328

slu (vazba podlé smyslu, smyslosled, výsna-
mosled, constructio ad intellectum, v.axh 6v-
veóov) a tu se přísudek od podmětu číslem
n. rodem delí. 1. Číslem, a) V prísudku
klade se číslo množné místo jednotného :
a) při jménech hromadných: lid, ptactvo,
národ, zástup, strana, obec atd., když se
při nich k živým bytostem, jež se v nich
drží, hledí. Všechen lid té krajiny šli do
lesa. Br. Mnohý zástup stlali roucha. Br.
Všeliký národ zákony se spravují. Mudr.
Sami kněžstvo jsou tím vinni; Kněžstvo
vzali příčinu sobě proti bratřím. Cr. Lid
jsou běhali, pobízejíce se na biskupy. Bart.
Množství veliké přišli k němu. Ht. Sl. 185.
Ptactvo nebeské hnízda sobě dělají. Br. To
ta chasa si to tak udělali, aby od svatebčanů
něco dostali. Us. u Police. Hrš; Polovice
z nich hotovi byli k boji. Br. Čiastka jich
pletú, čiastka take naprsníky robia. Slov.
Ht. Ej, neplačte vy, moja rodina. Ht. Sl.
185. (Mkl. S. 765.). Cf. Každý z nich po
penězi na pivě, prve než odešli, propili.
NB. Tč. 151. Vz Enallage. — /?) Při jménech
číselných od pěti až do tisíc atd. Jedenácte
učedlníků šlí do Galilee. Br. Pět měst ka-
nanejských se propadla. V. Tu pannu dva-
nácte rytířů bičovali. Pass. Aby 12 osob
z pánuov k takovému soudu vybráni byli.
Vl. zř., Arch. V. 12. Těch 7 svatých duše
své pustili. Vz Brt. S. §. 13. — y) Když se
jméno, jež se k podmětu předložkou s (se)
přičiní, za souřadné myslí. Matka s dcerou
(= matka a dcera) šly do lesa. Us. Hekuba
s dcerou svou vyšly z chrámu. Troj. Pře-
mysl s Libuší na Libin se navrátili. Háj. Král
s ľudstvom šli za nimi. Pov. 296. Ta žena
obžalovaná s mužem svým u něho v domě
seděli pijíc. NB. Tč. 59. Druh s druhem sho-
vívati mají. Sš. I. 133. Saul s lidem svým
obkličovali Davida. Br. — f) Ze zdvořilosti
užíváme vy na místě ty atd. Pane, učiňte
toho. Příteli mně milý, přál bych Vám, byste
se dobře měli a zdrávi byli. — ) Jsou-li
podmětem náměstky: každý, žádný, někdo,
který, kdo. Každý, kamž mohl, utekli. Nikdo
nejsme bez chyby. Ztratil jsem prsten, který
jste ho našli? Zle činí těm, kdož mu dobře
činili. Brt. S. 2. vyd. §. 20. — Shoda pod-
mětu s výrokem, vykáme-li někomu. Tu sho-
dují se s podmětem vy v čísle jen tvary
sloves jednoduché a spona býti, všecko ostatní
bývá v sg. Jak se máte? Vy jste hodný (ne-
hodní). Kdy jste přišel? — Slováci a Mo-
ravané (i ve vých. a již. Čech., ale ne tak
zhusta, Kts.) kladou sloveso do plur. Vy jste
povídali. Já jí řekla: Má milá paní, kýž
jste sobě něco vymínily pro sestru svou!
Sved. Zdraví bych Vám přál, tak jakž byste
sami ráčili. Vil. z Pernšt. Oni! je to váš
pes, co za tebou jde (říká se tomu, kdo
brzy vyká, brzy zase oniká). V Kunv. Msk.
— I o nepřítomných zvláštní úcty hodných
osobách obyčejně třetí osobou mluvívají. Pan
farár kázali. Otec se radovali. Já jim (matce)
to povím. Naše paní máma byly v Praze.
