420

slibu raditi. Sliby řeholné: slib dobrovolné
chudoby, panenské čistoty a stálé posluš-
nosti. Prosté pominutí závaznosti slibu, das
einfache Aufhören; zmaření čili irritace slibu
= zničení slibu ze strany toho, jehož moci
vůle slibovatelova (přímé z.) nebo látka
slibu (nepřímé z.) podléhá; prominutí (dis-
pensace) slibu = propuštění z jeho závaz-
nosti, které se děje představeným církev-
ním; směna slibu (kommutace) záleží v tom,
že předmět slibu s jiným s touže závazností
se vyměňuje. Třeba, by slib s náležitou
rozvahou a přisvědčením vůle se učinil;
Nesmí tedy s. vynucen býti strachem, aniž
co do předmětu, příčiny a účelu slibu ně-
jaký podstatný blud místa mějž; S. je čin
neprostředné bohopocty; Mimo to propůj-
čuje s. vůli naší pevný směr k dobrému;
Nejvyšší cenu mají tři sliby řeholné; Kdo
tyto tři sliby naplňuje, dává Bohu vše co
má; Každý s. platný zavazuje ve svědomí;
Nezdržeti slibu Bohu učiněného je věro-
lomností k Bohu; Podmíněné sliby zavazují
teprv, když se podmínka dostavila; O zá-
vaznosti slibů platných mluví písmo sv. na
mnohých místech; Lépe je neslibovati, nežli
po slibu přípovědi nesplniti; Tak mohou
na př. rodičové přímo zničiti sliby nedospě-
lých dítek; S. vstoupiti v řeholu církevní,
pouti do Říma (ad limina apostolorum), do
Jerusalema (ku sv. hrobu), do Kompostelly
(ad s. Jacobum). MP. 110.—113. (Hý.). Slibem,
ovšem ne bez vnuknutí a nastrojení ducha sv.
učiněným, se byla k zachování čistoty zavá-
zala. Sš. L. 17. Aby najprve byl s. Bohu, neb
nemá býti s. nižádnému svatému, jedné jakož
konečně chýlí se k božie chvále; Ktož se za-
vieže slibem ke kněžství, jenž jest úřad, také
se zavieže i k těm věcem, jenž k tomu úřadu
slušejí; Tak činí s. ku pokoře, k trpělivosti;
Propustil-liby tě Kristus z s-bu a odpustil
tobě, aby hřešila, tehdy chutně měj muže;
Ta jest každé duši položena úmluva, aby
slib svój Bohu držela. Hus I. 266., 267.,
269., III. 107. S. Bohu učiniti, s. slíbiti, s.
na se přijíti, slibem se zavázati; s. splniti,
vyplniti, naplniti; s-u dosti učiniti; s. dr-
žeti, s-u nedržeti; od s-u neodstupovati, s-bu
pominouti, v s-u nestáti. V. Bohu s-y činiti.
Kom. S. vykonati, rušiti, zrušiti. Us. Řeholní
s. učiniti, Kram., klášterní. J. tr. — S. člo-
věku učiněný, slibování, přípověď, přiřčení,
das Versprechen, Angelöbniss, die Angelo-
bung. S. manželský, neplatný, vz Rb. 271.,
rukou dáním. J. tr. Na s. věřiti. Václ. VII.
Lečby prve s. a povinnosť králi a vší zemi
učinil. Vl. zř. 412. Žádáť zajisté jeden každý
od toho, kdož jemu v něčem dlužen jest
z slibu neb úmluvy. CJB. 387. Slib bráti,
přijati = slibem koho zavázati. Cf. Přísahu
bráti, přijati. Brs. 2. vd. 226. Právo od ně-
koho bráti. Vz Přijíti. A tiem ze svého
slibu se vypravujeme (sich entledigen). Ms.
Něsu já ti novinečku, ale nědobru, že už
tvoju najmilejší ke slubu vedu. Sš. P. 316.
Slub něberu v Dunajičku, sluby beru v ko-
stelíčku při tym velkym oltařičku. Sš. P. 154.
S. na česť a víru. Vz Žer. Záp. I. 164. S.
měšťanský, sousedský. J. tr. S. dědičné věr-
nosti, die Erbhuldigung. J. tr. Slub brať

(oddavky míti); slubu nabrať (oddán býti).
