891

nešlechetný, nepočestný, lotrovský, udělaný,
hrozný, ohavný, zločinný, bezbožný, zloře-
čený, V., mrzký, D., dokonaný, dovršený,
rozhodný. Nz. S. nepříčetný. Dch. Nadpři-
rozeně, přirozeně dobrý, zlý skutek. Přiro-
zeně dobrý skutek v theologii = takový čin,
který z víry nepochází aniž nadpřirozenou
milostí, nýbrž jediné přirozenými člověka
silami vykonán bývá. Nadpřirozeně dobrý
s. = takový čin, jenž pochází z nadpřiro-
zené víry a nadpřirozenou milostí způsoben
byl. MP. 42. Vzhledem k záslužnosti roz-
dělují se všickni mravně dobří skutkové na
tré tříd: 1. na mrtvé, opera mortua t. j. ta-
kové, již ve stavu nemilosti (hříchu) vyko-
náni byli, buďtež přirozeně nebo nadpřiro-
zeně dobří, 2. na skutky živé, opera viva,
čili takové, již vykonáni ve stavu milosti
a 3. na umrtvené, opera mortificata t. j. ta-
kové, již sice ve stavu milosti vykonáni,
avšak po jeho ztrátě vyšší ceny své pozbyli.
Tito skutkové při navrácení stavu milosti
opět ožívají. MP. 43. Aby nadpřirozeně
dobří skutkové před Bohem byli záslužni,
třeba, aby ve stavu posvětivé milosti a z pod-
nětu svaté lásky byli konáni a úkonně (ak-
tualně) nebo povahově (virtualně) k Bohu
co poslednímu cíli směřovali. Ib. Stupeň zá-
služnosti jak přirozeně tak i nadpřirozeně
dobrých a před Bohem záslužných skutků
určuje se hlavně podlé většího vlivu svo-
body, podlé čistoty úmyslu a pohnutky,
zvláště pak podlé míry svaté lásky. MP. 44.
(Hý.). S. nadbytečný, nad bytný = rada evan-
gelická, der evang. Rath. Sš. Mt. 259., Sš. L.
168. S. přírodný, nadpřírodný, zázračný, vý-
znamný. Sš. J. 292. Aby se s. se slovy srovnal,
aby s. slova potvrdil; s. s řečí a řeč se sku-
tkem srovnati; dovésti s-em; s em prokázati,
naplniti; v s-ku dokázati, naplniti; slov svých
s-kem nenaplniti; s. ukazuje, se srovnává;
hanebného s-ku se dočiniti, dopustiti; zlý s.
spáchati; při samém s-ku (na líci, Vz Líce)
postihnouti, vzíti (popadnouti, polapiti). J.
tr., V. Ne jen slovy, ale i s-kem. Ros. S. sám
to ukázal. Ler. S. stvoření, vykoupení. Str.
U velikých věcech i na samém chtění dosti
jest, by k žádnému skutku nepřišlo. Vš. I. 6.
A již vidí s. netajný a odhádání zjevné.
O. z D. S-ci úředničí (Amtshandlung) mají
se vždy mezi nimi měniti (= střídati). O.
z D. Kdož by koli ve zlodějství aneb v s-u
zlém byl polapen. Václ. VII. A jestiť soud
skutek tří osob správný. CJB. 381. S. chy-
stati; posvěcenosť (die Weihe) skutku; s.
konati. Dch. Někomu skutkem ublížiti; ublí-
žení skutkem; něco skutkem zaviniti; po-
vaha s-ku; okolnosť s-ku. J. tr. Ve zlém
s-ku někoho shledati; A nenie v s-ku, pro
kterej žalují, lapena ani se svědky obžalo-
vána. NB. Tč, 249. Na slovích málo jest
bez skutkův; K s-úm sluší hleděti. Arch. I.
103., 76. Nemíti do sebe skutků dobrých.
Bart. 1. 27. Že mám počet vydat z mých
(ze svých) rozličných skutků; Ale ty zlé
skutky, ty budú zármutky, ty nás budú
hnísti, ty na srdci hrýzti, ach po všecky
věky. Sš. P. 62., 65. Hermas tu má zření
ke skutkům tak řečeným nadbytečným. Sš.
