448

kuro-ptva t. j. kura pták, červotoč t. j.
červ píchající. — 4. Predmetové (objektívné),
když první čásť k druhé v poměru závislosti
jest. V této příčině zastupuje první část'
pády nepřímé a to a) akkusativ t. j. před-
mět činnosti, kterou druhá čásí v sobě drží,
jako: lido-jed, t. j. kdo lidi jí, medvěd m.
med-jed, koželuh t. j. kůže barvící (od
lug barviti), hrdlořez t. j. kdo hrdlo pod-
řezává, vino-pal, kolo-maz od kolo mazati,
hado-jedec od hady jísti, zlato-tepec (zlato
tepati), bratro-bijce, oslo-honec (osly honiti),
pravdo-mluvný (pravdu mluviti), křivdo-
mluvný, blaho-dějný, maso-žravý, pravdo-
zvěstný a p. — b) Dativ, jako: boho-po-
dobný, boho milý. Jinak se praví: pravdě-
podobný, bohu-milý, Bohu-mil, Soběhrd. —
c) Genitiv, jako: krvo-tok t. j. tok krve,
hromobití — bití hromu, kuropění — pění
kura (kohouta), listo-pad, boho-poslušný.
Jinak se praví: okamžení, vlasti-milovný,
lže-vkus, země-plaz, boha-bojný, boha-
prázdný, cti-hodný a p. — d) Lokal, jako:
živo-bytí (na živě býti), peci-válek (na peci
se váleti), ohni-žil, hodo-válek (na hodech
se váleti), noc-leh (v noci ležeti), mědi-
rytina, kameno-řezba a pod.; anebo lokal
s předložkou: povsinoha (po vsi nohy ma-
jící, tulák). — e) Instrumental, jako: ruko-
pis (rukou psáti), ruko-věť (rukou pojati),
ruko-tvor (rukou tvořiti), hvězdo-krytý,
boho-poslaný, mrako-černý t. j. mrakem
(jako mrak) černý, mrakohustý, blesko-
stkvoucí, leto-rychlý a p. — Poznani. Jen
v řídkých slovích jest druhá čásť předmě-
tem první, jako: Vrto-hlav, paso-břich, Líto-
chleb, hodnověrný. Obzvláštně to místo má
v složeninách, kdež první čásť jest impera-
tivem, jako: vydři-host, kazisvět, lomi-
hlav, masti-huba, tluč-huba, dus-pivo, češ-
pivo; potom v příjmeních: Pudi-vítr, Kup-
sobé, Skoč-dopole. Kolozubý jest buď holo-
zubý t. j. oloupený zubův, bez-zubý aneb
raději porušené, zvykláné zuby mající od
koř. kol kláti, porušiti, řezati, píchati. Vz
Rozkazovací. — 5. Hromadné (kollektivné),
když se jméno číselné s jménem podstat-
ným v jedno spojí, čímž nový pojem vzniká,
jako: a) dvou-letí t. j. doba dvou let, čtyř-
letí, pěti-letí, sto-letí, dvou-dní, tří-nocí, dvou-
koli t. j. vůz o dvou kolách, dvouostří, —
troj-cestí, čtvero-letí, čtvero-cestí, čtvero-
hlasí a p. — b) Dvou-hláska, sedmi-krása,
šesti-měr, čtvero-list, čtvero-lístek, čtvero-
hran, pěti-lístek, pěti-prst (quinquefolium),
pěti-pán jeden z pěti pánův, dvé-listec;
potom: polo-dne (pole-dne), půl-liberka,
čtvrť-libra. Sem také hledí jména osob, jako:
Jan Tříbratr (srovnej lat. duum-vir, trium-
vir, pak Matouš Sedmiprst, Jan Čtyřočko).
Pozoru hodné jest i množné: čtvero-kola
(quadrigae). — Poznam. Pěti-zlatový, pěti-
haléřní t. j. cenu pěti zlatých, pěti haléřův
do sebe mající, pěti-hraný, pětihranatý t. j.
pět hran v sobě nesoucí, patří do třídy
složenin přisvojovacích. — 6. Předložkové,
příslovečné (praepositionalné. adverbialné),
když předložka se svým pádem v jedno se
složí, čímž nový pojem vznikne. Sem patří
na př.; a) před-měští t. j. místo před mě-

stem, ná-končí od na konci, zápraží od za
prahem, zá-moří = krajina za mořem, zápětí =
strana za patou. Tak také: ob-očí, pří-
hoří, pří-moří, po-moří, po-řičí. pod-zemí,
pod-noží, pod-střeší, pod-máslí, před-hradí,
před-peklí, nad-dveří, mezi-dveří, mezi-moří,
mezi-valí, zá-polí (prostora za polem), zá-
ostroví, zá-kampí (místo za kampou t. j.