Co pak váš pan táta tam dělali? Pan kráľ
sú doma. Ht. Pan kapitán nám kázali von
z mesta ho vyviesť, čo si už nevedia s ním
porady. Ht. Šl. 185. Kde je otec? Oni šli

do kostela (i. e. otec); Ukrojte pánovi chleba
a oni si nadrobí. Us. Dch. Paní máma vo-
lajú. Us. u Přer. Kd. Na mor. Zlínsku
osobám dospělým se vyká, v té pak pří-
čině nejen určité sloveso, nýbrž i všecka
participia, přísudky a přívlastky adjektivné
ve množném čísle se kladou; je-li osoba
rodu ženského, přísudek i přívlastek jest
rodu mužského: Naši tatíček sú nemocní.
Naši tetička byli včéra u nás. Stařenko,
byli ste tam? Moji milí maměnko! Nejsú
tam naši (otec nebo matka, hospodář nebo
hospodyně) u vás? Bałajkovi (t. strýčku
nebo tetičko), kde idete? V pádech kosých
užívá se pravidelně přívlastku v singularu:
potkáł sem vašu stařenku, ale též slyšeti:
šel s našima stařenkú, povídáł to naším ta-
tíčkovi. Mtc. Brt. Cf. KB. 308. — b) Místo
čísla množného klade se ve přísudku číslo
jednotné při číslech: dva, tři, čtyři a pak
při těch, která z nich složena jsou: dvě stě,
tři sta. Dva díly lidu zemřelo (ale i: zemřely).
Háj. I bylo jich dvě stě. Br. A zbito v té
bitvě na poli takměř čtyři tisíce mužův. V.
Jest tomu jednak dvě letě. Svěd. Ale i: Tomu
budou brzo dvě létě. Svěd. — 2. Rodem, a)
Přísudek klade se v rodě mužském při
podmětech osobných jako jsou: kníže, hrabě,
markrabě atd. a pak při jméně děti. Kníže
rozkázal (m. rozkázalo). Háj. Kníže bavorské
míval obyčej. V. Děti jsou útlí. Br. Ale
také z pravidla: Kníže do země se vrátilo.
Pulk. Tedy řekla knížata všemu shromáždění.
Br. Cf. T. 1. na sv. Jakuba sjeli se všecka
města česká do Prahy. Let. čes. vyd. Pal.
621. č. 692. — Při titulatuře rodu žen.
přísudek shoduje se s podmětem z pravidla
podlé pohlaví přirozeného. Brt. S. §. 20.
(vyd. 2.). To mi markrabina milosť dal. Půh.
I. 293., 229. — b) Přísudek klade se v rod
střední při podmětech kolikosti jako :
polovice, půl, čtvrť, díl, ostatek, hoj-
nosť, když se jako o množství nějakém
mluví. Polovice jich drží kopí. Br. Větší
díl jich v sněhu potonulo. Prot. 357., Kom.
Třetina země shořalo jest. ZN. Shrklo se
síla kniežat; Síla lidstva pohynulo. Ht. Sl.
211. Tehdáž třetí díl lidu v Čechách po-
mřelo. V. Ostatek života jeho sepsáno jest.
Br. Toho roku také hojnosť vína dobrého
se obrodilo. V. Ovšem také: držela, pomřel,
sepsán, obrodila. Vz o této věci více v Ak-
kusativu (I. 18.). — c) Po slovech večer,
zima, tma, veta, potřeba a pod. I bylo
večer zima, tma. Br. Tma bylo ve dne jako
v noci. V. Již veta po mně bylo. V. Toho
potřeba bylo. Br. — Ale i: Byl večer. Br.
Jich potřeba byla atd. V. — d) Podmět
čísla dvojného váže se nyní v prísudku
s číslem množným (ve staré češtině byl pří-
sudek v dualu). Pro žalosť oči mé pošly.
Br. Obadva zabiti byli. Br. Uši zaléhají. Us.
Vz Dual. — Zk. Dle Zk. Skl. str. 32.-42.,
Zk. Ml. II. 5.-7. Cf. Mkl. S. 47. a násl., Ht.
Sr. ml. 25., Predikat v S. N. — IX. Když
věta více podmětu v sobě drží. 1. Jestliže
se podměty za věc jednu pokládají, klade
se přísudek v číslo jednotné, pakli se po-
kládají za věc mnohou, v číslo množné.
Ku př. Trest a kázeň ukládá se lidem ne-