Oa. 215. S-kové předcházejí před osprave-

dlněním; S-ky zákonem předepsané; S-ky
dobré, z víry v Krista výchozí; S-ky mrav-
nosti přirozené; A neobcujte skutkům tem-
nosti; Jak každý dobrý s. ve svých po-
čátcích od Boha pochodí a přece lidským
skutkem svobodným jest; Ve všelikém s-u
dobrém plodonositi; Záslužnosť s-tku zna-
jíce; Důstojnost, hodnota dobrých skutků;
Všichni vněšní skutkové boží celé nejsvě-
tější trojici společní jsou, ač pak každé
přesvaté osobě se zvláštní s-kové přičítají;
S-vé Bohu příjemní; S-vé vyrostlé ze zlo-
vůle jejich; Celý souhrn skutků dobrých;
Bůh svobodné s-ky jejich v plán záměrů
svojich vesnoval. Sš. I. 47., 108., II. 27.,
96., 125., 168.. 193,, Sk. 93., J. 76., 88.,
104., 150., 205.' (Hý.). Budú hřiešného člo-
věka skutci proti hřiešnému mluviti, A jsem
svědek jeho všech zlých skutkuov. Pass.
18., 19. (Hý.). Kniežata nejsú k bázni do-
brého skutka, ale zlého; Slovem, skutkem
neb obým spolu člověk přikázánie přestu-
puje; Jeho slovo řečí i skutkem tupí; Skut-
kové viece jsú vážní než slova; Před Bohem
ne stav povýšenější, ale života lepšího s-ek
člověka činí dôstojnejšieho; A též řečeno
jest prve i o vraždě, že počíná sě v srdci
a koná sě v skutku; Žádáme tehdy jest
plně dokonáno, když vóle rozum přemóž,
aby s. byl dokonán; Skutkové zjevní, ti,
jenž z nečistého srdce pocházejí, mají pomstu
míti od člověka; Aby neprázdnil wv řeči
marné, ani v lenosti dne zmařil, ale světil
t. j. svatými s-ky svat učinil; Žádost' tě-
lestná troje: Prvá, když vóle plně přivolí
k hřiechu, ač skutkem nekoná; druhá,qdyž
žádosť zlú skutkem koná; třetie, když tu
žádosť skutečnú bez přetrženie v obyčeji
má; Mluvenie jest troje: myslí, ústy a s-m;
S. vždy má býti v lásce učiněn; S-vé více
a pevněji učí než holá siova; Vedlé jich
s-kóv neroďte činiti; Ještě nepřišla hodina,
jenž by se k tomu s-tku hodila; Všechny
své s-tky činie, aby byli vidieni od lidí;
Netřeba bylo řečí praviti, co jest bylo v s-u
zjevno; Po s-ku vleče se obyčej, po oby-
čeji zatvrzenie, po zatvrzenie zúfalstvie atd.;
Miera dobrá tuto slove dobrý s. milosrdný,
jíž kto měří, vezme odměru milosrdnú; Ni-
žádný nás s. nenadýmej; Všichni vaši s-vé
buďte v lásce; Při každém s-ku našem tři
věci máme znamenati: chválu boží, prospěch
bližnieho a své zaslúženie; Nejzvláštnější a
nejpřístupnější s. k dostiučinění hřiešníku
jest mieti srdce skrúšené; S. má založenie
vnitř v člověku, v rozumu a v žádosti; Tak
své s-ky Kristus ukazuje, aby nám cestu
k následovanie ustlal; A kdy zlý kněz krstí
neb rozhřešuje, člověk, maje dobrú vóli,
přijímá ducha sv. od Krista skrze s. zlého
kněze; Tehdy duše věrná jméno své jako
olej vylévá, když pověst' s-tkóv svých jako
dobrú vóni svým bližním na příklad činí;
Ale vstaň a čiň skutky příkladné a svěť
světlem svým, ať tak bližní tvoji vidie s-y
tvé; Ani slovem ani skutkem žádám jemu
co zlého, jedno že s ním nemohu mluviti;
O Kristu píše Lukáš 23., že byl muž veliký
v skutku i v řeči. Hus I. 176., 222., 223.,
243., 275., 286., 348., 372., 380., 391., 453.,