ohybem, rohem ; — potom bez-škodí (t. j.
náhrada), bez-hrdlí, bez-životí (t. j. smrť
násilná, nex), odcestí, s-cestí a p. — b)
Ná-kolník co na kole jest, zá-kolník co za
kolem jest, nákolesník co na kolesích jest,
ná-krčník co na krk jest, ná krajnice co na
kraji jest, ná-kolenky co na kolena jest,
ná-prstek, ná-pivek co na pivo jest, ná-
nosek, po-liček, pa-kostnice, zá-osek co za
osou jest, zájmeno co za jméno jest, mezi-
slovce, mezi-věta a p. — c) Pří-horný kdo
při hoře jest, pří-hrobný při hrobě jsoucí,
pod-popelný, proti-myslný, nad-větrný, nad-
zemský, nad-smyslný, zá-očný kdo za očima
jest (opp. očitý na př. svědek), zá-mořský
a p. — Když se složená slova zase s jinými
slovy složí, tehdy vzniknou slova druhoslo-
žená (decomposita, na^aôvv&sta). Taková
složení z více než dvou kmenův sbíhají se
toliko při časoslovech, která s předložkami
složena jsou, jako: do-po-čítám, do-z-vě-
děti se, na-po-čtu, na-po-jí-mám, na-pod-
paluji, o-po-minu, o-po-véděti, od-po-věděti,
o-z-božiti, od-při-sahám, po-na-běhnu, po-
na-pRavím, po-ode-jdu, po-o-čerstvím, po-
ob-živím, po-ob-veselím, po-po-nesu, po-po-
lehnu, po-po-táhnu, po-pře-tříbiti, po-pře-
mrštiti, po-při-žínám, po-roz-právím, po-
roz-veselím, po-vz-budím, po-u-teku, pod-
po-kořím, před-po-věděti, před-po-čítám,
před-roze-znám, před-u-soudím, před-vy-
volím, před-z-řídím, pře-z-věděti, při-na-
učím se, při-o-pravím, při-o-krášlím, při-
ob-tížím, při-po-čtu, při-po-mohu, při-po-
věděti, při-v-štípím, při-v-tělím, při-vy-
mýšlím, při-za-volám, pro-na-jmu, pro-po-
věděti, pro-za-háleti, pro-z-raditi, roz-posý-
lám, roz-po-věděti, roz-pro-dati, roz-pro-
straniti, roz-pro-stru, u-do-mlouvám, u-po-
kořiti, u-pro-dati, roz-prodati, u-ze-ptati,
vy-do-byti, vy-na-hraditi, vy-ob-mýšleti, vy-
o-máčeti, vy-po-čtu, vy-po-řádám, vy-po-žiji,
vy-pro-dám, vy-roz-právím, vy-roz-sívám, vy-
vz-dýchám, vy-z-bírám, vy-z-dvihnu, vz-do-
bývám, vz-pode-jmu, vz-po-dvihnu, vz-po-
lehnu, za-po-kojiti, za-pod-sívám, za-po-čnu,
za-při-sáhnu, za-vz-dechnu, z-po-tvořiti, z-roz-
rážeti; potom v složeninách pro-ne-věřím se,
za-ne-vru, za-ne-vražím, pře-u-bohý, o-blaho-
slaviti a p. — Více nes dvé předložek sbíhá
se zřídka, jako: při-na-pomenu, pro-vy-na-
ložím, po-po-se-jmu, po-na-po-věděti, z-pro-
ne-věřiti. — Složenin s jinými částkami řeči
jazyk český v oblibě nemá. Zk. Ml. I. 210.
a n. — Jak slova skládáme? Skládajíce
slova slovo určující slovu, které určeno býti
má, předchází. Mkl. S. 349. Podstatná jména
skládáme 1. s jinými jmény podstatnými
a to a) bezprostředně, je-li určovací jméno
rodu střed.: kolo-maz, leto-pis, vino-hrad,
zlato-hlav, kolovrat, pivo-var; cf. ok-a-
mžení; b) je-li určovací jméno rodu žen.,