U Opav. Klš. Aby s. učiněný vyplnil; Nej-
blíže sice s. ten odnášel se k budoucímu
vládnutí země chananejské, ale. . . tedy ve
s-ech těch obsaženo zaslíbení a proroctví,
že ...; Příčina, důvod a základ učiněných
jemu s-bů byla víra; Všechny s-by ty v zá-
rodě se obsahovaly hned v prvním slibu;
Slibové boží Abrahamovi učiněni vyzdviženi
a zhlazeni býti nemohou; S-bem k něčemu
se zavázati; S. ten dokonával se v chrámě
v Jerusalemě; Obnova s-bu toho dáti se
musila při stánku či při chrámu; Vyplnil
nyní s. ten dřívější. Sš. I. 5., 54., II. 37.,
Sk. 217., 221. (Hý.). Jsa city nebo vínem
podmaněn, nepropouštěj s-bu od sebe, neboť
přípověď tvá velikou, ač pozdní litosť mohla
by ti způsobiti. Kmp. Čechosl. 142. Slibu
svému nedostátí. Us. S. zrušiti. Št. N. 182.
S-bu svému dosti učiniti. Bart 4. 2. S. pl-
niti. Dal. 109. Aby naše s-by na darmo ne-
vyšly (nebyly marny). Slav. II. 5. 289. S.
neslibný; Ale tys pustila, slibóms uvěřila,
taks při tom věneček zelený pozbyla; Ty
synkovy s-by jak na vodě ryby; ony jsú
tak stálé jak ty hrušky plané; Ty synkovy
s-by děvče oklamajú; Už tvoju najmilejší
ke slubu vedú; Ma mila sa juž ku slubu
(k svatbě) stroji; S mrtvým Janíčkem slub
brala (= se zasnubovala); Propusť mě ze
slibu svého, budu Čekat na jiného; Velké
s-by máme, který jich zrušíme, počet z něho
dáme. Sš. P. 257., 296., 306., 307., 316., 424.,
792., 325., 343. (Té.). Klímku, kde jsou tvé
sliby?; Musil dosti učiniti vedlé svého slibu;
A tak (oba) s. z ruky v ruku vzali. NB. Tč.
7., 53., 275. Svých slibův mi Bušek nesko-
nal; Poněvadž se jemu znají v slibu, mají
jemu plniti podlé slibu; Proto jsme tento
s. napsali v knihy; Tu mě upomíná z toho
s-bu tím listem; Já toho s-bu prázden býti
nechci; Pro s. otcóv; On na jeho s. k že-
nitbě povolil, auf sein Versprechen hin ; Jej
pohoní z otcových slibuov. Tu jest mimo
svój s. a zápis na mně dobyl peněz. Půh.
I. 367., II. 65., 85., 159., 345., 517., 527., 572.,
603. (Tč.). Lépe jest neslibovati než po slibu
slíbenie nedržeti; Přinuzený s. neslove volné
slíbenie; S. zlé věci nevieže; V zlých sli-
bech přetrhni věrnosť, o mrzkém slibu pro-
měň ujištěnie a cos nepatrně slíbil, nečiň ;
Ještě věz, že někdy jest s. upřiemo k hřie-
chu a ten nikoli má držien býti; Aniž móž
ho kto od toho s-bu zprostiti, ani sám Buoh ;
Pád jest člověku oslibovati (devotare) svaté
t. j. s-bem svatých popúzeti a potom s-bu
nedržeti; Tolik jest zmatků v slibiech, že
jim koncě nenie; A bohdaj sě aneb chutné
slibóv varovali aneb chutně slíbiece dobré,
plnili; Tomu, ktož se v hřiechy navracuje,
tyto věci se přiházejí: Prvé nevděčnosť mi-
losti božie; druhé, v duchovniem životě
emdlenie; třetí, slibu přestúpenie; Ktožby
s. měl s kterú a také ona s ním zasě, ten,
pojal-liby jinů, cizoložil by s ní a musil by
s pokániem se ku prvnie vrátiti; Protož
manželé sobě dluh platie a to ze zavázenie
dvojieho: najprve z slibu svého, kterýž sú
sobě učinili, sě pro plod pojímajíce; S. na-
plniti; S. panenstvie i vdovstvie má vždy