lásky. V. — Pozn. 1. Ale
někdy s ním v čísle a rodě se shoduje:
Školy jsou dílny lidí. Kom Pokora jest
ozdoba dobrých hospodyň. Št. Svědectví

tvá jsou mé rozkoše. Br. — Pozn. 2. S pod-
mětem věcným rodu ženského váže se někdy
jméno osobné rodu mužského. Ta cesta svědek
(m.: svědkyní) jest cesty vaší. Mudr. Pokora
jest pěstoun všech šlechetností. Št. — Pozn. 3.
S podmětem rodu středního pojí se v prí-
sudku jméno osobné rodu muž., někdy i žen-
ského. Všech věcí mistr přirození jest. Mudr.
Lakomství jest máti všech zlostí. Troj. Vz
Výrok. — IV. Jsou-li podmětem čísla určitá
od pěti až do tisíc nebo neurčitá: mnoho,
málo, něco, kolik, několik, tolik atd. (vz Čí-
slovky), klade se sloveso do rodu středního
sg. Padlo jich mnoho. Sto vojínů padlo.
Šest synů zrodilo se Davidovi v Hebronu.
Br. Tam něco Turků bydlí. Har. Dvanásť
trubáčov trúbilo, štvoro pacholiatok spie-
valo, Ilt. Sl. 203. (Ps. sl. I. 64.). — V. Jsou-li
podmětem zájmena ukazovací teu, ta, to
a přísudkem jména podstatná, srovnávají se
s přísudkem v rodě a čísle nebo kladou se
do rodu středního sg. Ti jsou synové Jose-
fovi. Br. A tato jsou obydlí jejich. Br. Ta
jest byla příčina zlého. Háj. Toť byla kní-
žata horejška. Br. Toto jsou kořisti Davi-
dovy. Br. Cizoložníky na osla sázívali a po
městě k divadlu vodívali a ta byla veliká
potupa a posměch. Bdž. 188. Toto sú moje
děti. Ht. Sl. 186. Cf. Ono to byl pán uradník.
Ht. Sl. 186. Toť jsou dětinské věci. Kom.
Vz Ten. — Pozn. 1. Když se o bytnosti věci
tážeme, klademe zájmeno tázací do rodu
středního. Co jest život? Mudr. Co jest
učeným býti V Kom. Někdy k němu připoju-
jeme ukazovací zájmeno to. Co jest to spra-
vedlnost'? V. — Pozn. 2. Někdy zájmeny
ten, ta, to, on, ona, ono na předcházející
podmět za příčinou důraznosti ukazujeme.
Rozum, ten k duši přináleží, ale smrť k tělu.
Mudr. Ale úzkosť brány, ta jest ji zdržovala.
Háj. Oko dobrotivé, onoť požehnáno bude.
Br. - VI. Je-li podmětem infinitiv, stává
přísudek jen v nominativu. Bohatnouti není
hřích, Mk. Vz Výrok, Infinitiv (I. 577. a.).
— VII. Spona býti srovnává se z pravidla
s podmětem v čísle a rodě ; ale je-li u vý-
roku přísudek hlavní věcí (obsahu obec-
nějšího nežli podmět), řídí se spona číslem
a rodem přísudku. Dobří lidé jsou klénot
města. V. Koruna ozdobná jsou šediny. Br.
A braň jejich lučiště bylo. Troj. Pokuta ci-
zoložníku byla meč. Br. Roucho mé byla
jediná sukně. Pass. Chytrost nejsou žádné
čáry. A pokrm jeho byl kobylky. Br. —
Pozn. 1. Připojí-li se k věcnému podmětu
přístavka (apposice), může se přísudek
i s ní srovnati, jmenovitě když ku jménům
míst přístávky: město, ves, hrad, dvůr atd.
se přičiní. Syn boží, nebeské světlo, i na
zemi skrze pannu prosvitlo. Pís. br. 1521.
V něm zdávna lakomství hříchu máti své
kořeny vtrousila. Troj. Městečko Strakonice
vyhořelo. V. Ale: Strakonice vyhořely. V.
Toho roku město Čáslav založeno jest. V.
Hrad Žleby od Sirotků sbořen jest. Háj.
Vz Přístávka. Zk. — Pozn, 2. Je-li podmě-
tem zájmeno to, srovnává se spona s přísud-
kem v čísle a v rodě. To jsou žáci. To byly
hody. Kz. Vz Shoda V. — VIII. Přísudek
váže se s podmětem někdy toliko podlé smy-