430

pecký, lahodný, liknavý, lehký, listovní, maka-
ronský (kde se do jisté řeči jiná plete), mdlý,
mocný, nádherný, nadutý n. nahrnutý, ná-
pisový (lapidarní), náučný (učebný, didak-
tický), nespojitý, nevkusný, něžný, nižší,
novinářský či publicistický, nucený, ob-
čanský, obchodní, obyčejný, operní, pěkný,
planý, plouhavý, plynný, pochopitelný, před-
mětový, překroucený, přerývaný n. přervaný
(abgebrochen), přesný (čistý), přetínaný, pří-
jemný, přiměřený, pronikavý, prostocitný,
prostřední, provláčený, pružný, řečnický,
rozmanitý, roztrhaný, zerhackt, rozumový,
sekaný, skrutilý (skroucený, překroucený),
soudní n. právnický, sprostý, srdečný, stro-
jený, stručný, těkavý (scestný, zápolný, vý-
skočný, ausschweifend), tvrdý, učebný (didak-
tický), účelný, uhlazený, úřední, váhavý, vě-
decký, vkusný, vojenský, volný n. svobodný,
vybroušený, vysoký, vyšší, vznešený, zábav-
ný, zatemnělý, zpěvoherský. Nz. S. horuje,
horuje ve slohu; tvar slohu n. řeči (slohový
způsob učebný, popisný atd.); figura slohu
(slohová); okrouhlosť, uhlazenosť, rozezna-
livosť, vlastnosti, správnosť, mocnosť, pro-
nikavosť slohu; náuka o slohu (stilistika);
cvičiti se (někoho) ve slohu. Nz. S. v těch
kapitolách hebraizuje; S. přerývaný více
dopadá k okoličnosti; Činí to slohem téměř
lapidarním, slavným, odsečným, z útroby
vytonulým; Věty ty barvitosť slohu apo-
štolova sebou obnášejí; Sloh posvátný se
v modernou lehkost' rozplavuje; Kterýmžto
přechodem živosť slohu se zvláště vyvyšuje.
Sš. L. 3., 192., II. 68., J. 61., Mt. 10., Sk.
7. (Hý.). Figura slohu, die Stilfigur. Nz.

1. Sloha, sloka, y, f., strofa, spojení ně-
kolika veršův v metrický celek. Dva nebo
více veršů rhythmem spojených v celek spů-
sobují slohu čili strofu. — Dle počtu veršů
do strofy jdoucích rozeznáváme rozličné
druhy strof. — a) Dvojverší. Sem patří
z veršů na základě časoměrném osnovaných:
α) dvojverší elegické (distichon) t. j. hexa-
metr spojený s pentametrem. — ß) Dvojverší
skládající se z hexametru a daktylického
tetrametru:

Zdráv buď, mistře veleslavný, zdráv náš Ty

starosto!
nesmírné Ty jehož jsi bohatství
objal nesmírnou pílí a umem divu hodným,

týmž jazykem Tebe šíře a šíře
upřímný velebí zástup, a pronášeje díky
z díla těší se s Tebou zdařeného.

(Č. Jungmannovi.)

γ) Dvojverší glykonicko-asklepiadejské.

Nech ať praskotavým celý
svět zrouti se valem, ctnosť sama zůstane.

(Holý).

δ) Dvojverší skládající se ze sedmiměru
a nadměrného iambu pětistopého:

Řekněte pokladených v temných hlavy kost-

nicech, která je
kterého, zdali pána neb sedláka?

(Holý).

Verše zosnované na základě prízvuku
v jednotu slohy pojí rým:

Dub zpět větru sílu vrací,
neb se zlomen k zemi kácí.

(Jehlička).

Nízký v lese rov, kříž březový —
koho zastírá, vám nepoví. (Sv. Čech).

Kdo může oko zarositi bolem,
když úsměv, květ a blaho kolem?
Kdo může násilně si vzbudiť tíseň,
když duší táhne jarní zase píseň.

(Nrd).

b) Trojverší (tercina) skládá se ze tří
veršů rhythmu trochejského neb iambického,
z nichž prvý se třetím se rymuje, druhý
pak s veršem prvním následující slohy. Ku
poslední tercině připojuje se verš, jenž se
rymuje s prostředcem. Jestiť tedy řada rýmů
tato: a b a, b c b, c d c atd.

Šalebnou svět měrou věci měří

a dle ní své blaho upřádá,

lid pak všechen šalbám jeho věří.

Onen zlato, stříbro ustřádá,
o bohatství pravém málo tuše;
tento z poživ štěstí zakládá.

Domýšlivá zas mní tamto duše,

do všech pravd že vešla svatyně,

a tu má se k pravdě boží hluše.

V důstojnosti onen výšině
přesahati mínil všechny hvězdy,
v propastné však skonal hlubině.

V jakékoli dá se člověk jezdy,
jakékoli stezky podniká,

šalbou svou jej zasahá svět vezdy.

Proto mudřec řídiť navyká
do jistého loď svou do přístavu,
jenž se šalbám světa zamyká:
přístav ten jest — píle Čistých mravů.

(Sš.).

c) Slohy čtyřveršové jsou nejoblíbenější.
Osnujíť se i na základě časomíry i na zá-
kladě přízvuku. Z časoměrných nejdůleži-
tější jsou tyto: α) Sloha sapphická. Vz
Sapphický. ß) Sloha asklepiadejsko-glyko-
nická skládá se ze tří veršův asklepiadej-
ských a zauzluje se glykonickým. Vz Askle-
piades, Glykonický.

Čí to jméno slaví v rozložitém poli,
kdež bystrý se Dunaj, Pád i Labe pění?
proč dvakrát paterý národový jazyk

hymny prozpěvuje k nebi? (Jg.).

y) Sloha asklepiadejsko-ferekraticko-gly-
konická skládá se ze dvou veršův asklepia-
dej8kých, ferekratického a glykonického. Vz
tyto verše.

I vkroč volně nyní, vládkyně pravdivá,
do svého kde nový chrámu ti dán oblouk,
a plaš ve hněvu vážném
metlou modly cizí smělou. (Koll.).

δ) Sloha alkaická skládá se ze dvou veršův
alkaických, nadměrného čtyřstopého iambu
a zavírá se veršem logaoedickýra. Vz tyto
verše.